• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Měšťáci a houby

Názory

31 Čvc
Vždycky jsem se považovala za měšťačku. Děvče narozené, vychované a vystudované v Praze a tím pádem Prahou rozmazlené, které si nedokáže představit, že by mělo někdy bydlet na maloměstě, nebo nedejbože na vesnici. To, jak se tam všichni znají, všichni přesně vědí, co kdy kdo kde jak dělal – to by mě dohnalo k šílenství. Mám ráda určitou anonymitu velkého města, kdy člověk sotva zná aspoň sousedy na patře – a zároveň ty krásné okamžiky, kdy ona anonymita padne a já na ulici potkám někoho známého a dáme se na chvilku do řeči, než se zase rozběhneme za svým.
Zároveň jsem ale už od dětství trávívala léto s prarodiči na chalupě. Jako dítko školou nepovinné jsem mohla být s babičkou, již šťastně v důchodu, na chalupě už od jara až do podzimu, škola mě pak omezila na pouhé dva letní měsíce. A připadalo mi to naprosto normální. I jiné děti trávily část prázdnin u babiček – a jinou část prázdnin u moře, což byly zážitky, o nichž se pak ve škole vykládalo spíš. Teprve když jsem asi ve třetí třídě dostala malou jedničku do žákovské knížky za to, že jsem z chalupy přivezla kousek uříznuté větve, na němž byly vidět letokruhy, a slavila jsem s ním obrovské úspěchy – učitelka ho v hodině přírodopisu nechávala kolovat a děti si ho užasle prohlížely, protože letokruhy nikdy předtím naživo neviděly – pochopila jsem, že asi ne každé dítě tráví prázdniny v přírodě a že tedy asi nebudu úplně klasický měšťák. Tradice prázdnin na chalupě mi ale vydržela celou základní i střední školu, teprve po maturitě jsem se trhla.
Když se řekne měšťák, vytane mi v mysli jedna určitá osoba. Před několika lety jsem chodila s chlapcem, který pocházel z jednoho z měst, v jehož názvu se skrývá slovo lázně. Očekávala jsem tedy, že jako hoch z malého města, bude mít k přírodě vřelý, případně tolerantní vztah. I vzala jsem ho tedy k nám na chalupu.
První známkou, že to bude asi trochu zvláštní návštěva, bylo, že když jsem ho vyzvedla u autobusu, vychrlil na mne, že si našel cestu na mapě a ať mu neradím, že určitě naši chalupu najde  sám. Podvolila jsem se, tehdy ještě nic zlého netušíc, a hoch započal svou nesmírně vzrušující bojovku. Vyrazil jako honicí pes, na křižovatce se po mně otočil: „Tady se jde doprava, že jo?“ Škodolibě jsem mu odpověděla, že přece nechtěl, abych mu radila, a tak jsme pokračovali. Ano, prokázal, že je majitelem celkem solidního orientačního smyslu, ovšem naši chalupu přehlédl jako krajinu a pokračoval po silnici dál. A já se tedy nebránila, zkrátka se trochu projdeme po okolí. Ušli jsme asi kilometr do kopce, kde se můj tehdejší přítel zarazil a zeptal se, kdy už tam budeme, že tady někde by to mělo být. Řekla jsem mu s úsměvem, že už jsme to minuli, a na dotaz, kde přesně jsme tu chalupu minuli, odpověděla že u té autobusové zastávky asi kilometr za námi. V tu chvíli se „skaut na bojovce“ rozzuřil, proč jsem mu to neřekla dřív, že to přece nemohl vědět, že je to už tam, a proč že jsem ho nechala jít tak strašně daleko. Nepřipadalo mi, že bychom si až tak zašli, ale chlapec trval na tom, že si musíme odpočinout, než se vydáme na zpáteční cestu. Hned vedle nás se prostírala louka s posečenou trávou, tak jsme se rozhodli odpočinout si tam. Zatímco já se bezstarostně rozvalila do trávy, on vytáhl z batohu repelent, nastříkal se jím od hlavy k patě a posléze mě sjel zděšeným pohledem: „Přece nebudeš takhle ležet v trávě?!“ vyjekl, vytasil vydání Mladé fronty DNES a poskládal si několik listů do trávy, aby se na ně mohl usadit. Následnou relaxaci pak protínaly jeho výkřiky: „Bacha, vosa, letí na tebe vosa!!!“ a „Fujtajbl, beruška, kšá, hnus!“, případně „Pozor, moucha, moucha!“. A já v tu chvíli věděla, že nejsem měšťák. A že se s ním musím rozejít.
O svém neměšťáctví jsem se znovu ujistila v posledních několika měsících. Jakožto dítě vyrůstající „v divočině“ mám vcelku pestré zkušenosti s holínkami. Život na venkově se zkrátka bez pořádných gumáků neobejde. V gumákách jsem trávila jara i podzimy, často i léta svých pobytů na chalupě, lítala jsem v nich v mokré trávě, v bahně, v kalužích i ve vodních tocích, kde mi do nich zpravidla nateklo vrchem. A tajně jsem obdivovala dědečkovy obrovské holiny po kolena, v nichž chodíval kosit trávu. Na houbaření si u nás doma nikdo nikdy moc nepotrpěl (a díky článku mé drahé matky začínám tušit proč), já navíc chuti, natožpak vůni hub nikdy neholdovala, a proto jsem se vždy děsila okamžiků, kdy mi babička balila věci na pravidelný letní pobyt u otce v permanentně vlhkých a upršených Lužických horách. Přítomnost gumáků v mém zavazadle totiž znamenala, že jakmile si jich otec všimne, zaraduje se a půjde se povinně na houby. A posléze se budou houby povinně konzumovat. Mnohdy mě ovšem houbaření neminulo ani když se mi podařila diverzní akce a gumáky jsem si ze zavazadla před odjezdem vybalila – a tak jsme jednou s mým drahým tatíčkem kdesi ve vlhkých a upršených lužických lesích zapadli do bažiny a já dorazila domů s teniskami naprosto promáčenými a zabahněnými, a dostala kvalitní sprdunk od otcovy tehdejší ženy. Postupem času tedy přestaly být holinky mou oblíbenou obuví, a jak jsem rostla a blížila se pubertě, byla jsem radši, když toto šik obutí zůstávalo poklidně stát v předsíni naší chalupy a tiše si smrdělo.
Jaký tedy byl můj šok, když jsem před pár měsíci, potažmo lety, spatřila nejprve na nejednom fashionblogu a posléze i v ulicích našeho velkoměsta stejné gumáky jako klasické vesnické, jen mnohdy v příšerných barvách a potiscích. Nejprve jsem nechtěla věřit svým očím – pro mě zkrátka gumáky vždy patřily, patří a budou patřit na venkov, jsou neoddělitelnou součástí vidlí, kosy a kolečka s hnojem – ale pak mi došlo, že tohle jsou zkrátka ti měšťáci, kteří holiny na venkově v životě neviděli a tak jim připadají jako zajímavý módní výstřelek. Zvlášť mě o tom ujistila nedávno blonďatá slečna s Vuittonkou na ručce a v miniaturních minišatičkách, s gumáky s leopardím vzorem. V den, kdy svítilo slunce. Tito tvorové, a počítejme mezi ně i designéry módní kolekce českých olympioniků, nechápou, že jde vlastně o čistě účelovou obuv, která prostě nemůže vypadat hezky, a která v lidech, kteří s gumáky už kdy měli co do činění, vzbuzuje akorát zhrozené oklepání a představu, jak se tomu ubohému člověku musí příšerně potit (a tudíž smrdět) nohy. Přece jen pochybuju, že je v Praze, potažmo olympijském Londýně, v deštivějším období tak hluboká kaluž, aby nestačily obyčejné nepromokavé boty, případně že daná děvčata a slečny počítají, že v jejich škole/fakultě právě ten den, kdy v této apartní obuvi vyrazily, praskne vodovodní potrubí a ony se budou muset po kolena ve vodě brodit do učebny. Asi se řídí heslem – vždy připraven. Nebo spíš vždy upocen a zasmraděn?

2 Comments

Previous Post: « Kdo mi přeje blaho?
Next Post: Partnerská telepatie »

Reader Interactions

Comments

  1. Leito says

    5.8.2012 at 17:42

    ó, konečně nejsem sama, komu se při pohledu na holínky vybaví vidle a hromada hnoje k vykydání. to se pak na ty městské gumákové parádnice kouká docela zvesela :)

    Odpovědět
  2. Quanti says

    8.8.2012 at 18:32

    a já si zas myslím, že holínky klidně vypadat hezky můžou. Ty z RfP se mi líbily děsně :)

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (146)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
🎙📹 DOBA VIDEOHOVOROVÁ 💻 Je zajímavý p 🎙📹 DOBA VIDEOHOVOROVÁ 💻

Je zajímavý pozorovat, jak nám pandemie urychlila učení se s novými technologiemi. Na začátku jarního lockdownu byl najednou klid, ticho, nic. A teď při druhé vlně (a vzhledem k blížícím se Vánocům) se schůzkuje skoro od rána do večera, akorát přes videohovory. Za posledních 7 dní jsem měla dohromady asi 15 videoschůzek a z toho byly 2 webináře 😁

❗️ TIP ❗️
Pokud taky často něco prezentujete v Google Meet, super fičurka v Google Prezentacích je, že můžete z mobilního zařízení prezentovat do probíhající schůzky. Zvykla jsem si tedy docela dost dělat webináře takhle – na stole mám tablet s prezentací a můžu na tu prezentaci klidně i kreslit pomocí Apple Pencil, když chci něco ukázat nebo podtrhnout 👍🏻
.
.
.
#ukazcodelas #ukažcoděláš #googlemeet #webinář #webinar #skoleni #skolim #jsemlektor #jsemlektorka #holkyzmarketingu #videohovor #videocall #desk #mydesksetup #homeoffice #remotework #tipnaaplikaci #tipnaappku #podnikani #podnikatelka #femmepreneur #navolnenoze #volnonozec
📚 Proč spíme? 🛌💤 Do téhle knížky js 📚 Proč spíme? 🛌💤

Do téhle knížky jsem se pustila, protože jsem chtěla vylepšit kvalitu svého spánku. Ale pokud je kvalita spánku i váš cíl, tak vám tenhle titul úplně nedoporučím, protože kniha Proč spíme se, jak koneckonců název napovídá, zabývá tím PROČ spíme, ale ne už tolik tím, jak spát lépe. 

Pokud vás tedy zajímají různé výzkumy, co se v mozku děje, když spíme, jaké následky může mít spánková deprivace a podobné geekovatosti, tak směle do toho 🙂 Pokud ale tak jako já chcete spíš praktičtější informace, co dělat pro to, abyste se lépe vyspali, tak mám dojem, že lépe pořídíte v různých článcích na internetu nebo videích na YouTube. 

Ale samozřejmě musí se nechat, že valná většina tohohle obsahu na internetu vznikla právě díky této knize, která vyšla už před pár lety a hlavně díky ní se začalo víc řešit, jak kvalitně spíme a jak spát lépe 😴

Poté, co jsem přečetla tuhle knihu a pak ještě zhlédla The Social Dilemma, udělala jsem jeden velký krok, ke kterému jsem se odhodlávala už dlouho – vyhodila jsem z ložnice všechny displeje. Nejdřív jsme s mužem řešili, jak na to, ale pak jsme prostě jen do chodby přenesli malý stolek a všechna zařízení, iPhony i tablety, nabíjíme přes noc tam, mimo ložnici. Myslela jsem si, že to bude těžké, ale vlastně se mi bezprostředně poté dost ulevilo. Před spaním místo sjíždění Instagramu čteme knížky, ráno se mi nestane, že bych ještě v polospánku sáhla po telefonu a začala koukat na sociální sítě nebo řešit maily (a najednou je o hodinu víc a já jsem pořád v posteli, znáte to...) Fakt můžu doporučit 👍🏻
.
.
.
#procspime #copravectu #pročspíme #janmelvilpublishing #knihy #knihomol #coprávěčtu #ukazcoctes #bookstagram #spanek #spanekjedulezity #produktivita #digitalnidetox #modresvetlo #modresvetlodopostelenepatri #jakseztohonezblaznit #podnikatel #podnikatelka #jsempodnikatelka #osobniproduktivita
O roce 2020 se toho moc pozitivního sice říct n O roce 2020 se toho moc pozitivního sice říct nedá, ale pro mě má jedno velké plus – jde o rok, kdy jsme se s mužem konečně odhodlali začít se sebou něco dělat 💪 Ke dnešku I. zhubl 30 kilo a já 14. 🏋️

