První dva dny pobytu v Provence jsem byla tak uchvácená malebnými vesničkami a krásnou přírodou, že jsem opravdu uvažovala o tom, že bych se tam za pár let mohla přestěhovat. Delší zkoumání moje počáteční nadšení ale trochu zchladilo, aneb:
… v létě je tam hrozné vedro, a když ne, tak vane mistrál tak silně, že se člověk sotva drží na nohou.
… v létě je tam miliarda turistů. I v těch nejzapadlejších uličkách. Plus neskutečné množství cyklistů a motorkářů.
… v neděli odpoledne a v pracovní den po 20:00 není otevřený žádný marché, supermarché, intermarché ani hypermarché. Pokud nenakoupíte do osmi, máte prostě smůlu, všude mrtvo.
… bez auta se ve Francii nikam nedostanete, Francouzi jezdí auty naprosto, ale naprosto všude.
… ve Francii cappuccino znamená půlku hrnku kafe a půlku hrnku šlehačky se skořicí.
Ale klady či věci, které se mi na francouzském životě líbí, stále převažují, aneb:
… památkáři v Provence nedovolí, aby si někdo postavil obrovskou skleněnou nebo betonovou obludnost – ne, všechny domečky se nesou v tradičním provensálském (fotogenickém) duchu.
… patrně nemají takový problém s kriminalitou, jako je v ČR (samozřejmě jak kde, v turisticky oblíbených částech se asi krade víc, ale přece jen). Když jsem se včera šla naší paní domácí zeptat, zda máme po vystěhování chatku zamknout a donést jí klíče, usmála se na mě a pronesla: Chez nous, les portes sont toujours ouvertes. Dodala, že nikdy nezamykají ani dům, ani auta, nic.
… Francouzi, jezdící všude auty, si rozhodně nedělají hlavu s tím, že auto někde ťuknou nebo škrábnou. V Saignonu jsme viděli auto doslova opřené o kamennou zeď a celkově jejich vozy vypadají dost jetě. No co, vždyť to jsou jenom plechy, o život nejde.
… ve Francii evidentně kočky vedou nad psy – jsou skoro všudypřítomné, malebně naaranžované na oknech, rozvalující se na sluníčku v ulicích… a nejen obyčejné evropské mourinky, i siamky, britky či ragdollky. V jednom obchodě se suvenýry dokonce kocour líně ležel přímo na pultě vedle pokladny a paní majitelka ho něžně drbala – až když jsme o něj začali projevovat zvýšený zájem my, radši se otráveně odebral někam, kde je větší klid.
… představa bydlení ve starém středověkém městečku mě neskutečně láká – každý den procházet, nebo v případě Francie spíš projíždět, těmi uzoučkými klikatými uličkami… ale zase si říkám, že pokud v tom člověk denně žije, asi mu ta nádhera zevšední.
… Francouzi jsou hrozně přátelští, milí a ochotní. Když jdete po ulici, zdraví vás, usmívají se… ne jako studení čumáci v České republice.
… trhy mě asi nikdy nepřestanou fascinovat. V Provence je to úplná událost, sjíždějí se lidé z celého kraje, klábosí, Francouzky si v košících nosí bagety… klidně bych vydržela jen tak sedět a celý den ten ruch pozorovat.
A na závěr jeden odposlechnutý rozhovor – 2 mladé Francouzky, neskutečně rychle mluvící:
„Blablabla… Ah ouiii, mais bla bla bla blablabla, ou pas? Blablabla au fejsbuk blablabla hihihi mais non… Blabla fejsbuk blabla bla blablabla!“
Evča says
26.6.2011 at 19:46S obchody jsou na tom ve Španělsku dost podobně a upřímně řečeno tomu fandím :)
A i to capuccino se smetanou bych si dala (i když možná bez té skořice).
Těším se na fotky
Puffin says
26.6.2011 at 21:57„fejsbuk“ je všude, koukám… :)
Jinak moc milý čtení.
Andy02 says
27.6.2011 at 13:45Ahoj, gratuluju k zájezdu. V pomaturitním vakuu mezi přijímačkami a výsledky zkoušek vyhledávám „staré simí přátele“. Do Tvého milého článku vysílám nostalgickou prosbu; kdo si vzpomene, ozvěte se :)
Puffin says
27.6.2011 at 18:33@Andy02: Jestli máš FB, zkus kontakty pohledat tady… Moc to tam nežije, ale aspoň jako adresář to jde.
@KlaPi: Sorry za spam O:-)
Puffin says
27.6.2011 at 18:39Ehm, once more, s odkazem… http://www.facebook.com/pages/SimSv%C4%9Bt/396103531409
KlaPi says
28.6.2011 at 00:24Jééé, Andy, ty bláho, to je nostalgie :))
Puff, nevadí, ovšem facebook má jistou nevýhodu v tom, že díky přezdívkám na fóru netušíš, kdo je kdo :D