• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Stárnu

365

13 Úno

Bylo velmi těžké si to přiznat, vážně.

Už od té doby, kdy jsem začala být školou povinnou holčičkou, jsem z duše nenáviděla školní aktovky. Teda, abych nekecala. V první, druhé a možná i třetí třídě mi ještě nevadily – protože je nosili všichni. Poté začala půlka třídy nosit batohy na jedno rameno, všichni ty samé, značky Reebok, které tehdy rozdával Paegas (tuším). A všichni si s nimi taky připadali strašně kůl, i když je nosila půlka Čech.

Trochy zadostiučinění se mi dostalo, když mi máma koupila brašnu, v níž jsem si nosila noty do hudebky. Stále jsem ale škemrala, abych mohla i do školy chodit jen s brašnou, babička ale tehdy nadávala, že si zničím záda, a nechtěla mi to povolit. Aspoň jsem tedy rebelsky nosila batoh jen na jednom rameni, připadala jsem si jako strašně hustá studentka z amerických teen komedií a užívala si, když jsme zrovna se školou někam vyráželi, nebo jsme se koncem roku už neučili, a babička mi povolila jít do školy jen s brašnou.

Na gymplu jsme si samozřejmě všichni přišli jako staří mazáci a měli dojem, že naše pubertální problémy jsou to nejdůležitější na světě. Chodit s batohem na vyšším gymplu znamenalo být totální loser, všechny kůl holky už nosily kůl podpatky a kůl kabelky a malovaly se, i když to pořádně neuměly. A na vejšce, tam už snad nenosil batoh vůbec nikdo. Všichni jsme se tvářili jako sofistikovaní, elegantní žurnalisté, k jejichž outfitům se rozhodně batohy nehodí. Vždyť jsme byli pod bedlivým dohledem fashionbloggerek!

Teď, když jsem se zařadila do pracovního procesu a neustále pobíhám po Praze s taškou s notebookem a spoustou dalších nezbytností, nejen, že se moje kabelky stále čím dál tím zvětšují (protože preferuju mít jedno zavazadlo a všechno v něm, protože mám pak jistotu, že nikde nic nezapomenu a mám volnější ruce) a koncem dne se obvykle táhnu domů málem po čtyřech pod tíhou své obrovské kabelky (nebo bych měla psát spíš saku na hady?), a každý večer si stěžuju na bolavá záda, jsem to vzdala. Uznala jsem, že stárnu, a po dlouhém vybírání na internetu jsem zašla do obchodu a koupila si batoh. Záda už mě nebolí, jen nesmím chodit kolem ploch, v nichž bych se mohla zahlédnout. Makovice, když mě prvně viděla s batohem, nejprve lehla smíchy a pak prohlásila, že konečně vypadám jako studentka.

2 Comments

Previous Post: « Obuvní fetiš
Next Post: Cizí termity »

Reader Interactions

Comments

  1. Puffin says

    13.2.2014 at 21:08

    A jakej nakonec máš, chlub se (já starý batohomil toto rozhodnutí naprosto schvaluji ;))!

    Odpovědět
    • KlaPi says

      16.2.2014 at 22:17

      Šla jsem do Samsonite, je aspoň trochu elegantní, ale stejně si s ním přijdu jako mraveneček v lese těžkou kládu nese :D Koupila jsem si tenhle, v zelené barvě: http://www.samsonite-shop.cz/8664/samsonite-laptop-backpack-m-b-lite/

      Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura