• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Zůstaneme přáteli

Povídky

9 Dub

Dalším tématem pro povídku byl vrchol krize ve vztahu. Tentokrát jsem se poněkud rozepsala, zapletla jsem se do psychiky postav tak, že jsem nakonec povídku nestihla odevzdat včas :D
 

Nevěřícně hleděla na displej telefonu. Okolo ní rachotil vlak metra, štěbetaly hlasy lidí, ale pro ni se celý svět právě teď zastavil.
Byly to teprve tři měsíce, co se náhle objevil u jejího stolku v kavárně a zeptal se, jestli si může přisednout. Její první myšlenka byla ho odmítnout – ale cosi ji přinutilo přikývnout. Možná ji oblomil jeho mírně zpustlý vzhled a sežmoulaná košile, možná zvláštní pohled v očích. A nebo to byl osud, ale to si odmítala připustit, protože na osud nevěřila. Když si sedal, nadávala sama sobě, že nebyla schopna ho poslat do patřičných mezí, a vymýšlela, jak se co nejrychleji vymluví a uteče.
„Studujete francouzštinu?“ zeptal se tiše. Zvedla oči od učebnice a stroze přikývla. „Miluji ten jazyk, moc bych se ho někdy chtěl pořádně naučit. Promiňte, zapomněl jsem se představit, Filip,“ řekl a natáhl k ní ruku.
„Petra,“ odpověděla, odložila knihu stranou a stiskla jeho dlaň. Tak začal jejich první rozhovor, který nakonec trval několik hodin. Vyměnili si kontakty a sotva za pár dní se sešli znovu.
Petra nechápala, že si přisedl právě k ní. Odjakživa se jí lidé spíš vyhýbali, nikdy ve společnosti nebyla oblíbená, už od základní školy si těžko hledala přátele. Byla prostě divná. Osmileté gymnázium a život mezi lidmi, kteří se vždycky tvářili jako její přátelé a když se jim aspoň trochu otevřela, použili její tajemství proti ní, z ní vychoval introverta a samotáře. Časem zjistila, že jí takový život vlastně vyhovuje. Nikdy nezažila, jaké je to, mít přátele, nevěděla, jaké je si s někým povídat dlouhé hodiny, rozumět si, zapadat do sebe jako dva ztracené dílky puzzle. S Filipem zažívala něco, co ještě nikdy. Zbožňovali přesně tytéž věci, nesnášeli naprosto to samé, trávili spolu spoustu večerů zabráni do debat. Byl skoro o deset let starší než ona, ale nepohlížel na ni spatra, bral ji jako sobě rovnou, a ona byla fascinována tím, kolik společných témat i zvyků nacházeli. Vnímala, že se na Filipovi stala závislou, nemohla se dočkat dalšího setkání, dalšího rozhovoru. Postupně jim pouhé občasné schůzky přestaly stačit, začali si mailovat. Filip psal sloupky do novin a Petra se stala jejich vášnivou čtenářkou – Filipův sloupek jí denně projasňoval den, nacházela v něm skryté narážky na jejich rozmluvy, náznaky, které mohla pochopit jen ona.
Po několika týdnech schůzek jí ve škole zapípal telefon a ona, plná radosti, že jí zase napsal, otevřela e-mailovou schránku.
Tušila, že to jednou přijde, ale snažila se nepřipouštět si tu možnost. Ale teď to bylo tady. Tím klasickým, krásným slohem, který tak milovala a který denně hltala v novinách.

Drahá Péťo,
už chvíli mě tíží jedna myšlenka, která prostě musí ven. Stále vnitřně doufám, že jsi na tom podobně a že Tvá odpověď bude taková, po jaké toužím.
Víš, Ty jsi pro mě zázrak, zjevení. Užívám si každou chvíli, kdy jsme spolu. Každý moment, pohled do očí, každou pikosekundu toho, když smím být ve Tvé blízkosti. Není to jen Tvou krásou a Tvým charismatem, je to tím, že s Tebou mám pocit, že se můžeme bavit o všem, o všem co žiju, co prožívám, co mám rád a co chci mít rád. A vím, že přesně s osobou, jako jsi Ty, chci strávit zbytek svého života…

Petra zavřela zprávu, ještě než ji celou dočetla. Po přednášce odešla ze školy, stejně se nemohla soustředit. Strávila několik hodin v hlubokém zamyšlení, přemýšlela, co odpovědět. Jak odpovědět, aby Filipa příliš neranila.

Vždycky byla divná. Všichni to dřív nebo později vycítili. Sice nevěděli, co přesně je na ní tak zvláštního, ale o to víc se jí vyhýbali. Když se jí spolužáci v pubertě vysmívali, že je divná, a že je lesba, když nejevila zájem o chlapce, nejdřív to popírala. Ale pak jí došlo, že vlastně mají pravdu.

Filip pro ni byl skvělým přítelem, kamarádem, s nímž se mohla bavit úplně o všem. Ale necítila k němu žádné tělesné, sexuální pouto, nepřitahoval ji.

Hleděla na prázdné místo, kde měla být její odpověď. Věděla rovnou, že mu tohle své tajemství neřekne ani nenapíše. Na světě zatím nebyl jediný člověk, se kterým by se o něj podělila. Ani její matka neměla tušení. Petra si dokázala představit její reakci, a tak prozrazení oddalovala, jak nejvíc to šlo. A u Filipa… připadalo jí, jako kdyby se znali věky, jako kdyby byli jeden člověk ve dvou tělech – ale nedokázala odhadnout, jak by na takovouhle zprávu zareagoval. Jenže pokud ho teď odmítne, třeba ho ztratí i tak.

Milý Filipe,
nejdřív Ti musím napsat, jak moc pro mě znamenáš. Nikdy jsem neměla kamaráda jako jsi Ty, nikdy jsem si s nikým tak skvěle nerozuměla. Vážně o Tebe, o Tvé přátelství, nikdy nechci přijít.
Vím, že Tě touhle zprávou zklamu, ale… já to necítím tak, jako Ty. Vnímám věci jinak, jsi pro mě skvělým kamarádem, úžasným společníkem i vrbou, které se mohu se vším svěřit, ale nevidím mezi námi to, co bys Ty tolik chtěl. Vím, že by to nevyšlo, že by to všechno pokazilo, že by to prostě nefungovalo. Promiň mi to, opravdu nerada Ti odpovídám takhle, ale jinak to zkrátka nejde…

S podporou jedné láhve vína nakonec sepsala dlouhé diplomatické odmítnutí. Několikrát přepisovala, škrtala, začínala znovu, ale pak po sobě celou zprávu ani nečetla. Stiskla tlačítko Odeslat a srdce jí prudce tlouklo. Ve zprávě ho žádala o pochopení, aby se nezlobil; že k tomu má své důvody a že ho nechce ztratit – ale přitom počítala s tím, že právě to se díky této jediné zprávě stane. Dalo se to čekat, ale přitom se toho bála. Děsila se toho, že už si zase nebude mít s kým povídat, s kým chodit na skleničku nebo na kafe, komu se svěřit. Byl pro ni jako droga, zvykla si na jejich schůzky a zprávy a už teď jí chyběly. Protože dokud nevěděla, jaké přátelství může být, o co vše přichází, když nemá kamarády, nebylo jí to líto – ale teď, když poznala, jaké je si mít s kým povídat, věděla, že ztráta by pro ni byla bolestná.

Když o necelou hodinu později přišla jeho reakce, Petra sebou nejprve polekaně škubla. Ruka se jí třásla, když zprávu otevírala.

Drahá Péťo,
samozřejmě lituji, že se můj sen nikdy nestane realitou. Ale děkuji Ti za upřímnost. Neboj se, tímhle se náš vztah nepokazí. Chci, abychom si byli nablízku. Chci, abys byla v mém životě. Potřebuju to. Potřebuju Tebe. Byl bych zoufalý, kdybys najednou zmizela z mého života. Bože, já moc chci, aby se to mezi náma nikdy nepokazilo. Aby se nestalo něco, co by nás od sebe oddělilo. A věřím tomu, že se to nestane – protože my nechceme, aby se to stalo.
Buď bez obav, vždy tu budu pro Tebe, vždy Tě budu podporovat.
Zůstaneme přáteli.
Tvůj F. T.

Petra vydechla úlevou. Byla tak ráda, že to vzal takhle, že ji nezavrhl, že se s ní chce dál stýkat. Měla radost, že ten, kdo tak změnil její život, v něm zůstane i nadále.

Z první schůzky po této e-mailové konverzaci měla trochu strach. Nepoznamená to jejich chování? Budou moci být dál tak otevření, přátelští? Přišla rozechvělá, opatrná, ale Filip byl přesně takový jako dřív. Úžasný společník, galantní, milý a uvolněný. Opět strávili v restauraci celý večer zabráni do hovoru, opět odcházeli až při zavíračce. Vše bylo při starém. Naštěstí. 

Příště ho Petra pozvala k sobě. Pět hodin ve vinárně pro ně bylo málo, chtěli pokračovat v načatém tématu. Seděli proti sobě na její pohovce, povídali si, pili víno. Petra se mu otevřela tak, jako ještě nikdy nikomu. Vyprávěla o svém dětství, o školních létech – ale to největší tajemství si radši ještě nechala pro sebe. Ještě nebyl ten správný čas. 

Filip odcházel až v šest ráno a na rozloučenou ji lehce políbil. Jen zlehka, přátelsky. Příště se sešli rovnou u ní, nemusely je svazovat žádné zavíračky, nemuseli překřikovat hlasitou hudbu v restauraci. I když se zdálo, že už nemohou mít další témata k hovoru, vždycky se nějaké našlo. Znali se skoro čtvrt roku a už o sobě věděli první – předposlední. Ne, to poslední mu stále neřekla, bála se. Nevěděl to nikdo, tajila to před celým světem a Filip jí sice v lecčem rozuměl, ale tohle by asi nepochopil.

A pak přišel další vážný e-mail.

Má milá Péťo,
omlouvám se Ti, že už zase ladím tuhle vážnější notu, ale… víš moc dobře, že Tě chci – tak dlouho, jak jenom to bude možné – mít rád jako jednu z mých nejbližších kamarádek. Když už nic jiného. Víš, že jsi v mém životě důležitá a nenahraditelná. Že vedle sebe někoho, jako jsi Ty, potřebuju. Nutně potřebuju. Ale zároveň potřebuju vědět, jestli trvá Tvá nechuť naše přátelství někdy v budoucnosti přetavit v něco víc. Já nejsem člověk, který by spěchal na rozhodnutí, ale potřebuju vědět, jestli existuje alespoň minimální šance, že se může stát to, co chci, aby se stalo. 
Protože pokud ta šance neexistuje, budu rád, když to budu vědět. A budu moct svůj současný život tomu přizpůsobit. Stále si myslím, že náš příběh může mít jinou podobu a že by to fungovalo. Pokud si to ale nepřeješ, nebo si myslíš, že to fungovat nemůže, potřebuju to vědět najisto. 
Mám Tě rád a vážím si toho, že se Tě na to můžu zeptat. Protože vím, že se neurazíš, nenaštveš a budeš to brát tak, jak to myslím. Jako výraz hlubokého přátelství. 
F. T.

