… aneb jak jsem investovala do vzdělání.
Dlouho jsem se rozmýšlela a váhala, jestli chodit na kurz francouzštiny, nebo se na to radši vykašlat. Nakonec jsem se odhodlala a zaplatila si kurz v Jipce, která mě nalákala tím, jak je známá, a reklamami s tvrzením, že jde o nejlepší jazykovku v Praze. Už v prvopočátku mě trochu zarazilo, že se při přihlašování do kurzu na stránkách vůbec nedozvím, jaký lektor kurz vede, případně jde-li o lektora či lektorku, dozvím se jen, jestli je to Čech nebo rodilý mluvčí. Neřešila jsem to, nadšeně naklusala do Jipky kurz zaplatit, koupila si Alter Ego, tedy učebnici, a dorazila na první lekci. Tedy pro mě první, v kurzu byla už třetí, mé dlouhé váhání mělo za následek, že jsem se zapsala až po začátku kurzu.
Nebyla jsem si jistá úrovní své francouzštiny, na gymplu mi tvrdili, že když z jazyka odmaturuju, je to jako bych měla úroveň B2. Po roce bez jakéhokoli udržování frániny jsem si ale nevěřila, tak jsem se radši zapsala na kurz B1-II s tím, že si aspoň připomenu gramatiku, kterou jsem skoro všechnu stihla zapomenout.
Na první lekci, na kterou jsem dorazila, nás bylo sedm. Student a studentka třeťáku VŠE, já, Němka učící se česky a francouzsky, dvě asi pětatřicetileté paní a nagelovaný pan podnikatel, který říkal, že francouzštinu potřebuje ke komunikaci s klienty.
Na mé první lekci jsme probírali lidské vlastnosti. Většinu slovíček jsem znala, protože to byla jedna z maturitních otázek, byla jsem ale ráda, že tu nebudu pozadu. Na příští lekci nám lektor sdělil, že kdo si ještě nekoupil učebnici, kupovat si ji nemusí, protože je ta učebnice naprosto pitomá a on podle ní učit nebude. Taky nám na začátku hodiny rozdal dotazníčky spokojenosti, kde jsme jeho kurz hodnotili. Já po jedné lekci, ostatní po lekcích třech. No, nevím, jakou výpovědní hodnotu formulářky měly. Lektor pak na deset minut odběhl okopírovat učebnici těm, kteří ji neměli.
Celkově je náš lektor velmi zajímavý tvor. Jeho vyjadřování se přímo hemží nervózním „ehm… uhm… em…“ a s postupem času se mi začalo čím dál víc zdát, že pořádně neví, co s námi, na čemž jsme se shodli i s ostatními. Místo učení podle Alter Ego nám kopíruje texty z Parlons Francais, což je česká učebnice, ze které jsem se připravovala na maturitu, takže většinu textů znám skoro nazpaměť, slovíčka většinou znám a která neznám, ta nezná ani on a hledá je na wapu přes mobil. Doufala jsem, že se aspoň poučím co se týče gramatiky, sice s námi probral koncovky imparfait, a stručně projel gerondif, ale to je tak všechno, čeho jsem se dočkala. O souslednosti časové se vyjádřil, že je dost složitá a že ji nepotřebujeme, protože nám Francouzi budou rozumět i když ji používat nebudeme (!?!). Celkově mu, jak se zdá, jde hlavně o to, aby nám lidi rozuměli. Doufala jsem, že si aspoň procvičím mluvení, když ale nevím, jak něco vyjádřit a vyrobím totální francouzsko-česko-anglický paskvil, lektor jen nadšeně přikývne, že mi rozumí, ale jak to má být správně už mi neřekne. Jen mi občas opraví špatně vyslovená slovíčka nebo slovíčka, která jsem nevěděla. Zcela mě odrovnal, když jsem se ho po hodině zeptala, jakou učebnici považuje za lepší, než Alter Ego, a on prohlásil, že Café crème – tuhle učebnici jsme měli na gymplu a byla vážně naprosto otřesná, s milionem úplně zbytečných slovíček, dlouhými texty v zastaralé francouzštině a prostě… hrůza. Pak jsme se zastavili u toho, že všichni ostatní z kurzu mají VŠE a já prohlásila:
„To jsem tu asi jediná humanitně vzdělaná.“
Načež lektor zareagoval: „A my studujeme co?“ a posléze mi celou dobu rozhovoru mykal. Na dalších hodinách jsem si pak všimla, že to tak dělá i ve francouzštině – když někoho osloví a ptá se na něco, ptá se zásadně nous. Navíc často vypadá naprosto bezradně a smutně hledí do svých papírů, jako kdyby se snažil honem vymyslet, co s námi dál dělat. Tři lekce jsme řešili téma Consommer mieux – jak lépe žít a méně znečišťovat životní prostředí. Tři lekce jsme řešili nakupování po internetu. Před Vánoci se s námi chtěl bavit o Vánocích, přičemž mne naprosto šokoval, když Vánoce – Noël – vyslovoval [nual]. Místo toho, aby se ale řešily zvyky, přinesl nám internetový recept na bûche de Noël, který jsme pak nahlas četli a slovo od slova překládali. Myslím, že panu podnikateli se při styku s klienty budou určitě slovíčka jako rozšlehat, nalít, uhladit, zarolovat či poleva hrozně hodit.
