Povídka, která nám byla zadána 16. listopadu, měla být na téma 17. listopad 1847, tedy pohřeb Josefa Jungmanna.
Nad Olšanským hřbitovem se líně převalovala hustá ranní mlha. Bylo sedmnáctého listopadu 1847 a padesátiletý Karl Hanouszek se ploužil po mokrém spadaném listí do práce. Nejraději by zůstal ve svém malém domku, pokusil se oživit oheň, který během noci téměř vyhasl, a uvařil si pořádný hrnek čaje. Místo toho ale musí do tohohle sychravého dne.
„Scheiße,“ zabručel Hanouszek, když se mu smekla noha. V mlze se mu těžce dýchalo a místo, kam směřoval, před sebou spíš jen tušil. Kéž by aspoň měl o něco jasnější instrukce.
Došel k volnému kusu země, shodil z ramene lopatu a opřel se o ni. Chvíli nerozhodně hleděl na půdu před sebou. Bude už určitě promrzlá, to tedy půjde zatraceně špatně, pomyslel si Hanouszek. Tohle mi tedy byl čert dlužen!
Opřel se do nástroje plnou silou a hrot projel vrstvou listí na zemi. Dál už to šlo mnohem hůře.
„Scheiße,“ zopakoval polohlasem Hanouszek, opět na lopatu přitlačil a s velkou námahou vykopal první mělký náznak budoucího hrobu. Otrocká práce, pomyslel si. Tohle mi bude trvat celý den!
Jedinou výhodou bylo, že mu z usilovné práce začalo být brzy horko, takže se do něj chladný vítr nezakusoval tak jako předtím.
Když díra v zemi získala potřebnou hloubku, hrobník Hanouszek se zarazil. No, a teď, babo raď. Setřel si hřbetem ruky pot z čela a bezradně se opřel o lopatu. To se lehko řekne, vykopejte hrob, ale když neví, jak velký má být? S tak nejasnými instrukcemi, jaké obdržel, se nedalo pořádně pracovat!
„Scheiße!“ zamručel naštvaně Hanouszek. Asi to nebude žádný obr, ale když má hrob v téhle části hřbitova, tak bude možná patřit mezi pracháče… takže může mít velkou zdobenou rakev, která by se do malého hrobu nemusela vejít. No jistě, východisko by bylo jasné, udělat hrob raději větší než menší, pro všechny případy, zasypat se to dá koneckonců vždycky… jenomže proč se s touhle zmrzlou zeminou pachtit déle, než je nezbytně nutné?
„Scheiße,“ vzdychl Hanouszek a opět se pustil do práce. Musí to mít hotové, než přijde pohřební průvod. Prý to bude velká sláva, spousta lidí… asi to bude vážně nějaká významná osobnost, když kolem toho nadělají takový humbuk…
Hanouszek si promnul bolavá záda. Chudák, škoda že umřel tak mlád. Kdyby umřel později, aspoň bych se tu teď nemusel hlomozit s touhle dírou, pomyslel si. Pak zakroutil hlavou. Ach jo, no to jsou mi instrukce! Vykopejte hrob, budeme pohřbívat mladého muže. Ale koho, to už neřeknou! Zatracená buržoazie.
![Dneska něco na odlehčení, když už tady všichni šplháme po zdi z lockdownu. 😁
Tohle je takový můj „pet peeve“. Vadí mi, když lidi špatně vyslovují LinkedIn, vždycky mi z toho úplně nelibostí vstávají chlupy (podobně jako když event manageři říkají [ívnt] 🙉).
Máte taky nějaký podobný bizarnosti, ze kterých vám slézají nehty? (A máte někdo český termín pro „pet peeve“?)
.
.
.
#socialmedia #socialmediamanager #socialmediamanagement #networking #linkedin #social #proodlehceni #vtip #joeylearnsfrench #socialmediamarketing](https://klapi.cz/wp-content/plugins/instagram-feed/img/placeholder.png)
Tak dlouho jsem při čtení řešil, jak se píše hrobníkova mantra (je to ostré s – ß), až jsem málem propásl pointu.
Bod pro Tebe :)
Jé, no vidíš to, já to zapomněla opravit :D Jakožto francouzštinář vlastně neznám jiné německé slovo, tuhle nadávku měl zvlášť v oblibě můj tatínek, ovšem nějak jsem nevěděla, jak se to píše a posléze zapomněla, že to mám vlastně napsané blbě :D Děkuji, opraveno :)