• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Dětství v pytli

365· Ze života

26 Dub

Ne všichni máme rodiče jako Ross Geller v Přátelích, jemuž z jeho dětského pokojíku milující rodičové vyrobili jeho svatyni.

Ne všichni taky máme rodiče jako Monica Gellerová v Přátelích, z jejíhož dětského pokojíku udělali rodičové bez jejího vědomí tělocvičnu.

Většina z nás má prostě úplně normální rodiče žijící v mrňavém panelákovém bytě, takže prostě není možné naše dětské artefakty zachovávat napořád.

Po několika měsících, no, spíš letech, slibování jsem se dnes vrátila k našim domů a provedla pořádnou čistku své části pokoje. Obvykle přicházím až odpoledne, tentokrát jsem vyrazila radši už dopoledne, abych na všechno měla dost času, a pořádně jsem se ujistila, že nostalgii a dědečkovy geny „nevyhazuj to, to se přece ještě může hodit!“ zůstaly doma. Vybavila jsem se velkými pytli na odpad a odhodlaně se do toho pustila.

A tak v pytlích postupně mizeli nejen mí plyšáci a další hračky, ale taky staré rozlámané pastelky a dávno zatvrdlé tempery, a taky všechny poschovávané poklady jako lístky do kina z prvních rande, lístky na vlak ze všemožných výletů a účtenky ze skvělých kafíček s kamarádkami.

Vyházela jsem i své rané literární pokusy, které zabraly desítky stránek a já teď doufám, že je v popelnici žádný bezdomovec nenajde, nevydá pod svým jménem a já nespláču nad výdělkem :D

Vyházela jsem prázdninovou korespondenci s děvčaty, zpravidla doplněnou originálními kresbičkami a obsahující velmi vtipné historky, vyhodila jsem i náš ultimátní prokrastinační projekt mimozemských planet, nad nímž jsme s kamarádkami strávily desítky vyučovacích hodin chemie a fyziky.

Vyházela jsem po chvilce váhání i všechny lapače prachu jako jsou sošky kočiček a jiných zvířátek, jimiž mě při každé příležitosti už od základky zásobovaly kamarádky a u nichž jsem si skoro vždycky pamatovala, od koho a k jaké příležitosti jsem je dostala. Vyházela jsem i všelijaké více či méně kýčovaté suvenýry z cest.

Vyházela jsem všechny pečlivě psané a ilustrované poznámky z gymplu, u nichž nám vždycky profesoři vtloukali do hlav, ať je rozhodně nevyhazujeme, že se nám budou hodit na vysoké. Jó, asi tehdy netušili, kam se dobere strýček Google. Takže všechny moje poznámky a vypracované maturitní okruhy letěly po pěti (a více) letech, kdy jsem na ně ani nesáhla, do koše.

A vyházela jsem taky středoškolské učebnice, které ležely pět let pod radiátorem v tašce a které jsem několikrát zkoušela neúspěšně prodat jak na burzách učebnic ve škole, tak i přes internet, nebo je bez úspěchu udat do bazaru učebnic. Když si uvědomím, kolik mě tehdy jejich koupě stála peněz, ještě teď mě z toho bolí u srdce.

Rozloučila jsem se i se svým starým telefonem, kazeťákem a discmanem.

Zahodila jsem i archiv asi jednoho až jednoho a půl ročníku Reflexu z dob, kdy se ještě dal číst.

A taky archiv školního časopisu, na němž jsem se na gymplu podílela.

Jediné, co jsem si nechala, bylo několik starých fotek, které na mě při úklidu odněkud vypadly, pár mých pubertálních deníčků, u jejichž čtení se určitě jednoho dne královsky pobavím, a několik sešitů s mými o něco pokročilejšími literárními pokusy. U zbytku jsem byla velmi nemilosrdná.

Bylo toho pět pytlů. Dva plné sběru a tři plné nejrůznějšího ostatního odpadu. A je vidět, že i náš děda stárne, protože před několika lety, když jsem u sebe v pokojíčku uklízela naposledy a vytřídila několik igelitek k vyhození, sedl si tehdy k nim do předsíně a začal mé odpadky prohrabovat, jestli se nesnažím vyhodit něco, co by se ještě mohlo hodit. Tentokrát se jen podivil, že je toho k vyhození tolik.

Časy se mění.

Dvacet let mého života jsme dnes odnesli do kontejnerů v pěti naditých černých pytlích na odpadky.

Dětství v pěti pytlích

5 Comments

Previous Post: « CATable
Next Post: Malý pacient »

Reader Interactions

Comments

  1. Puffin says

    28.4.2014 at 20:45

    Inspirovalas mě, taky jsem dneska odbordelovávala byt. Sice ne svoje dětství, ale i tak. Je to hrozný, kolik toho člověk časem nasbírá…

    Odpovědět
    • KlaPi says

      28.4.2014 at 21:26

      To jo, jsme hrozní shromažďovači všeho. Ale musím říct, že mi hodně pomohl ten odstup tří let, kdy ty věci doma jen ležely. Pomohlo mi to se od nich citově odpoutat a teď už jsem je prostě jen hrnula do pytlů.

      Odpovědět
  2. Quanti says

    30.4.2014 at 10:32

    Já bych si tedy juvenilie nechala, i ty nejstarší :D ale jinak gratuluju, bordel je smrt a hromadičské geny mám taky :(

    Odpovědět
  3. Míša says

    30.4.2014 at 23:33

    I planety? No teda :D
    A co princezna Nika, na je začátečnický nebo pokročilejší literární projekt? :D

    Odpovědět
  4. Makovice says

    2.5.2014 at 23:29

    Člověče, když jsme ty pytle vynášely, nepřišlo mi to. Až teď, po přečtení. Mateřská nostalgie jak sviň! =(

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura