Mordyjé Klatovy

Málem jsem u rodiny upadla v nemilost, protože jsem se letos rozhodla strávit Velikonoce s Ivanem na chatě u Klatov místo s našima na chalupě. Stejně jsme posledních mnoho let Velikonoce prakticky neslavili, jen jsme si vždycky s Makovicí nabarvily prsty při zdobení kraslic, ale žádní koledníci, natožpak vyšupání pomlázkou se nekonalo, říkala jsem si, že to nebude žádná tragédie.

V pátek odpoledne se u mě stavovali naši cestou na chalupu. Poklábosili jsme chvíli před domem, zatímco poprchávalo.

Já: „Že se vám v tomhle počasí chce jet, fuj.“

Makovice: „Od zítřka bude hezky!“

Petr: „No, bude hnusně!“

Já: „Dyť zrovna Makovice říkala, že bude hezky!“

Petr: „No jo, u nás, na chalupě, tam bude hezky. Ale na Šumavě má bejt hnusně, pršet a foukat silnej vítr! Nechceš si to rozmyslet a jet radši s náma?“