• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Wales, den třináctý

365· Ze života

30 Kvě

Poslední den našeho velšského pobytu jsme si nechali na prozkoumání památek v nejtěsnějším okolí Llandeila. Dopoledne jsme tedy vyrazili na Carreg Cennen Castle, který je jen nějakých 8 km od Llandeila. Opět jsme museli užasnout nad tím, jak se v Británii spoléhá na lidskou slušnost. Vstupenky na tenhle hrad se totiž kupují v malém bistru u cesty k hradu a prostě se očekává, že jako slušný občan poslechnete ceduli „TICKETS ->“ a půjdete si je koupit. Nikdo nekontroluje, jestli jste tak vážně učinili, nikdo nehlídá, aby ten, kdo si lístek nekoupil, na hrad nešel.

K hradu jsme prošli přes pastvinu a ocitli se mezi šutry. Z tohohle hradu totiž taky mnoho nezbylo, zároveň ale měl svoje kouzlo, protože z kopečka, na němž stojí, byl celkem pěkný rozhled, nebylo tu moc lidí a díky tomu tu bylo krásné ticho, do něhož bylo slyšet jen zpívání ptáků, bečení ovcí a bučení krav na okolních kopcích.

DSC_3618_resize

DSC_3626_resize

Pod hradem jsou navíc přírodní jeskyně, které se používaly místo sklepů. Chtěla jsem je jít trochu prozkoumat, ale neměla jsem s sebou baterku, svítila jsem si na cestu jen telefonem, což nebylo úplně ideální – a navíc bylo dole dost vlhko a kluzko a I. se mnou odmítl jít poté, co v chodbě k jeskyním uklouzl a sedřel si o kamennou stěnu loket. Připadala jsem si jako děcka ze Správné pětky, kterou jsem žrala ve svých raných –nácti, když jsem zkoumala dlouhou a zakroucenou podzemní chodbu, po chvíli jsem se ale rozhodla vrátit.

DSC_3632_resiue

I. jsem našla, jak si tiše krvácí na lavičce, a po chvíli odpočinku jsme vyrazili zpět domů. V plánu jsem měla ještě Dinefwr Parc, který začínal hned naproti našemu domku, ale Ivanovi už se nikam nechtělo. Nakonec se po pár hodinách odhodlal a vyrazili jsme, a byli jsme rádi, že jsme tak udělali. Newton House, který v parku stojí, je totiž krásný zvenku i zevnitř. Bohužel jsme při koupi vstupenek nedostali žádný plánek, jak tu jinak bývá zvykem. A zrovna tady by se to fakt hodilo – Dinefwr Parc je totiž obří. Název má odvozený od hradu Dinefwr, který do něj také patří, a rodina Dynevorů posléze obývala i Newton House (ve velštině se f čte jako v a w jako u, takže Dinefwr se správně čte Dinevur – a příjmení obyvatelů se píše po anglicku, Dynevor).

DSC_3655_resize

Musím říct, že systém památek v Británii/Walesu se mi hrozně zamlouvá. Skoro všechny památky, které jsme navštívili, si prohlížíte sami, bez průvodce, ale i bez v Čechách všudypřítomných hlídačů, kteří by si vás podezřívavě měřili, jakmile se někde zdržíte o něco déle, a vehementně by vám zakazovali focení. Tady se evidentně nikdo nebojí, že by jim někdo exponáty rozkradl nebo zničil, očekává se, jako v celém Walesu, že návštěvníci jsou slušní, civilizovaní lidé. Památky tu obstarávají zpravidla dobrovolníci, což jsou obvykle místní aktivní senioři, u kterých se pak návštěvníci zastavují a shlukují a poslouchají jejich vyprávění o památce, prodchnuté jejich osobními vzpomínkami z mládí. Boží. Interiéry památek jsou navíc vybaveny tak, že vypadají, jako kdyby si místní obyvatelé před vaším příchodem jen narychlo odskočili – na stolech jsou naaranžovány talíře s jídlem a sklenky s pitím, na psacím stole leží rozepsaný dopis a kalamář s perem… Jen velmi výjimečně je některá místnost omezena provazy, za které se nesmí.

DSC_3658_resize

DSC_3663_resize

DSC_3665_resize

V Newton House navíc prohlídka začíná dole ve sklepení, kde jsou umístěny velké fotografie zdejších obyvatel a zaměstnanců – ano, jsou to jen herci, ale stylizace pro fotky je tak dokonalá, že byste vážně věřili, že jsou to lidé, kteří se o tenhle dům starali v devatenáctém století (popravdě, nejdřív jsem si myslela, že jsou to fakt dobové fotky, teprve když jsem v další místnosti objevila promítaný hraný film, v němž postavy účinkovaly, došlo mi, že jsou to jen herci). Každá fotka obsahuje jméno a příjmení osoby a její vlastní popis, jak probíhá její obvyklý den zde na panství.

DSC_3666_resize

DSC_3669_resize

No nic, přestanu se tu rozplývat. Po prohlídce interiérů, které připomínaly některý z filmů podle Jane Austen, jsme dům obešli, na chvíli se usadili v zahradě a pozorovali stádo daňků, které se páslo kousek od nás.

DSC_3703_resize

DSC_3681_resize

V Dinefwr parku je totiž přírodní rezervace. Je tu nejen obora s daňky, údajně se tu pohybuje taky dobytek, ovce jsme samozřejmě potkali, a vede tu prý okolo 20 kilometrů procházkových tras. Dá se dojít i na hrad Dinefwr, jsou tu různá jezírka a rybníčky s vydrami a další. Zkrátka by se tu dal strávit celý den. Protože jsme ale nedostali žádnou mapku a po nebi se k nám už sunul nějaký Mordor, nechtěli jsme se v parku omylem ztratit, takže jsme volným krokem zamířili zpátky domů. A dobře jsme udělali, protože asi pět minut poté, co jsme za sebou zavřeli dveře, se venku strhl solidní liják :D

Leave a Comment

Previous Post: « Wales, den dvanáctý
Next Post: Wales, den čtrnáctý »

Reader Interactions

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura