Jsou memy, které mě baví a zbožňuju je, a jsou memy, které mě pěkně iritují. Jako příklad z druhé skupiny můžu uvést třeba Opráski sčeskí historje a věřím, že ti, kteří mě znají a vědí tak o mých sklonech ke grammar nacismu, mi to snad ani nebudou mít za zlé. Z takhle rozsáhlého prznění češtiny, které má ještě ke všemu velký úspěch, prostě lezu po zdi. Dalším memem, který ale těžko vydýchávám, je „Nejnasranější kočička na Internetu“. Jasně, mám na mysli Tardar Sauce, alias Grumpy Cat.
Grumpy Cat je kočka siamského plemene, které, jak už název napovídá, vyšlechtili v Siamu v dnešním Thajsku. První kočky tohoto plemene byly vyšlechtěny už ve 14. století. Tím pádem mají tyhle kočky za sebou 600 let šlechtění. Správná siamská kočka by měla vypadat nějak takto:
Připadá vám, že Grumpy Cat vypadá takhle? Že je to normální siamská kočka? Asi ne, že? Při 600 letech šlechtění je celkem logické, že je tohle plemeno už přešlechtěné a tím pádem se tu a tam vyskytnou nějaké ty genetické chyby a postižení. Těžko říct, co přesně téhle proslavené kočce je, nejsem veterinář, ale vzhledem k tomu, že se na internetu objevila už i videa s ní, je vidět, že je něco špatně i s jejími tlapkami a že není schopna se pohybovat jako normální kočka. To podporuje teorii, kterou jsem četla na internetu už několikrát – že Grumpy Cat má achondroplázii, genetickou poruchu růstu dlouhých kostí.
A to je ten důvod, proč mám s memem nasrané kočičky problém. Achondroplázií trpí i lidé – pro příklad nemusíme jít daleko, je jím třeba herec Peter Dinklage, známý jako Tyrion Lannister ze seriálu Game of Thrones; další podobně nemocné lidi a děti najdete při pouhém zadání hesla achondroplasia do Google Images. Řekla bych, že tohle nikomu vtipné nepřijde – kdybyste se smáli postiženým lidem, byli byste v dnešní společnosti označeni za odporné hyeny, přece jen, časy středověku, kdy byli lidé trpasličího vzrůstu často šašky u královského dvora, a časy osmnáctého až devatenáctého století, kdy byli postižení a znetvoření lidé předváděni v cirkusech jako atrakce, jsou dávno pryč. Ale že se celý internet chechtá stejně postiženému zvířeti, to je evidentně normální (a kdyby jen internet, Grumpy Cat byla se svou majitelkou i v televizi, a hovořilo se o ní i na české konferenci New Media Inspiration 2013). Nejsem žádná praštěná greenpeasačka, záchranářka velryb a deštných pralesů, jen mám prostě ráda zvířata. Jasně, hlavně kočky, ale kdyby byl hitem internetu znetvořený Grumpy Dog, taky by mi to bylo proti srsti. Nechápu totiž, proč by se zvířaty nemělo být nakládáno jako s lidmi, jsou to přece taky živí, myslící tvorové a navíc naši společníci. I když nám nemůžou říct, co chtějí a co ne.
Kdybych někdy Tabathu Bundesen, majitelku kočky Tardar a jejího bratra Pokeyho, potkala, asi bych ji musela trošku proplesknout, protože použít své dvě postižené kočky ke svému zviditelnění podle mě prostě není etické.
Bez sklonů ke grammar nacismu (což je asi jediný pozitivní nacismus) mi taky jakékoli prznění češtiny vadí – to mluvené mi kroutí ušima a za to psané bych autora preventivně mlátil každé ráno cihlou po hlavě.
Máš úplnou pravdu, KlaPinko, naštvanou kočku taky nesleduju, jedno zhlédnuté video, jak se nešťastné schovává před dotěrným a všudypřítomným objektivem, mě odradilo od těch dalších. A z Oprázků se mi chce zvracet.
Jí, toě pjekní, že náz s historického ústavu Oprásků ňěgdo smiňuje, ale z ťím gramar nacizmem posor, ěžťě koukňite třbea na pomňěri důsletkoví. Jako u „a tak´´, abiste nemňěli v jiníhc článcích f čárkáhc hcibi.;)