Zamilovala jsem se do parfumerie Douglas.
Obvykle si kupuju jen obyčejnou drogerkovou kosmetiku, jen když potřebuju něco opravdu speciálního, zajdu do Sephory – tedy aspoň dřív jsem to tak mívala. K Sephoře mám totiž stále takový víceméně negativní vztah.
Kromě toho, že tu mají předražené parfémy, které se na netu dají sehnat za mnohem nižší ceny, mám podezření, že chcete-li pracovat v Sephoře, musíte být prostě arogantní kráva. Asi jsem měla jen neštěstí na prodavačky, ale kdykoliv jsem vlezla do Sephory, nejmilejší a nejusměvavější tu byl vždycky sekuriťák u dveří. Prodavačky se na mě tvářily jako na chudou příbuznou, když jsem se jich zeptala na radu, doporučily mi okamžitě tu nejdražší věc v celém obchodě („Dobrý den, sháním podkladovou řasenku od Makeup for Professionals.“ „Jo, ta už se k nám nedováží, ale můžu vám doporučit tuhle od Diora za dva a půl tisíce…“) a když jsem jejich dobře míněnou radu odmítla, že je to pro mě trochu jiná cenová kategorie, podívaly se na mě jako tak co sem sakra lezeš. A jednou jsem u pokladny čekala dobrých deset minut (než mi došly nervy a s nákupem jim tam třískla a odešla), zatímco všechny prodavačky obletovaly evidentně prachatého pána, který sháněl parfém pro manželku a bylo jasné, že u nich nechá víc než já se svým nákupem štětečků za pár stovek.
Do Douglasu jsem vlezla poprvé před pár měsíci, když jsem si v My na Národní vybrala rtěnku od Bourjois a chtěla jsem si koupit nějakou, která nevypadala jako by ji už ožužlalo šedesát zákaznic (jako vážně – v My si nikdy kosmetiku nekupujte, snažně vás prosím! Mají je všechny hnusné, oslizlé, omatlané a upatlané a jednou jsem tam dokonce viděla ukrajinskou uklízečku, jak se nalíčila produkty z regálů, než se vrátila k uklízení, a ne, nepoužívala testery. Tfujtajbl.). Vygooglila jsem, že Bourjois prodávají v Douglasu, tak jsem tam zašla. Parfumerka mě trošku zaujala zajímavým výběrem kosmetiky za přijatelné ceny, ale šla jsem jen pro jednu určitou věc, tak jsem to moc neřešila.
Znovu jsem do Douglasu zapadla teď, shánějíc podkladovou bázi pod oční stíny. Slečny mě nechaly chvilku bloumat mezi regály, než se mě zeptaly, jestli mi mohou pomoci, a když jsem zmínila podkladovou bázi, jedna z prodavaček se mě hned ochotně ujala, ukázala mi, které všechny báze mají a pak prohlásila, že by mi rozhodně doporučila jednu z nich (tu téměř nejlevnější!) a ukázala mi i swatche na ruce, jak báze vypadá a funguje. Když jsem pak u stojanu MaxFactoru našla svoje oblíbené stíny, které sháním už asi rok, ale MaxFactor je už přestal vyrábět, jiná z prodavaček mi ochotně odběhla dozadu do skladu a donesla mi celou krabici se spoustou odstínů, ať si vyberu, že to jsou jejich poslední zásoby.
Jo, nechala jsem jim tam několik tisíc a odcházela jsem maximálně spokojená a pozitivně naladěná. Prodavačky byly milé, ale ne vtěrné, ochotně mi poradily a pomohly – a to se mi fakt v Sephoře nikdy nestalo.
Napsat komentář