V divočině

V neděli už jsem se s myšlenkou, že na chatě prostě ty internety nenachytám, smířila, a telefon používala jen jako chytřejší hodinky. Dokonce jsem si chvílemi zahrávala s myšlenkou ho vypnout, zahodit do kabelky a neřešit. A v tu chvíli mi to vlastně přestalo vadit. Notebook zůstal celý prodloužený víkend pohřbený na dně tašky, kam jsem si ho v pátek sbalila, a celý den jsme s I. strávili lítáním kolem chaty a manuální prací. A bylo to vlastně strašně super, neřešit twittery, facebooky a instagramy, být kompletně offline, odstřižený od světa a fakt prostě neřešit. Skoro mi bylo líto, že jsme tam jen na tři dny, a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě láká představa moct se tam zahrabat na celý týden, odstřihnout se od civilizace a odpočinout si od všeho městského shonu a internetových vymožeností. To by byla slast!