Rok 2019. Rok, kdy jsem oslavila třicetiny. Rok neuvěřitelně náročný a zároveň přínosný a… nabízí se mi asi jediné slovo, kterým bych ho dokázala shrnout, a přitom je to příšerný buzzword, který nesnáším – transformativní. Protože během roku 2019 jsem se toho o světě i sobě dozvěděla a naučila snad nejvíc za celý svůj život a připadá mi, že jsem v současné chvíli někým úplně jiným než kým jsem byla před rokem.
Tyhle rekapitulace si píšu už desátým rokem a jsou to články, k nimž se vracím asi nejčastěji. Zvlášť ve chvílích, kdy mi není zrovna nejlíp, všechno mě štve a mám dojem, že jsem úplně blbá, zbytečná a nic neumím, mi zrovna tyhle rekapitulace pomáhají si uvědomit, jak daleko jsem se každý rok posunula. Tak tedy, můj rok 2019 měsíc po měsíci:
Leden
Já vím, já vím, zvlášť letos, tedy 2020, všichni psali na sociálních sítích, jak je zbytečné upínat se k datu 1. 1. kvůli tomu, abychom něco změnili a podobně, že změnit svůj život můžeme kdykoliv. A naprosto s tím souhlasím. I tak na mě ale začátek nového roku skoro odjakživa působí hrozně magicky a vlévá mi novou sílu do žil. Tak tomu bylo i v lednu 2019 – konec roku 2018 byl vyčerpávající a únavný a po začátku nového roku mi právě to novoroční nakopnutí, nový diář, nové cíle a všechno ostatní, pomohlo se z únavy a otrávené nálady vymanit.
Do nového diáře jsem si vytiskla nové stránky s cíli a zapsala si tam, že chci tenhle rok konečně začít řídit. A hned pár dní po Novém roce jsem našla na internetu stránku ZenyZaVolantem.cz a napsala jim pomocí kontaktního formuláře. Další týden, 11. 1., jsem už měla první testovací jízdu s koučkou Zuzkou.
A když už jsme u těch aut – sousedům začala hořet garáž a shořela jim 2 auta.
Po novém roce bylo zase více školení, jak se všichni chtěli začít učit nové dovednosti, takže jsem byla poměrně v jednom kole; do toho zabíhání spolupráce s kolegyní, která se po Vánocích odstěhovala z Prahy, schůzky, zkrátka spousta práce. Ještě teď, když si na tenhle měsíc vzpomenu, tak se mi trochu stáhne žaludek a začne mi rychleji tepat srdce.
Únor
Prvního února jsme se Zuzkou, mou koučkou na řízení, jely v rámci třetí společné jízdy vyzvednout Ivana z nemocnice, kde byl na zákroku, a já tak poprvé jela po Jižní spojce (ne úplně poprvé v životě, ale v Peugeotu rozhodně poprvé).
Spolupráce na dálku s kolegyní nefungovala, takže jsem ji musela sundat z našeho nejdůležitějšího klienta, protože jsme tam nasekaly několik dost vážných chyb, které nás toho klienta také mohly stát.
Nervy a stres mě dohnaly do stavu, kdy jsem se ptala I., jak se dá s. r. o. zrušit, a projížděla jsem inzeráty na Jobs.cz a prace.cz apod., kde jsem se dívala po nějakém fulltime jobu. I. moc nechápal, co mi to ku**a přelítlo přes nos, takže jsme se dost hádali, nakonec se nabídl, že aspoň fakturaci převezme pod sebe, aby mi trochu ulehčil. Vzhledem k tomu, že v prosinci změnil práci, tak ale také neměl tolik času na naši firmu, kolik bych si představovala, a… prostě to bylo tak nějak celé na hovno.
Jela jsem vlakem školit do Mostu. Bylo to to nejbizarnější školení, jaké jsem kdy odškolila (kvůli jednomu vysoce perverznímu účastníkovi), a asi právě to mě trochu pošťouchlo do stavu, kdy jsem přemýšlela, že tohle už fakt nechci dělat.
Šla jsem na víno se Sylvinkou a na to, jak mi tehdy na otázku Jak se máš odpověděla „No já se mám těhotně…“ (a pak celou dobu cucala místo vína limonádu) asi nikdy v životě nezapomenu <3
Březen
Na začátku měsíce jsme s děvčaty letěly na víkend do Milána. Byla to asi poslední záchrana před tím, aby mi z toho všeho definitivně hráblo :D Až teď když nad tím zpětně přemýšlím, tak mi dochází, jak moc jsem tu pauzu a vypadnutí od všeho potřebovala.