Opět ji tahle zpráva zastihla ve škole. Tentokrát ale odepsala hned, ještě na přednášce. Věděla přesně, jaká bude její odpověď, věděla, že se jen tak mávnutím proutku nezmění – a věděla taky, že Filip její odmítnutí pochopí, po tom všem, co už si řekli a co jí slíbil. Tímhle se náš vztah nepokazí, vždycky tu budu pro tebe, chci ti být nablízku.
Ze školy spěchala na autobus, odjížděla na několik dní ke své matce, do její rodné vesnice. Matka se jako vždy vyptávala, jestli už má Petra přítele, a ona jako vždy kroutila hlavou. Jakmile se ale zmínila o svém novém kamarádovi, matka se pousmála: „To je pro tebe ideální partner, ne?“ zeptala se a Petra se musela zasmát. Byl by. Kdyby…

Na těch pár dní ztratila s Filipem kontakt, matka neměla doma internet, ve vsi nebyl dost silný signál pro mobilní data a oni si hlavně posílali e-maily. Proto se těšila, až dojede domů, otevře e-mailovou schránku a přečte si ta krásná slova, která tam na ni budou čekat. Očekávala, že jí za ten prodloužený víkend pošle hned několik zpráv, a ji přesně napadalo, co mu napíše, jaké detaily ze svého návratu na vesnici mu předloží a jaká slova použije, jaké vtipné metafory přidá… Když ale doma usedla k notebooku, schránka hlásila nulový počet nových zpráv.
Nejdřív si myslela, že jde o chybu, že jí špatně funguje internet. Zkontrolovala všechna připojení, několikrát aktualizovala webovou stránku. Stále na ni zírala velká rozšklebená nula. Teprve po chvíli byla schopna překonat zklamání. Asi neměl čas psát, no a? Napíše mu tedy první.
Čekala, kdy přijde odpověď, obvykle odpovídal skoro obratem. Když ale schránka mlčela, Petra se nejprve začala strachovat, že se Filipovi něco stalo. Když ale zjistila, že na internetu je aktivní jako obvykle, rozhodla se počkat. Na odpověď čekala skoro dvanáct hodin. Pak už to nevydržela a napsala novou zprávu. Neobvykle krátkou.

Co se děje?
P. K.

Poslala zprávu těsně předtím, než musela jet do školy. Celou cestu na metro myslela na to, co jí Filip odpoví. Až po několika stanicích ale její telefon zapípal a ona s knedlíkem v krku otevřela e-mail od něj.

Petro,
napsalas mi něco upřímného, co se mě hodně dotklo. Teď už vím, že to, co chci, nikdy nedostanu, a to hodně bolí. Promiň, asi nejsem schopen to snést.
Sbohem.
F. T.

Seděla jako omráčená, v hlavě jí hučelo. Konec. Takhle si to nepředstavovala, myslela, že když mu jednou dala odpověď, postačí to. Ale ne, muži se prostě nevzdávají tak snadno. Samozřejmě, co si myslela? Že muž a žena dokážou být přáteli jen tak? Ne, kdepak.

Smutek, který jí zalíval oči slzami, se postupně měnil ve vztek. Tohle náš vztah nepokazí, vždycky tu budu pro tebe, potřebuju tě k životu… Kecy, všechny jeho sliby byly jen prosté kecy! Nakonec ji jen odbyl třemi větami. Všechny sliby, všechny ty hodiny vzájemného svěřování se, povídání – to všechno nebylo k ničemu. Už ho nikdy neuvidí, už nikdy nepřijde k ní domů, nikdy si nebudou povídat. Její mozek se pak rozjel na plné obrátky, uvažovala, co má dělat, co si počít, třeba by to mohla ještě změnit… Co udělat, aby ho neztratila? Aby odčinila to, že ho tolik zklamala? Mohla by mu to vysvětlit, říct mu, o co se jedná…

Projela pod celým městem ponořená do myšlenek. Na konečné rozhodným krokem vystoupila z vagonu. Slzy už byly pryč, pochyby také. 

Už přesně věděla, co udělá: nic. Má přece svou úroveň, sebeúctu.

1 Comment

Previous Post: « Zaracha
Next Post: Novináři »

Reader Interactions

Comments

  1. Anonymous says

    1.5.2012 at 10:21

    Třeba stačilo jen hned vysvětlit, o co jde. „Říct mu, o co se jedná“. Možná by to snáze pochopil. A možná by to pochopil i teď.

