Já sám!

Často se říká, že se staří lidé postupem času vrací do dětství. Náš #děd je toho živoucím důkazem.

Protože jsem s ním strávila víkend, všimla jsem si, že tak jako děti procházejí obdobím Já sám, dostal se nám do tohoto období i děd.

Zatímco dříve byl rád, kdykoliv nějakou práci udělal někdo za něj, teď na všechno hlásí, že si to udělá sám.

„Já musím dojít k sousedům pro vodu.“

„Tak my tam klidně dojdeme…“

„Ne, já tam zajdu sám!“

Výsledek pak dopadá tak, že k sousedům pro vodu nedojde nikdo, protože dědovo Já sám znamená, že o tom bude celý den mluvit a nakonec si večer povzdychne, že to nestihnul.

I. se ptá: „Nemám dojít pro dřevo?“

Dědova odpověď: „To je dobrý, já pro něj dojdu sám…“

No, pochopili jste o čem mluvím. A stejně jako u dětí z toho pak člověk po pár dnech začne šílet.

A pak mi přišla v neděli večer SMSka od Makovice, jestli jsem náhodou na chalupě nenechala margarín. A mně došlo, že asi nechala. Tak jsem se omlouvala, na což Makovice odpověděla, že se nic neděje, že ji jen děd už hystericky hledal i pod kuchyňskou linkou.

No jo, jenomže já margarín nejím a děd si ho v pátek já sám vybalil a kamsi uložil. Ovšem to, že si ho už Já sám taky nezabalil zpátky do tašky v neděli před odjezdem, to už mi samozřejmě nedošlo, a tahle položka mi na seznamu nechyběla, protože jsem ji přece nevybalovala, že ano :D