Hudba s efektem hvězdného prachu

Za poslední dva měsíce jsem absolvovala dva semináře tance s hedvábnými vějíři.

Dva různé semináře, dvě různé lektorky, dvě různé choreografie…

Ale jen jedna a ta samá písnička.

Byla to písnička s názvem Quest of the Oracle ze show Bellydance Evolution. Předpokládám, že ne každý můj čtenář se v taneční scéně orientuje, tak to vezmu trošku zeširoka: Bellydance Evolution (dále jen BDE) je světová taneční show, kterou vytvořila jedna z nejlepších světových tanečnic orientálního tance Jillina. Splácala dohromady všechny možné styly orientálních tanců, nechala vytvořit příběh, vymyslela choreografii, oslovila některé známé tanečníky a jako taneční křoví si vybrala tanečnice z celého světa, které nabírala pomocí konkurzů vedených na YouTube. S touto show pak objela celý svět, především samozřejmě země, ze kterých byly vybrané tanečnice, což jí zajistilo, že měla snad všechna představení vyprodaná. Na to pražské v divadle ABC se sjela početná česká břišnětaneční populace z celé republiky a divoce fandila tanečnici Badriyah, která se zde v roli křoví objevila. Po tomto úspěchu pak Jillina vytvořila druhou BDE show, po první, nazvané Immortal Desires, tentokrát pojmenovanou The Dark Side of the Crown, v níž účinkovaly i další české tanečnice Eglal a Katka Krejčová. Tentokrát byla vystoupení v divadle ABC dokonce dvě, a obě tuším vyprodaná.

Manželem choreografky a tanečnice Jilliny je jakýsi Paul Dinletir, který je hudebním skladatelem. Kromě hudby pro různé filmy tak stvořil také hudbu pro taneční show své ženušky, a ta hudba se mu vážně povedla, je epická, dynamická a k Jillininým choreografiím dobře pasuje. Tím, že show přijela i do Čech, a že v ní zazářily i dvě české tanečnice, ale spustila šílenství. Od jara roku 2011, kdy se v Praze představila první generace BDE, se teď patrně každá česká tanečnice cítí povinována tančit na Dinletirovu hudbu také. Různých galavečerů, show, tanečních soutěží, seminářů a workshopů orientálního tance se v Česku organizuje habaděj, tolik, že by to snad jeden člověk ani nestihl všechno objezdit, i kdyby chtěl, protože by nemohl dělat nic jiného – naštěstí ale máme kamaráda YouTube, kde se většinou vystoupení z různých akcí tohoto typu objevují. A za poslední dva roky, jakoukoliv takovouhle akci sleduji, vždycky se tam najde aspoň jedna tanečnice nebo skupina, která tančí na hudbu z Bellydance Evolution. Podíváte-li se na YouTube kanály břišních tanečnic nebo skupin, skoro určitě tam nějaké video s hudbou z BDE najdete. Můžete se tak podívat na začátečnické choreografie, které hudbu nedokážou pořádně využít, i choreografie velice pokročilých tanečnic, které dovedou být dechberoucí.

Jenomže. Pro mě je v současné chvíli soundtrack z BDE tak příšerně oposlouchaný, že v okamžiku, kdy sedím ve ztemnělém divadle a z reproduktorů se ozve začátek libovolné skladby z BDE, začínám vztekle skřípat zuby, nezávisle na tom, jak krásná choreografie jak šikovných tanečnic je na hudbu napasována. Z oněch dvou seminářů s hedvábnými vějíři jsem si neodnesla skoro nic, protože se mi obě dvě choreografie tak dokonale zamotaly do sebe, že nejsem schopná dát dohromady kroky ani jedné.

S příchodem BDE do Čech se prostě Češky zbláznily a postihla je hudební hluchota. Jako kdyby jiná hudba už ani neexistovala, všichni tančíme na Paula Dinletira. Ve světě to možná bude podobné, těžko říct, nejlépe mám prozkoumaný český rybníček – ale jsem si jistá, že kdyby Jillina s manželem kasírovala tantiémy za každé orientální vystoupení a každé břišnětaneční video na YouTube s jejich hudbou, nemusela by už nadosmrti ani jednou tančit. Ale já si říkám – ano, ta hudba je překrásná, a tančí se na ni skvěle, jenomže nestačilo už to? Proč na ni musí tančit úplně všichni, ať už jakýkoli styl? Je to nějaká naše zvrácená touha po hvězdném prachu, který na nás ulpí z té hudby a z toho, že je propojena s tou úžasnou světoznámou Jillinou? Ale tím, že budete tančit na stejnou hudbu, na kterou tančila Jillina na pódiích po celém světě, se z vás stejně špičková tanečnice nestane. Tak proč se pořád jenom opičit po světové show, proč radši nezkusit vymyslet něco nového, originálního, zajímavého, a navíc původního?

V současnosti, když někdo tančí na hudbu z BDE, může být sebelepší tanečnicí nebo choreografkou, a stejně už svým vystoupením nepřekvapí. Každý, kdo se v téhle komunitě pohybuje a trochu vyzná, má hudbu tak dokonale naposlouchanou, že i když píseň obsahuje dramatické zvraty, divák je přesně očekává. A tím choreografie a vystoupení ztrácí šťávu. Přece jen, těch tanečních prvků taky není neomezené množství, že ano. Tak sakryš, holky, proč to děláte? Proč nebýt originální a nezkusit radši něco nového, neokoukaného a neoposlouchaného?