Následující víkend jsem přednášela o Instagramu na minikonferenci Mamafest – poprvé na podiu před plným sálem lidí, poprvé mluvení do mikrofonu.
Natáčeli jsme videomedailonky na web Více než agentury – doteď na ně mám naprosto skvělé ohlasy, tak jsem ráda, že jsme tenhle nápad dotáhli.
Školila jsem v Záběhlicích a jela tam autem – moje úplně první cesta úplně sama autem.
Podařilo se mi kompletně zazdít jednu schůzku s klientem. Takový ten moment, kdy ležím ráno v posteli a najednou mi zvoní telefon a klient se mě ptá, kde jako jsem, a já vůbec nechápu… načež si vzpomenu, jak mi minulý týden volal, když jsem přebíhala ze schůzky na schůzku, žádal mě, abychom naši domluvenou schůzku přesunuli, já to odsouhlasila… ale už si to nenapsala do kalendáře. Po asi miliardě omluv a cítící se jako naprostý idiot s obrovskými výčitkami projíždím bezmyšlenkovitě Instagram a tam na mě vyběhne příspěvek slečny, která zprostředkovává služby virtuálních asistentek. A já si v tu chvíli řekla, že to je asi znamení, a rovnou té slečně napsala, že bych o tyhle služby měla zájem.
Šli jsme se Sylvinkou a Mariánem do kina na Co jsme komu zase udělali a bylo to super.
Marketing Festival se taky extrémně vydařil a stále si trvám na tom, že je to nejlepší marketingová konference u nás. Vlil mi do žil trochu inspirace a víry, že se to všechno snad zase zlepší.
Schůzky schůzky schůzky školení školení školení, jedno natáčení podcastu (byla jsem ale asi tak hrozná, že se autorka rozhodla ho radši nevydat :D ) a další schůzky a schůzky.
Duben
Konečně jsme spustili web Více než agentury. O rok později než jsme zamýšleli :D
Dokončila jsem řidičský koučink se Zuzkou ze Ženy za volantem.
Sešla jsem se se slečnou, která vypadala, že by nám mohla začít pomáhat se sociálními sítěmi. Vypadalo to skvěle, sešli jsme se znovu i s Ivanem, ale nakonec to zkrachovalo na tom, že slečna nechtěla podepsat naši dohodu o mlčenlivosti.
Jela jsem školit #HolkyzMarketingu do Pardubic a při té příležitosti se potkala s bývalou kolegyní a bylo to krásně strávené odpoledne.
Začal další trimestr na VŠEM a tím i můj předmět o marketingu na sociálních sítích. Každý týden jsem tedy na výuku jezdila autem přes celou Prahu.
Jednu sobotu jsem strávila na konferenci Markethink Day v Havlíčkově Brodě (a řídila jsem tam i zpět!).
Zprostředkovatelka virtuálních asistentek mě propojila s mou novou virtuální asistentkou, takže jsem musela začít přemýšlet, jak nastavit spolupráci a procesy a které úkoly můžu na asistentku přesypat.
Jeden z velmi milých klientů se s námi po roce rozloučil a já se v návaznosti na to rozloučila s kolegyní, se kterou jsem pracovala více jak rok, a předala všechnu její práci naší skvělé Tereze.
Našla jsem si nového praktického lékaře a zubaře ve snaze začít trochu víc pečovat o svoje tělo.
Začali jsme jezdit na chatu, na Velikonoce tam za námi přijeli kamarádi z Brna. Na motorce. Takže byli úplně zmrzlí :D A já během jednoho víkendu přestěhovala plný dřevník.
Květen
Oslavili jsme Ivanovy narozeniny tajnou párty v Brně – I. věděl jen, že někam jedeme, já ho v pátek vyzvedla autem v práci (sama, na Andělu!) a kam jedeme se dozvěděl, nebo mu to spíš došlo, až na dálnici za Prahou podle směru a vzdálenosti a času dojezdu na navigaci. Pokoj jsme měli zabookovaný v Anybody Hotelu, navštívili jsme Super Panda Circus, posnídali ve 4pokoje a večer šli s přáteli do The Immigrant na burgery a do 4pokoje na drinky a celkově to bylo prostě fakt boží.
Další víkend jsme pak strávili s kamarády v Mutěnicích ve sklípku.
Jela jsem školit #HolkyzMarketingu do Liberce; s většinou týmu jsme vyrazili na víkend k nám na chatu.
Poprvé v životě jsem byla na dentální hygieně.
Školení, schůzky a snaha dodělat co nejvíc věcí před dovolenou, abych na dovolené pokud možno nemusela pracovat. A 31. odjezd do Skotska!