Tuto středu měl v plánu s námi probírat vzdělání. Nakopíroval nám opět několik stran z Parlons Francais, načež jsme hodinu porovnávali školy ve Francii a v Čechách. Pak lektor prohlásil, že si budeme povídat o naší maturitě, a dal nám deset minut na přípravu. Pak se každého z nás zeptal, z čeho jsme maturovali a jak jsme dopadli, což bylo vše (ano, na tohle jsme potřebovali těch deset minut soustředěné přípravy). Z původních sedmi lidí jsme zbyli tři až čtyři, kteří tam stále ještě chodíme, i když já už taky několik lekcí vynechala. A na těch, na kterých jsem, zpravidla celou hodinu a půl sedím, pokouším se neusnout a sleduji ručičky hodin, jak se strašně pomaličku posunují k času, kdy budu moct vypadnout. Vskutku skvěle investovaných 3.500,- + 450 Kč za učebnici.
No a teď znovu váhám. Blíží se konec semestru, konec kurzu v Jipce. Vím, že do Jipky už ne, mám ale zkoušet nějakou jinou jazykovku? Co když tam dopadnu stejně a zase vyhodím peníze z okna? A dávat 7.000,- za semestr ve Francouzském institutu (který je prý vážně nejlepší) mi přijde na chudého studenta zase trochu moc. Teď babo raď.
Puffin says
7.1.2011 at 13:52No, pane jo, to se teda nestačím divit, co je v Praze možný… Nechceš ke mně jezdit do Hradce na individuál? Vsadím se, ze bych tě toho naučila víc a levnějc… ;-)
Puffin says
7.1.2011 at 14:36Mimochodem, když jsem viděla nadpis jipka, tak se mi teda asociovalo úplně něco jinýho než jazykovka – kdo jim vymyslel tak blbej název?? :)
KlaPi says
7.1.2011 at 14:42No zrovna Tebe jsem si říkala, že tenhle článek bude zajímat, a když sis tak stěžovala, že nemáš co číst… :D
Ono to JIP je jakože zkratka Jazykový Institut Praha no :D já už jsem si na to zvykla, ale dřív když mi mailem přišla nějaká jejich reklama, tak jsem se taky dost divila :D
Slečna Marička says
8.1.2011 at 23:15No, ja kdysi chodila do jazykovky na AJ, kde byl sice rodilej mluvci, ale v jazykovce delili pokrocilost lidi ne podle nejakyho vseobecnyho testu, ale podle toho, kam se kdo napsal, takze sme tam meli ctyricetiletou zenskou, ktera mela anglictinu jak ze druhyho stupne ZS a potom lidi s CAE certifikatem a v podstate jedni nestihali, druzi se nudili a nenaucili jsme se nic. Nejlepsi je mit soukromy doucovani tak, jak ti to nejlip vyhovuje. Je to sice drazsi, ale kvalita je vetsinou zarucena…
Evča says
22.1.2011 at 16:18Já mám s JIPkou podobnou zkušenost. Zapsala jsem se tam kdysi (ve třeťáku nebo ve čtvrťáku) na špáninu. Mírně pokročilí, nebo tak něco. Pro ty, co s nimi jeli od začátku to byl snad druhý kurz. A dostali jsme rodiláka, probírali subjuntiv (ti, co mají fráninu a špáninu říkali, že princip je dost podobný), přitom ještě neuměli spoustu jiných důležitějších časů. Jako článek nám přinesl cosi s tím radarem v Brdech. Tak jsem se zase z kurzu odhlásila.
Chápu, že Francouzský institut je hodně drahý, ale zas je tam jistota…