Zítřkem mi začíná nový semestr… a tak jsem, jako správný pilný student, strávila večer řešením toho, co budu dělat, jakmile semestr skončí.
Už před několika týdny jsme totiž stanovili, že na posledních 14 dní v květnu vypadneme do Walesu. Tím se ovšem naše plánování trochu zadrhlo a nikam dál se neposouvalo, vymýšleli jsme totiž, jak nejlépe výlet pojmout. Původní nápad byl jet jen na týden, doletět do Manchesteru, půjčit si tam auto a projet si severní Wales. Druhý nápad byl jet vlastním autem na 14 dní, ať si to trochu užijeme, když už se tam budeme trmácet.
Rozmýšleli jsme tak dlouho, až jsme minulý týden při pokusu zarezervovat ubytování zjistili, že domek, který jsme vybrali, je už na jeden týden z našich dvou plný. Zbylé nemovitosti k pronájmu přes již Makovicí v Provence osvědčený server Casamundo.cz nám připadaly poněkud předražené, a tak jsme začali vymýšlet jiné, náhradní řešení. Třeba týden v domečku a pak se pomalu den po dni plížit zpátky k Doveru a přespávat v různých B&B. Jenomže jednoduchý výpočet nám ukázal, že tahle varianta by nás stála ještě víc, než kdybychom si zaplatili nějaký z těch dražších domků.
Začali jsme se tedy po domcích poohlížet na jiných serverech, načež mě pro svou uživatelskou přívětivost zaujal server interhome.cz, který vyhledané nemovitosti rovnou i ukáže na mapě, což je naprosto skvělá věc. Spousta krásných a poměrně levných domků byla k mání ale v jižní Walesu okolo národního parku Brecon Beacons. A jak jsme tak hledali, I. najednou povídá: „A co kdybychom ten jeden týden byli nahoře v severním Walesu, a druhý týden si projeli ten spodek?“
Velmi rychle jsem souhlasila, načež I. nahlas zauvažoval, že bychom se nejdřív měli podívat, jestli tam vůbec je něco zajímavého. Stačilo si název parku zadat do Google Images a bylo jasno, že tam teda fakt ale jet musíme.
Ubytování už máme, navíc jsem na Bookdepository objednala dvě turistické mapy a dva průvodce po národních parcích Snowdonia a Brecon Beacons, I. si do tabletu začal stahovat mapy od Sygicu a já listuji průvodci, kterými jsem se zásobila ještě loni, když jsem myslela, že do těchto míst vyrazím na Erasmus. A řeknu vám, začínám se fakt těšit. Jen doufám, že se nikde neztratíme – proto jsem objednala dvě papírové mapy, navíc máme každý několik různých navigací v telefonech a tabletech – protože zeptat se na cestu a vyslovit některý z těch strašných velšských místních názvů? Nikdy.
Napsat komentář