Většinu věcí jsme si sbalili už večer a pak jsme jen kňučeli, že už nám končí dovolená a že se nám odsud nechce. Ráno jsme se vykopali z postelí, sbalili zbytek, poklidili po sobě a napsali děkovný vzkaz pro paní domácí – v celém domě bylo ticho jak v hrobě, tak jsme je nechtěli v sobotu ráno budit, zvlášť, když mi pán domu přišel otevřít v pyžamu i v pět odpoledne, že jo.
Na cestu jsme se vydali okolo deváté a v plánu jsme měli ještě jednu památku, ležící až u hranice Walesu a Anglie – Tintern Abbey.
Miluju gotiku, takže jsem se na tenhle klášter neuvěřitelně těšila. Tenhle cisterciácký klášter je prvním ve Walesu, založený 1131, a také nejlépe dochovaným středověkým klášterem ve Walesu… a je fakt obrovský.
Jsem ráda, že jsme si Tintern nechali na konec, protože oproti němu by nám Valle Crucis Abbey a Llanthony Priory asi připadaly jako nicky.
A to bylo všechno. Návštěvou Tinternu jsme se rozloučili s Walesem a za chvilku už ze silnic zmizely nápisy ve velštině a kolem už se nepásly ovce. Se zastávkou v bristolském Morrisons, kde jsme si koupili ještě zásobu britských dobrot do Čech, jsme pokračovali do Doveru, kde jsme se ubytovali v maličkém hotýlku hned u přístavu, a přespali tu do rána, kdy jsme museli chytit loď zpátky na kontinent, do Calais.
Makovice says
5.6.2014 at 01:11Jo, tak tohle je vážně paráda!