Červen
Skotsko, kam jsme jeli ve třech spolu s Robinem, bylo naprosto boží, nejlepší dovolená, moc se mi to líbilo – ale o tom jsem vám už psala v minulých článcích, takže popojedem :)
Po našem návratu jsem kromě schůzek a školení začala také působit jako mentorka v programu #HolekzMarketingu, díky čemuž jsem potkala Karo z inkpotstories a pomáhala jí s rozjezdem nového webu Slow Femme.
O víkendu jsme s Ivanem vyrazili na Maker Faire na Výstaviště, což je veletrh všech bastlířů, 3Dtiskařů a podobných bláznů.
Přečetla jsem si knihu Metoda Bullet Journal a rozhodla se opustit svůj tlustý A5 Filofax a zkusit místo toho bujo.
Spustili hru Wizards Unite, která funguje na principu Pokémon GO, akorát je ve stylu Harryho Pottera, tak jsme ji začali hrát.
Přišla vedra, začala jsem venčit šaty, napustili jsme bazén, jedli spoustu zmrzliny… :)
Červenec
Vypověděla jsem spolupráci s virtuální asistentkou, protože jsme se nějak nebyly schopné sladit a spolupráce mi moc nedávala smysl.
Prodloužený víkend jsme strávili jako každoročně na chatě s naší bandou Brňáků, kde jsme zapíjeli dcerušku jednoho z kamarádů.
Do Bullet Journalu jsem si nakreslila tracker a začala denně plnit kroužky aktivity na hodinkách a skoro denně cvičit. (Vydrželo mi to až do půlky prosince).
Jela jsem vlakem školit do Ostravy, schůzkovala s děvčaty z mentoringu #HzM, řešili jsme spolupráci s novým klientem a do toho domlouvali nástup nové projektové manažerky do týmu Více než agentury. Ozvala se mi taky slečna, se kterou jsem se potkala vloni, a chtěla nám pomáhat se sociálními sítěmi. Někoho takového jsme zrovna potřebovali, protože jsem ještě nenahradila kolegyni, se kterou jsem spolupráci ukončila v květnu, a tak jsme se s ní několikrát sešli, ale nakonec to také nedopadlo, protože se rozhodla odjet na zbytek léta na trek do Skandinávie – což mi ale bohužel řekla až na schůzce celého týmu, kde už jsme jí chtěli zadávat práci.
Vyrazila jsem autem na velice milou konzultaci do Humpolce, podle kalendáře jsem taky měla tunu schůzek, jen školení tolik nebylo, jak byli lidé hodně na dovolených.
Koncem měsíce jsme vraceli auto a vyzvedávali si místo něj to samé, jen modré. Hned jsme s ním vyrazili na víkend do Mnichova, bydleli jsme v olympijské vesničce, prohlédli si centrum města a večer zažili úžasný koncert P!nk.
SRPEn
První srpnový víkend jsme vyrazili opět do Německa, tentokrát k mojí sestře a její rodině.
Rozjížděli jsme novou spolupráci s jedním z klientů, jednoho klienta jsem vypověděla sama a další klient nám dal bez vysvětlení kopačky. Protože se mi v předchozích měsících (jak už jsem tu popisovala) nepovedlo sehnat dalšího člověka do týmu na sociální sítě, Terez byla přetížená a přetažená a začalo se jí tím pádem trochu hroutit zdraví. Musela jsem tedy honem jednat, zalepit díry v lodi, a po pár dobrých měsících jsem už zase měla všeho dost.
Přednášela jsem v Olomouci na konferenci jednoho z klientů.
Rozloučila jsem se se Sylvinkou, která se koncem srpna stěhovala do Ostravy. Strávili jsme víkend na chatě s kamarádkou a jejím novým přítelem, a šli na Kašperk – kde jsem se potkala se spolužačkou ze žurnalistiky, která tam dělá provozní :D Jeden z víkendů jsme jeli do Brna, opět do Anybody Hotelu, Super Pandy, a sníst a vypít další spousty dobrot.
Na konci měsíce Ivan odjel na několik dní pryč a já si udělala krásný den pro sebe, šla na Inlight Terapii do studia OliOla a tam ze mě spadla obrovská hrouda stresu. Přesně to jsem asi v tu chvíli potřebovala.
ZÁŘÍ
Září bývá hektické snad každý rok a bylo i letos. Zároveň jsem si ale uvědomovala, že musím dávat pozor a vědomě zpomalovat, protože předvánoční sezóna je v marketingu vždycky peklo a nechtěla jsem se dostat do toho samého stresu a hysterie jako minulý rok.