    Odpovědět

Napsat komentář: Anonymous Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (146)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
Dneska něco na odlehčení, když už tady všich Dneska něco na odlehčení, když už tady všichni šplháme po zdi z lockdownu. 😁

Tohle je takový můj „pet peeve“. Vadí mi, když lidi špatně vyslovují LinkedIn, vždycky mi z toho úplně nelibostí vstávají chlupy (podobně jako když event manageři říkají [ívnt] 🙉). 

Máte taky nějaký podobný bizarnosti, ze kterých vám slézají nehty? (A máte někdo český termín pro „pet peeve“?)
.
.
.
#socialmedia #socialmediamanager #socialmediamanagement #networking #linkedin #social #proodlehceni #vtip #joeylearnsfrench #socialmediamarketing
📚 #copravectu: MAKE TIME ⏰

Tahle knížka mě fakt hodně zaujala. Dokonce tak, že jsem ji nejdřív koupila jako e-book, přečetla ji a pak si ji objednala ještě v papíru. Je to totiž jedna z těch knížek, ke kterým se prostě chcete vracet a listovat jimi 📖

Autoři Make Time pracovali na produktech od Googlu (Gmail, YouTube apod.) a pak napsali tuhle knihu, jak na produktivitu, soustředění a time management. 🧠

Jejich přístup je ale jiný v tom, že vám nenutí celý svůj postup. Naopak, je to tak trochu „sestav si vlastní systém na míru“. Jejich framework se totiž skládá z postupu HIGHLIGHT ➡️ LASER ➡️ REFLECT, tedy 3 částí produktivity, ke kterým patří ještě 4. sekce ENERGIZE, tedy jak nejlíp pracovat s energií, udržovat svoje tělo a odpočívat, abychom byli co nejproduktivnější.

Každá ze sekcí pak obsahuje různé metody a akční kroky, které můžete otestovat. Jake a JZ vlastně každý den považují za nový sprint, kdy můžete otestovat nové metody a vybrat si z jejich knihy jako z meníčka – „Hmmm, dneska mám chuť třeba na tohle, pojďme to zkusit!“ 💡

Ústředním motivem Make Time je stanovit si každý den svůj Highlight. Highlight není nejdůležitější úkol dne, ale je to vlastně určitá priorita, která vůbec nemusí být pracovní. Mně například nikdy nefungoval přístup zvolit si 3 nejdůležitější úkoly dne. Obvykle mám buď více úkolů se stejnou prioritou, nebo jen hlavní dva kameny, ale zřídkakdy jsem se vešla do těch mnoha lidmi opěvovaných 3 hlavních úkolů. Highlight mi oproti tomu vyhovuje – můžu třeba ráno říct, že dnes je hezky a můj dnešní Highlight bude, že chci jít po práci na dlouhou procházku. Podle toho si pak vyberu z ostatních metod v knize ty akční kroky, abych opravdu všechnu práci stihla zaklapnout dříve a mohla vyrazit ven. A nebo je mým highlightem odevzdat hodně důležitý dokument pro klienta, a tak se na to vrhnu hned od rána a vyberu si ty metody, které mi pomohou se dobře soustředit. 

✏️ Make Time počítá s tím, že každý den je jiný a každý den se vám v produktivním arzenálu může hodit něco jiného, takže vás s tím naučí hezky pracovat. Není to nějaký jednou daný systém, který musíte den za dnem stále dodržovat děj se co děj 🤷🏻‍♀️ Doporučuju! 👍🏻
Shopteťáci, zbystřete! 👀 Máte-li e-shop na Shopteťáci, zbystřete! 👀

Máte-li e-shop na @shoptet.cz, neměla by vaší pozornosti ujít Shoptet Univerzita 👩🏻‍🎓 – špičky v marketingu zde sdružily svoje know-how a připravily články a návody, jak pořádně podpořit váš e-shop, a pro Shopteťáky je Univerzita úplně zdarma! 

