Rozečetla jsem knihu Cat Sense: How the New Feline Science Can Make You a Better Friend to Your Pet. O existenci téhle publikace jsem se dozvěděla před pár týdny v jakémsi článku, který popisoval, že si prý kočky o nás páníčcích myslí, že jsme taky velké kočky, a poslala jsem hned odkaz na článek drahé polovičce, ať se taky poučí. S dodatkem, že tu knížku si musím pořídit. O několik minut později mi v mailu přistálo oznámení od Amazonu, že mi byl poslán dárek – koupena právě tato e-kniha :)
Zatím jsem teprve přečetla úvod, a už tam bylo napsáno, že prý dnešní kočky jako mazlíčci žijí permanentně ve stresu. Podle jakési studie je prý zdraví těchto domácích koček, ať už fyzické nebo psychické, průměrně jen 65%. Kočky, vyvinuté z koček divokých, jsou totiž individualisté, nikoliv zvířata smečková, a tak je neuvěřitelně stresuje, když se mají stýkat s jinými kočkami. Bradshaw v předmluvě nadhazuje, že pořizovat si druhou kočku, aby dělala té první společnost, je tedy vlastně naprostá kravina, kterou kočku stresujeme.
Nasadilo mi to brouka do hlavy a teď mě trápí špatné svědomí, že pořízením malého kocoura vlastně způsobuju Ištar hrozné trauma. Zároveň si ale říkám, že to s tím odporem k ostatním kočkám nemůže být tak hrozné, když si Ištara minimálně obden vyžádá přístup k sousedům a jde blbnout s jejich dvěma kočkami. Kdyby jí společnost koček tak hrozně vadila, předpokládám, že by se jí sama od sebe nedomáhala. Každopádně jsem zvědavá, co se dozvím v kapitole, kde Bradshaw tuhle myšlenku ještě rozvádí. Celkově jsem zvědavá, co se od něj dozvím. Třeba nakonec knížku zahodím s tím, že je to blbost. Uvidíme :)
Napsat komentář