Wales podruhé, část čtvrtá

Bodnant Garden, už zase

Co má člověk přímo pod nosem, na to se nejčastěji vykašle. Tedy o Bodnant Garden to při naší předchozí návštěvě Walesu platilo rozhodně – bydleli jsme totiž jen pár kilometrů od těchhle nádherných zahrad. Sice jsme je nakonec navštívili, ale podcenili jsme jejich velikost a krásu, takže jsme dorazili hodinu před zavíračkou a proběhli část zahrad poklusem. Proto jsme si tentokrát, již poučeni, na návštěvu Bodnant Garden vyčlenili radši celý den.

Všechny články o Walesu, z roku 2014 i 2017, najdete pod tagem #expediceWales

Následující týden měl začínat festival velšských zahrad, kterých se účastnily i Bodnant Garden, takže jsme usoudili, že ty davy, které se tam pak nahrnou, si necháme ujít, a v sobotu 27. 5. se hned po poledni vypravili ke Conwy do tohohle krásného komplexu zahrad.

Když jsme viděli, že je místní parkoviště narvané k prasknutí, trochu nám zatrnulo, naštěstí ale jsou zahrady tak velké, že tam tlačenice nebyla.

Oproti minulé návštěvě, kdy jsme museli fakt kvaltovat, jsme to tentokrát vzali volným procházkovým tempem. Naprostá nutnost byla prohlédnout si krásně kvetoucí Laburnum Arch (oblouk popnutý žlutě kvetoucím štědřencem), u něhož Ivan vyčetl z tabulky, zatímco já zuřivě fotila a natáčela, že ho do tohoto nádherného stavu musí každé jaro dát trojice zahradníků.

O kousek dál pak začíná obrovská rozkvetlá louka, skrz kterou vede trasa, u níž vás přímo vyzývají, abyste se zuli a prošli se po trávě bosky – tenhle nápad se mi hrozně líbil. Také tu na tabulkách psali, jak obrovské množství lučího kvítí vyhynulo kvůli výstavbě, a že se zde správci zahrad snaží udržovat aspoň tuhle louku netknutou.

Dole u jezírka jsme pak potkali rodinku bernešek s mláďaty – ptáci byli patrně na lidi zvyklí a klidně se k nám přiblížili na půl metru, takže se nechali i zblízka natočit :)

Jak jsme postupně obcházeli jezírko, začalo se počasí kazit a chvilku i poprchávalo.

Když jsme sešli až do spodní části zahrady ke starému mlýnu, potkali jsme tam další Čechy s dětmi, s nimiž jsme prohodili pár vět a trochu se občerstvili zmrzlinou, abychom měli sílu na to vyškrábat se do kopce do terasovitých zahrad. Tam už začalo mrholit docela fest, líbilo se nám ale, že místní to nijak nerozhodilo – zatímco v Česku by se za takového počasí zahrada vylidnila, Britům se sice v rukou objevily deštníky, ale zatím pouze složené a připravené, kdyby fakt začalo pořádně pršet, ale jinak se nic nezměnilo :D

Slušnou porci času jsme pak strávili ještě nahoře ve sklenících, kde mají zahradnické centrum a suvenýry. Můžete si tu koupit nejrůznější rostliny, keře i dřeviny, takže jsme chvíli váhali, jestli si tu nekoupit červenolistý javor a metasekvoj na zahradu. Nakonec jsme to neudělali, ale poté, co jsme si vygooglili, že by nás celníci se stromem v autě nevyhodili, jsme se pro ně o pár dní později vrátili :) A taky jsme si v obchůdku od místního umělce koupili 3 malé malby Snowdonie, abychom na tu naši svatební cestu měli doma památku.