Ženy versus muži

Srážky ženské logiky s mužskou jsou snad v každé domácnosti na denním pořádku. Já stále tvrdím, že ženský a mužský mozek jsou vzájemně tak rozdílné, že si prostě nikdy nemůžeme porozumět – můžeme si na sebe jen zvyknout. Často si při těchto případech vybavuji třeba seminář psaní povídek s D. J. Novotným.

Na jednu hodinu bylo naším úkolem sepsat povídku pomocí přímé řeči. Žádná postava vypravěče, žádné uvozovací a vysvětlující věty – jen přímé řeči.

Na seminář jsme chodily samé slečny, pedagog zde byl jediným mužským elementem (chudák), a jedna ze spolužaček ztvárnila ve své povídce klasickou partnerskou „kuchyňskou“ hádku. Samozřejmě nedokážu citovat doslovně, ale hrdinka řekla něco v tomto smyslu:

„To je  teda výborný, já se o tebe starám, vyvařuju ti, kolik hodin denně kvůli tobě trávím u plotny, a ty se mi takhle odvděčíš!“

Po přečtení každé povídky nám vždy D. J. Novotný poskytl hodnocení/kritiku povídky, při komentování této povídky se zarazil schválně u věty výše zmiňované.

„No, tohle mi nikdy nebylo jasný. Ženský vždycky chlapům vyčítají, že kvůli nim musí denně vařit a kolik času tráví u plotny a kdesi cosi – ale vždyť je to vlastně blbost, ne? To jako že kdyby byly samy, tak by nejedly, nebo co?“

Všechny jsme se na něj překvapeně zadívaly. „Ne že bychom nejedly,“ odpověděla pak některá z nás, „jedly bychom, ale nevařily.“

„To byste si jako každý den nevařily teplé jídlo? A co byste teda jedly?“ nechápal přednášející.

„Nevařily,“ odpověděly jsme všechny sborově. „Něčím bychom se odbyly, rohlíkem, chlebem se sýrem nebo tak,“ dodaly jsme svorně.

Novotný na nás chvíli jen nevěřícně zíral.

„Aha… to mě teda nenapadlo…“ řekl nakonec překvapeně.