Projekty se rozjížděly, klienti se vrátili z dovolených, začali jsme dělat na nových webech, které měly hodně přísné deadliny, jela jsem znovu školit do Ostravy, fotila jsem na několika workshopech jednoho z klientů, natáčela jsem pár videí, pracovaly jsme s Terkou na tendru, do kterého naši firmu pozvali, a do toho mě oslovili z Newton College, jestli u nich nechci učit, přičemž semestr začínal už na konci září.
V půlce měsíce jsme s týmem jeli na burčák na Moravu. Řešili jsme jak interní věci, tak jsme se i víc poznávali osobně a já odtamtud přijela v nenadále klidné náladě. Došlo mi, že máme super lidi, že si všichni docela dobře sedli a že to spolu všechno prostě nějak zmákneme.
Holky ze Slow Femme pořádaly oficiální launch party magazínu. Konala se v Invalidovně, kde jsme si mohli i prohlédnout super výstavu od 3kurátorky.
Koncem srpna jsem se taky přihlásila do programu Femmepreneurs od Femme Palette, který se v září rozjížděl a kde mi holky přidělily naprosto perfektní mentorku se skvělýma zkušenostma. V září jsem tedy potkala spoustu dalších podnikatelek a díky mentorce začala nad naší firmou víc přemýšlet.
Říjen
Říjen začal výborně – chaos u jednoho našeho klienta dostoupil do takové fáze, že bylo den před natáčením, které jsme zprostředkovávali přes naše externisty, a nikdo nevěděl co se bude natáčet a za kolik. Naše projekťačka mi ten večer, po dvou měsících spolupráce, napsala, že na tohle nemá nervy a už to dělat nechce. Měli jsme s I. jít na večeři ještě s jednou známou, která to ale zrušila, já po těch nervech měla chuť to taky zrušit, ale I. chtěl na večeři jít – tak jsme šli, ale moc jsme si to tedy neužili, protože jsem většinu té večeře probrečela (a v té restauraci se na nás kvůli tomu dívali dost zvláštně :D )
Začala jsem tedy honem hledat nového projekťáka, což znamenalo osobní schůzky, které jsem původně neměla v plánu a tím pádem ještě narvanější kalendář než obvykle, a do toho si moje tělo řeklo a lehla jsem s chřipkou – takže další rošambo, rušení schůzek, školení, přesouvání… Takže se nějaké to zvolnění tempa úplně nekonalo. Musela jsem se ale dát hodně rychle do pořádku, protože jsem nechtěla rušit taky výuku na Newton College.
První víkend v říjnu jsme s kamarádkou jeli do Orlických hor oslavit kulatiny naší další kamarádky, pro mě další vítané a hodně potřebné vypadnutí z každodenní reality. Ve stejný den, kdy kamarádka slavila 30, také Sylvinka v Ostravě porodila svou dcerku <3
Koncert Lindsey Stirling v nově otevřeném O2 Universum byl… dobrý, ale za mě stejný jako všechny ostatní její koncerty. Misery ve Studiu Dva se mi líbila moc.
V půlce měsíce Meet Papír, svátek všech milovníků papíru a diářů.
Femme Palette eventy a coworking s ostatními účastnicemi programu. Díky schůzkám s mentorkou jsem si uvědomila spoustu věcí, které byly vlastně hrozně obvious, ale mně úplně nedocházely. Začali jsme mít s I. velké debaty ohledně budoucnosti firmy, cílů a toho, jak ji chceme směřovat.
Listopad
Začátek měsíce znamenal tajnou oslavu mých třicátin – stejně jako v květnu I., tak ani tentokrát já jsem vůbec nevěděla, co se bude dít, co budeme dělat, kdo dorazí a podobně. Přijela brněnská sekce a v sobotu jsme šli na výbornou večeři a do Moon clubu a já si to obrovsky užila <3
Hned po tomhle víkendu Ivan odjel do Berlína na konferenci a Terka odletěla na 14 dní na velmi zaslouženou dovolenou. Následující víkend jsme pro změnu cestovali do Brna, kde jsme se potkali s dalšími kamarády a já strávila celou neděli výukou na Newton College; v týdnu několikero školení, finalizace výběrka na projekťačku, schůzky s klienty, schůzky k mentoringu.
Třetí neděli opět výuka na Newton College, ale tentokrát v Praze (místo průvodu k 17. listopadu jsme byli se studenty 8 hodin zavření v miniaturním kamrlíku bez oken).
Koncert MYDY ve Fóru Karlín byl fakt totální pecka.
Těsně před koncem měsíce jsem vypověděla spolupráci s klientem, který nám působil tolik chaosu a nervů.
Rozhodli jsme se s I., že si letos chceme udělat co nejklidnější a nejpohodovější Vánoce, a zůstaneme doma. V tu chvíli jsem se začala na svátky fakt těšit a zdobit adventně náš dům.
Prosinec
Od půlky listopadu jsem se snažila všechny závazky, školení a schůzky, které se mi pokoušely nacpat do prosincového kalendáře, odmítat, a dobře jsem udělala. Na začátku měsíce jsme letěli do Londýna (který byl tedy mírně katastrofický – s I. kufrem cestou tam někde třískli a rozmlátili mu všechny toaletní potřeby včetně skleněné lahvičky parfému; cestou zpět jsme málem nestihli letadlo, a ještě dalších pár karambolů), který mi způsobil takový předěl mezi pracovním shonem a předvánočním odpočinkem.
S mojí nejlepší kamarádkou jsme si udělaly wellness den, kdy jsme zašly na oběd, kafíčko, dvouhodinovou masáž a pak na drink. Potom už jsem stihla jen posledních pár schůzek a školení, a jedno školení přesouvala, protože se do něj na poslední chvíli vložila jedna svatba :D, a Vánoce byly za dveřmi.
Femme Palette program skončil závěrečným eventem, kde bylo hrozně zajímavé sledovat, jak se ostatní účastnice za ten čtvrtrok se svým podnikáním posunuly.
Zkoušela jsem dálkové studenty z Newton College, ty brněnské přes Hangouts a ty pražské osobně. Další nový zážitek a zkušenost pro mne. Jedna z prezenčních studentek si u mě taky zadala bakalářku, takže je ze mě už i vedoucí práce.
Pečení cukroví mi pomohlo vypnout a změnit trochu činnost. V pátek 20. jsem se ještě šla nechat rozmazlit do OliOla opět na skvělou Inlight Terapii, čímž jsem udělala pěknou tečku za veškerou prací roku 2019 a naladila se na odpočinek.
Víkend před svátky jsme strávili v Klatovech u tchýně, prošli si krásné vánoční trhy a dali si svařák. Celý další sváteční týden jsme si dali oraz, já vypnula upozornění na všechny pracovní záležitosti a jen jsme vegetili, jedli, pili a občas vedli důležité debaty ohledně firmy a změn, které chceme v roce 2020 podniknout.
Předposlední den roku jsme se vydali na cestu do Ostravy, kde jsme navštívili Sylvinku s její rodinou, a pak jeli na silvestrovské oslavy za přáteli do Beskyd.
Tak, to je můj rok 2019 v kostce. Když to takhle vidím všechno pohromadě, trochu se divím, že jsem se z toho nezbláznila :D Jak jsem psala na začátku, byl to hodně intenzivní rok, který mi dal dost za vyučenou a opravdu mě spoustu věcí naučil.
Potkala jsem úžasné lidi, pracovala se skvělými klienty, přečetla super knihy a dozvěděla se obrovské množství nových věcí. A zároveň jsem si uvědomila hodně důležité věci jak o sobě, tak i o podnikání a spoustě dalších oborů.
Došlo mi, že musím víc řídit náš tým.
Došlo mi, že je načase ze svého života odstranit, nebo aspoň co nejvíc omezit, lidi, kteří mě jenom vysávají, kritizují a shazují.
Došlo mi, jak moc mohou sociální sítě klamat.
Došlo mi, že některé věci potřebují čas.
Došlo mi, jak moc je pro mě důležité vypadnout, vypnout, odpočinout si…
…a taky spousta dalších věcí, které jsem už popsala v článku 30 lekcí za 30 let.
Tenhle rok mě opravdu nesmírně posunul, a jsem za to moc ráda. Protože jsem to potřebovala.
No nic, dost řečí. Cítím v kostech, že rok 2020 bude jízda a pořádná pecka. Tak uvidíme, co nám přinese.
A jaký byl rok 2019 pro vás?
Tyjo, ja si snad tu bilanci 2019 sepisu taky, jak ctu tu tvoji, tak me uplne mrzi, ze jsem s tim prestala!
Drzim palce, aby byl pristi (nebo vlastne uz tento) rok nejvic bozi a odpocinkovejsi nez ten minuly! 😊 A doufam, ze i v pristim shrnuti budou nejake navstevy Sylvinky a jeji rodiny 😀
Taky doufám, že bude návštěv co nejvíc! :)
Já se přiznám, že tyhle články jsou moje fakt nejoblíbenější, jak u sebe, tak i u ostatních, přijde mi hrozně zajímavý se takhle ohlédnout za celým tím rokem…