Pršavé počasí a to, že nám došla data bylo jasným signálem, že bychom v neděli měli vyrazit spíš někam do civilizace. Tedy do Carmarthenu, který je jen pár kilometrů od našeho bydliště.
Po dokoupení potřebných dat jsme si prošli městečko, prolezli pár obchodů a vyrazili na nákup zásob do supermarketu Morrissons. Návštěvy místních supermarketů jsou další z příležitostí, kdy kňučím, že tu chci žít. Všechny ty dobroty, které tu mají a které u nás neseženete, kvalita masa, prostě všechno je to o tolik lepší než v ČR. V tom obchodě jsme strávili hodinu a půl (!!!) brouzdáním mezi regály všeho, co jsme nepotřebovali, a okukováním sortimentu.
Když jsme se vydali na cestu zpět do Llandeila, svítilo sluníčko a bylo nádherně. Navrhovala jsem, že bychom se mohli zastavit v Aberglasney Gardens, které máme při cestě, ale než jsme k nim vůbec stačili dojet, nebe se zase zatáhlo a začaly padat trakaře, takže bylo rozhodnutí jasné.
Odpoledne jsme se aspoň vydali na krátkou procházku Llandeilem, okouknout vesnici, kde budeme bydlet tento týden. Cestou vykouklo sluníčko, koupili jsme si i zmrzlinu… a do domku dobíhali už zase v dešti :D
Večer jsme akorát v pohodlí domova sledovali, jak k našim domácím přijela na návštěvu patrně jejich babička – dorazila ve stejně obrovském Volvu, jako mají sami domácí, a evidentně byla značně rozladěná z toho, že jí nějací Češi se svým trapným Superbem zaclánějí na jejím obvyklém parkovacím místě. Jak už jsem ale byla komentovala na Twitteru, o velšanech se fakt nedá říct, že by parkovali – oni svá auta spíš zahazují tam, kde jim zrovna upadnou od ruky. Co na tom, že je u chodníku dvojitá žlutá čára? Co na tom, že je tady nepřehledná zatáčka? Čert to vem, já potřebuju zaparkovat. A tak bábi zahodila auto v zatáčce přes půlku jízdního pruhu a neřešila. Normálka, že jo… :)
Napsat komentář