V sobotu jsme tedy dorazili na chatu na Šumavě. Sluníčko svítilo, chata byla sice po zimě dost vymrzlá, ale na terásce bylo docela dobře. Z loňského léta jsme měli zkušenost, že co se týče mobilních dat, moc si vyskakovat nemůžeme – zpravidla je na chatě GPRS, když zrovna dobře zafouká vítr, chytne se chvilkama i EDGE. Ivan se vybavil LTE flashkou od Vodafonu a dvěma silnými anténami a tvrdil, že když je zapojí nahoře v podkroví, natáhne mi tam to LTEčko a budu moci klidně pracovat na všem, co potřebuju.
Divila jsem se, že by byl v místě, kde je jen GPRS, schopen na flashku a dvě antény nachytat LTE, ale on je přece ten ajťák, on by se v tom měl vyznat, tak jsem mu to věřila. Drahý byl ale poněkud zklamán, když zjistil, že LTE fakt nenachytá, že je to spíš na ten dost pomalý EDGE :D A já v sobotu málem vzteky rozkousala svůj telefon, když jsem se pokoušela nahrát fotku na Instagram, případně i odeslat SMSku. Šumavské připojení prostě neumožňovalo ani načíst si timeline na Twitteru. Smůla.
A tak jsme místo internetu pracovali rukama, večer si ugrilovali večeři a večer strávili nad deskovkama. A taky to šlo.
Napsat komentář