S kolika lidmi jste se v životě nějakou dobu setkávali, abyste si pak mysleli, že už je nikdy znovu neuvidíte? A s kolika lidmi jste se setkávali tak intenzivně, že jste mysleli, že se s nimi budete vídat navždycky, a pak jste je už nikdy neviděli ani o nich neslyšeli?
Dnes se mi stala zajímavá náhoda – vešly jsme s Makovicí do vchodu k Centru Tance v Lucerně a přistoupily k páternosteru, abychom se vyvezly do druhého patra.
V kabince, přijíždějící ze sklepa, ale stál kluk v zimní bundě a kulichu. Asi jsme na něj s Makovicí zíraly, jako kdyby spadl z Marsu, a tak poznamenal: „My jsme to měli za domácí úkol ve škole, zkusit si to projet, tak jsem to udělal.“
Podívala jsem se na něj a došlo mi, že ho znám, a dokonce i odkud. Kluk kolem nás prošel ke dveřím a najednou se otočil: „Hele, nechodili my jsme spolu do tanečních? Na Mírák?“ zeptal se.
„Jo, mám taky ten dojem,“ odpověděla jsem.
„Já si tě pamatuju, a vás si taky pamatuju!“ řekl kluk Makovici. „Dáš mi na sebe e-mail?“
Přijde mi hrozně vtipné, že jsem tu zrovna nedávno na taneční vzpomínala, a divila se, že už je to skoro 10 let. A po těch skoro 10 letech najednou potkám svého tanečního partnera na Václaváku? A on si mě pamatuje?! Čumím :)
Napsat komentář