Celou dobu, co jsme s I. spolu, mi říkal, že by se chtěl zbavit nadváhy. A já si říkala, že sice nejsem úplně tlustá, ale trochu shodit mi taky prospěje. Vlastně jsme i přesně věděli, co děláme blbě, měli jsme načteno, měli jsme všechny potřebné informace – ale nebyli jsme s to udělat tu změnu, přerazit zlozvyky, které jsme si v jídle léta budovali.

V červnu jsme si ale řekli „teď, nebo nikdy“ – a řekli jsme si o odbornou pomoc. Nechali jsme si udělat krevní testy a vypracovat jídelníčky na míru podle toho, čeho jsme měli nedostatek a naopak, a podle nich od té doby jíme. Jídelníček taky postupně rozšiřujeme a zpestřujeme, takže to není nuda 🍽️

Pár z našich přátel to připadalo jako „moc drastické“ a „extrém“, ale za mě jsme tohle přesně potřebovali – udělat radikální změnu, abychom se odnaučili zlozvyky a změnili vztah k jídlu na mnohem zdravější, což je podle mě i klíčem k tomu, abychom to vydrželi dlouhodobě a nespadli zpátky do starých kolejí (a shozená kila se nevrátila zpátky i s kamarády).

Když teď po pár měsících vidím, jak je mi skvěle, kolik mám energie a že si kupuju oblečení ve velikosti 36 (což mi nebylo ani na gymplu), říkám si, že jsme to měli udělat už dávno 🙈

Ne, neznamená to, že je ze mě teď odborník na hubnutí a výživu, ani že vás tu začnu oblažovat recepty a fitness motivací 🙂 Ani se nepovažuju za hodnu obdivu, jak jsem dobrá – nejsem 😁 Nemám zdaleka tak silnou vůli jako ti, co se rozhodli zhubnout, začali na sobě makat a dali to. Já jsem slaboch, vždyť mně jen někdo narýsoval koleje, dal mi prvotní pošťouchnutí a já po nich od té doby jedu 🙈

I proto mi přišlo jako dobrý nápad to sem napsat – často se teď mluví o tom, jak je důležité si říct o pomoc odborníka, když máte psychické problémy. Ale s nadváhou je to dost podobné. Pokud to zkoušíte pořád kolem dokola neúspěšně zvládnout sami, není ostuda zajít za odborníkem. Trápit se léta neúspěchem není nutný, někdy je prostě třeba si přiznat, že je to na vás moc, a nechat si pomoct... 🙂
🔐 SOUKROMÍ A SOCIÁLNÍ SÍTĚ 👻 Uznává 🔐 SOUKROMÍ A SOCIÁLNÍ SÍTĚ 👻 

Uznávám, že jako marketér si tímhle příspěvkem tak trochu, no... „s*ru do vlastního hnízda“ 🤫

Téma soukromí a bezpečnosti je mi ale hodně blízké, asi víte, že jsem na blog napsala sáhodlouhý článek o Cambridge Analytica, pořád si o těchto tématech zjišťuju víc a poté, co jsem na Netflixu zkoukla dokument The Social Dilemma, mám chuť o tom zase trochu víc mluvit.

🎥 Dokument The Social Dilemma rozhodně doporučuju. Mluví o tom, jak nám algoritmy vládnou, uzavírají nás do bublin a polarizují společnost, a že je potřeba změna – s čímž naprosto souhlasím.

