Stárnu

Bylo velmi těžké si to přiznat, vážně.

Už od té doby, kdy jsem začala být školou povinnou holčičkou, jsem z duše nenáviděla školní aktovky. Teda, abych nekecala. V první, druhé a možná i třetí třídě mi ještě nevadily – protože je nosili všichni. Poté začala půlka třídy nosit batohy na jedno rameno, všichni ty samé, značky Reebok, které tehdy rozdával Paegas (tuším). A všichni si s nimi taky připadali strašně kůl, i když je nosila půlka Čech.

Trochy zadostiučinění se mi dostalo, když mi máma koupila brašnu, v níž jsem si nosila noty do hudebky. Stále jsem ale škemrala, abych mohla i do školy chodit jen s brašnou, babička ale tehdy nadávala, že si zničím záda, a nechtěla mi to povolit. Aspoň jsem tedy rebelsky nosila batoh jen na jednom rameni, připadala jsem si jako strašně hustá studentka z amerických teen komedií a užívala si, když jsme zrovna se školou někam vyráželi, nebo jsme se koncem roku už neučili, a babička mi povolila jít do školy jen s brašnou.

Na gymplu jsme si samozřejmě všichni přišli jako staří mazáci a měli dojem, že naše pubertální problémy jsou to nejdůležitější na světě. Chodit s batohem na vyšším gymplu znamenalo být totální loser, všechny kůl holky už nosily kůl podpatky a kůl kabelky a malovaly se, i když to pořádně neuměly. A na vejšce, tam už snad nenosil batoh vůbec nikdo. Všichni jsme se tvářili jako sofistikovaní, elegantní žurnalisté, k jejichž outfitům se rozhodně batohy nehodí. Vždyť jsme byli pod bedlivým dohledem fashionbloggerek!

Teď, když jsem se zařadila do pracovního procesu a neustále pobíhám po Praze s taškou s notebookem a spoustou dalších nezbytností, nejen, že se moje kabelky stále čím dál tím zvětšují (protože preferuju mít jedno zavazadlo a všechno v něm, protože mám pak jistotu, že nikde nic nezapomenu a mám volnější ruce) a koncem dne se obvykle táhnu domů málem po čtyřech pod tíhou své obrovské kabelky (nebo bych měla psát spíš saku na hady?), a každý večer si stěžuju na bolavá záda, jsem to vzdala. Uznala jsem, že stárnu, a po dlouhém vybírání na internetu jsem zašla do obchodu a koupila si batoh. Záda už mě nebolí, jen nesmím chodit kolem ploch, v nichž bych se mohla zahlédnout. Makovice, když mě prvně viděla s batohem, nejprve lehla smíchy a pak prohlásila, že konečně vypadám jako studentka.