Já připojila několik článků o sociálních sítích a jejich strategickém využití 🧠

Shoptet Univerzitu najdete na ➡️ shoptet.cz/shoptet-univerzita/ ⬅️

#jaknasocky #shoptet #eshopari #univerzita #obsahzdarma #shoptetuniverzita #skolim #skoleni #marketing #marketingnasocialnichsitich #vzdelavani #kdeseochytrit #socialnisite #jaknasite #holkyzmarketingu #holkypodnikatelky
Nový Více než kurz je online 🥳🎉 Na www.v Nový Více než kurz je online 🥳🎉

Na www.vicenezkurzy.cz ode dneška najdete kurz 👩🏻‍🎓 Facebook reklama II – Nastavování kampaně, díky kterému se naučíte nastavovat efektivní Facebook kampaně.

Kurz má kolem 60 lekcí 👩🏻‍🏫, které trvají 4,5 hodiny ⏳ a dozvíte se tam všechno o tom, jak pracovat s cílením, jaké účely kampaní Facebook nabízí a k čemu se hodí, podíváme se na zoubek i Facebook Pixelu, vlastním publikům, podobným publikům...

Online kurzy koncipuju tak, aby šly mnohem více do hloubky než moje obvyklá školení – na běžném školení během 4 hodin prosvištíme jak tvorbu kreativy, tak i nastavení celé kampaně a sady reklam, kdežto v online kurzech mám 2 hodiny věnované čistě jen tvorbě reklamy a kampaňovým formátům a teď i další 4,5 hodiny věnované detailnímu nastavování kampaně. A navíc vám videa zůstanou, takže se k nim můžete kdykoliv vrátit 👀

Doufám, že se vám bude kurz líbit! ⭐️

#onlinekurz #jaknasocky #vicenezkurz #vicenezagentura #skoleni #skolim #facebookkampane #reklama #placenareklama #reklamanafacebooku #jaknasite #holkyzmarketingu #podnikani #podnikam #podnikatelka #jsempodnikatelka #jsemskolitelka
Dneska jsme si na @clubhousecesko povídaly s @an_ Dneska jsme si na @clubhousecesko povídaly s @an_martinek a @pavlina_speaks pod hlavičkou @holkyzmarketingu o tom, jak začít mluvit před lidmi. Přidávám pár poznámek, rad a tipů, co tam padly:

🧠 JAK NA TRÉMU?
➡️ dobře se připravte
➡️ natrénujte si přednášku nanečisto před dobrovolníkem, kamarádem apod.
➡️ seznamte se s prostorem, kde budete přednášet, a nebo s nástrojem, přes který budete vysílat
➡️ zjistěte si, ke komu budete mluvit
➡️ nebojte se říct si o pomoc, ať už kouče či mentora.

👩🏻‍🏫 JAK SI PŘEDNÁŠKU PŘIPRAVIT?
🔸připravte si prezentaci a využijte poznámky pro mluvčího
🔸 na začátek řekněte osnovu a kdy budou přestávky
🔸 zapojte interakce s publikem
🔸 vyzývejte k dotazům a připravte si slide s FAQs či „Na co bych se zeptal/a já“ pro případ, že by se lidem nechtělo ptát
🔸 otestujte si techniku a vybavte se redukcemi, kabely a náhradními bateriemi.

💻 JAK ZVLÁDNOUT ONLINE?
▫️ Na začátek se věnujte seznámení účastníků s nástrojem, přes který vysíláte
▫️ seznamte je také s plánem B v případě technických potíží
▫️ ideálně mějte k ruce moderátora, který bude řešit případný tech support
▫️ využijte nástroje k interakci – @slidoapp, možnosti hlasování, zvedání ruky apod.
▫️ v onlinu by každých 7 minut měla proběhnout interakce, jinak lidé neudrží pozornost! ❗️

❌ CO URČITĚ NEDĚLAT 
❎ neshazujte sebe ani přednášku („chystal/a jsem to včera v noci“, „vlastně nevím, proč mě sem pozvali“, „nebudu vás dlouho nudit“
❎ neberte si podpatky jen abyste byly fancy, vemte si něco, v čem vám bude pohodlně
❎ mějte připravenou techniku a vodu, ať nejste na suchu.