💻🎙 Zároveň si pohrávám s myšlenkou udělat nějaké školení nebo webinář, kde bychom se o soukromí a bezpečí na sociálních sítích pobavili a společně si ukázali, jaká nastavení a opatření ve svém vztahu k sociálním sítím ideálně udělat, aby nás
a) techničtí giganti nemohli tak dobře sledovat a sbírat o nás data, a
b) abychom sítě lépe ovládli, a tím třeba i snížili svoji prokrastinaci a zvýšili produktivitu.

Budu ráda, pokud mi napíšete, zda by vás takové školení zajímalo, a nebo je to podle vás blbost 🙂

No a co tedy můžete udělat hned teď?

1️⃣ Omezte, jak vás mohou Facebook, Google a spol. sledovat
Pomůže například nainstalovat si do prohlížeče blokátory jako je třeba Ghostery, a nebo přejděte jako já na prohlížeč Brave, který blokuje reklamy a spyware – a nebojte se, Brave je postaven na Chromiu, takže že vypadá a funguje skoro jako Chrome, a jste-li uživateli Chrome, velmi snadno si do něj přenesete záložky i všechna rozšíření, na která jste zvyklí.

2️⃣ Vypněte sledování polohy na FB i Googlu
Návod najdete přímo v grafice výš.

3️⃣ Vypněte (pokud možno) sdílení aktivity mimo Facebook.
Aktivita mimo Facebook vám ukáže, které weby a appky o vás posílají data Facebooku. Můžete tomu ale přímo zamezit a tuhle možnost vypnout – v tu chvíli vám ale přestane fungovat Login via Facebook, pokud toto u některých webů nebo appek používáte, budete se muset začít přihlašovat jinak. Já tohle bohužel zcela vypnout nemůžu, protože by mi přestaly fungovat aplikace na analýzu a plánování obsahu na sociální sítě, ale pokud vy takovéhle omezení nemáte, doporučuju tohle vypnout 🙂
✅📚 Tohle duo jsem četla už před skoro 8 le ✅📚 Tohle duo jsem četla už před skoro 8 lety, ještě na vysoké. Pamatuju si, jak jsem GTD četla při zkouškovém, do toho jsem pracovala, a měla jsem dojem, že na spoustu věcí zapomínám, nestíhám a je toho na mě moc 🤯 Pár měsíců jsem se pak pokoušela ohnout si Evernote podle pravidel GTD, spoustu času strávila přesouváním virtuálních listů z jednoho sešitu do druhého, až jsem to prostě vzdala. Knížce jsem dala 3 hvězdičky a považovala ji za blbost 🤷🏻‍♀️

Teď s odstupem let si ale uvědomuju, jak moc GTD ovlivnilo mou celkovou produktivitu, a že i to, jak používám svůj diář, vlastně pramení z principů GTD. Knížku jsem si tedy přečetla znovu a vyzobala si tam hned několik zajímavých věcí.

A díky tomu mi dochází, že velká chyba byla pokoušet se zavést úplně celé GTD se všemi vyfikundacemi a kontexty najednou. Snažila jsem se našťouchat do krabičky, která pro mě tehdy vůbec nebyla vhodná. Ale někde jsem začít musela 🤷🏻‍♀️

Teď už nějaký vlastní systém mám, takže mi znovupřečtení GTD dalo pár zajímavých nápadů, jak ho vylepšit. V tomhle mi ale přece jen je bližší spíš ZTD od Babauty, které je mnohem liberálnější a sám Babauta vyzývá, abychom si z knihy vybrali jen to, co nám přijde nejsmysluplnější pro naši situaci, a změny zkoušíme zavádět postupně 🧠 

