Ano, vloni jsem blogu moc nedala. Dlouho jsem váhala, jestli tenhle příspěvek psát – ale je už to taková tradice a ráda si po sobě potom tyhle rekapitulace čtu. Zvlášť když si čtu tu úplně první za rok 2009, dochází mi, jak daleko jsem se posunula. Tak tedy jdeme na to.
#rekapitulace
2017 v číslech
Člověku většinou přijde, že ten rok strašně utekl, nic jsme za něj nestihli a tak. A proto jsem chtěla shrnout, co jsem za rok 2017 přečetla, poslouchala, procestovala a tak dále. Přece jen právě tyhle příspěvky jsou ty, které si zpětně sama nejradši procházím a které mě taky nejvíc zajímají u ostatních.
Dva tisíce sedmnáct
Spousta blogerů svůj souhrn roku 2017 publikovala už minulý týden, já se ale vždycky snažím počkat, až rok skutečně skončí, protože – kdo ví, co se za těch pár dní ještě stihne stát? A zrovna tentokrát se s námi tedy odcházející rok nerozloučil zrovna příjemně… Ale to trochu předbíhám. […]
Dva tisíce šestnáct
Já vím, je to hrozné klišé a říká to úplně každý, ale stejně to musím napsat – rok 2016 prosvištěl kolem a já stále jen nevěřícně zírám, že už je pryč. Teprve díky Štědrému dni jsem se tak nějak psychicky srovnala s tím, že už je prosinec, předtím jsem stále měla dojem, že je teprve…
Dva tisíce patnáct
Dodnes si pamatuju, jak jsme předloni slavili v kanceláři šestadvacetiny mé kolegyně a ona si stěžovala, že jí kdysi kdosi říkal, že pětadvacátý rok života je skvělý a nějak přelomový. A že ona tím pádem měla obrovská očekávání a je vlastně hrozně zklamaná, protože její 25. rok na světě za mnoho nestál.
Vlastně nevím, proč si to pamatuju, ale zkrátka mi to utkvělo. Já si naštěstí ale od pětadvacítky předem nic neslibovala, a tak se stalo, že byl rok 2015 opravdu skvělý, přelomový a pro mě asi doopravdy jedním z nejlepších roků, jaké jsem zatím za to své čtvrtstoletí zažila. […]