🎙 JAK ZAČÍT?
✔️ @holkyzmarketingu dávají možnost přednášet a školit nováčkům, ozvěte se kdyžtak Anet na aneta@holkyzmarketingu.cz
✔️ HzM mají také tabulku s děvčaty, které chtějí vystupovat před lidmi na konferencích apod.
✔️ najděte si mentora/sponzora, který vás bude koučovat a třeba vám nějakou zajímavou možnost dohodí.

#holkyzmarketingu #skoleni #jsemlektor #jsemlektorka #holkypodnikatelky #clubhouse #clubhousecesko #prednaska #prednasime #prednasim #prednasejtejakonatedu
S kocourem už oba vyhlížíme jaro. Jestli na mě něco působí fakt demotivačně, tak je to tohle šedý zimní počasí 😬
.
.
.
#kocour #samaelvonhepčík #tomcat #catsofinstagram #instacat #britishshorthair #britskamodra #britskakocka #demotivace #produktivita #vyhlizimejaro
🎥 Mám nové objevený respekt k YouTuberům. 🎥 Mám nové objevený respekt k YouTuberům.

Často se setkávám s názorem „YouTubeři? Pfffft, to jsou ty děcka, co se akorát natáčí na internet.“ *opovržlivé mávnutí rukou*

Až mi tohle zase někdo řekne, tak se ho zeptám, jestli už někdy zkoušel nějaké video natočit, sestříhat a zveřejnit. Protože ono to vypadá, jak je to strašně easy, ale tam je takových věcí, co se můžou s prominutím pos*at! 🤯 To člověku dojde, až když nějaká videa začne tvořit sám.

✖️ Můžou vám uprostřed natáčení dojít baterky v kameře.
✖️ A když si kameru radši zapojíte do zásuvky, aby to nehrozilo, tak se vám místo toho uprostřed natáčení přehřeje.
✖️ Nebo vám dojdou baterky v mikrofonu a máte tak část videa bez zvuku!
✖️ A nebo jste ten konektor mikrofonu nedomáčkli úplně, takže mikrofon nebyl zapojený.
✖️ Taky se vám může podělat paměťová karta.
✖️ A nebo se soubory podělají při přenosu do počítače.
✖️ A nebo stoprocentně víte, že jste si je někam ukládali, ale zaboha je nemůžete najít.
✖️ Pak vám spadne stříhací program a celý projekt se neuloží.
✖️ A nebo až při stříhání zjistíte, že jste měli omylem rozsvícený i lustr a ten vám po celém videu dělá jezdící proužky.
✖️ Taky můžete zjistit, že jste celou kompozici decánko nezvládli a z hlavy vám roste větev břečťanu.
✖️ Nebo se během natáčení posunulo sluníčko a na obličeji máte najednou od půlky videa proužky od žaluzií.
✖️ A nebo jste prostě měli tak blbý den, že děláte tolik přeřeků, že by video bylo samý střih.
✖️ No a zlatý hřeb večera, to, co se mi stalo dnes – poté, co jsem celý den natáčela, jsem zjistila, že zvuk a video se postupně rozsynchronizovává, takže čím delší video, tím více zvuk nesedí na obraz 🙈🙄🤯

Fakt obdiv všem z vás, kdo se zabýváte natáčením a střihem, protože zvládnout úplně všechno správně je extrémně náročné, a publikovat mnohdy i několik videí týdně?! To by mě asi odvezli 🙈🤷🏻‍♀️ Dneska si léčím nervy vínem a čokoládou, protože už jsem měla chuť hodit ten počítač z okna.

Máte taky nějakou vtipnou historku z natáčení? 😁
Zobrazit víc... Sledujte můj Instagram

Copyright © 2021 · KlaPi & Více než agentura