Allenova kniha je také už přece jenom starší kousek a docela by si zasloužila nějaký novodobější upgrade s tipy na moderní technologie. Možná Allen něco takového vydal, přiznám se, že nevím – ale v dnešní době je úsměvný ne ani tolik jeho systém odatovaných složek, do kterých přesouvá papíry, jejichž čas teprve nadejde, ale i to, jak je kniha evidentně mířená jen k pánům manažerům s diplomatickými kufříky 😁 Zajímavé, jak moc se mohou společenské standardy změnit za pouhou dekádu 🤔 (Četla jsem české vydání z 2008, sama kniha v originále je z roku 2001)
.
.
.
#gtd #gettingthingsdone #produktivita #mitvsehotovo #mítvšehotovo #hlavneseztohoneposrat #copravectu #bookworm #knihomol #tipnaknihu #leobabauta #zentodone #zenahotovo #janmelvil #janmelvilpublishing #seberozvoj #podnikani #podnikatelka #jsempodnikatelka
Takový to, když... 👀 vám z týmu víceméně Takový to, když...
👀 vám z týmu víceméně ze dne na den odejde jeho hlavní člen
👀 a slečna, co vám po jeho odchodu začala pomáhat, najde po dlouhé době konečně plný úvazek, takže také odchází
👀 a pak se den před odjezdem na třičtvrtě roku plánovaný off-site dozvíte, že ze 7členného týmu 2 lidi jdou zrovna na testy, takže nepojedou 🤷🏻‍♀️
Ještě připočítejme mou pravidelnou každoroční depku z toho, že léto končí a čeká nás zase hnusná zima, k tomu přetékající to-do list (viz bod 1) a e-mailovou schránku praskající ve švech... Přiznávám, že v současný chvíli bych fakt nejradši se vším sekla a šla radši za kasu do supermarketu 🙈 Taky občas míváte takovýhle choutky? 😇 #anobudelip
.
.
.
.
#mondaymotivation #demotivacniokenko #nenivzdyckyposviceni #hlavneseztohoneposrat #podnikani #podnikatelka
❓ VÍTE, KDO JE VAŠE CÍLOVÁ SKUPINA? ❓ Po ❓ VÍTE, KDO JE VAŠE CÍLOVÁ SKUPINA? ❓

Po delší době se mi už zase stalo, že mi účastník školení na otázku „A kdo je vaše cílovka?“ odpověděl „No, vlastně všichni.“ 🤔 

❌ Ne. Ani pokud prodáváte rohlíky, tak vaše cílové publikum nejsou „všichni“. 😁

A zvlášť jako menší značka, nebo kterákoli značka, která má napnutý rozpočet (a jak hezky řekl Rob Estreitinho na @mktfest – „Nepotkal jsem značku, která by neměla napnutý rozpočet...“), je pro vás mnohem lepší vědět přesně, kdo je váš ideální nebo nejčastější zákazník.

📊 Čím víc informací, tím líp
Většina klientů už ví, zda jsou jejich cílovou skupinou spíše ženy nebo muži a v jakém věku. 🚹🚺
Ale to je jenom začátek. Důležité je také vědět, v jaké jsou socioekonomické skupině, jaké jsou jejich zájmy, práce, jak tráví volný čas, kde bydlí, co dělají večer po práci... 

Všechny tyhle informace vám umožní se lépe vcítit do toho, co toho „vašeho“ člověka zajímá, co řeší a jak mu můžete svým obsahem, produktem nebo nabídkou pomoct 🤝

A reklama, která zákazníkovi míří přímo na komoru a promlouvá k němu, bude o dost úspěšnější, než když budete do lidí jen hlava nehlava pálit „Dělej, kupuj, máme zrovna slevy.“ 🤑
.
.
.
#jaknasocky #jaknasite #cilovaskupina #marketing #marketingovaagentura #marketingovetipy #jaknamarketing #socialmediamarketing #navolnenoze #volnonozec #nakopnisvujmarketing #tipyatriky #socialmediamanager #socialmediamanagement #holkyzmarketingu #holkypodnikatelky #klubpodnikavychzen #podnikatelka #jsempodnikatelka #jsempodnikatel #jsempodnikavaduse
Sledujte můj Instagram
This error message is only visible to WordPress admins
There has been a problem with your Instagram Feed.

Copyright © 2021 · KlaPi & Více než agentura