• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Ubohá Rusalko bledá, běda!

Názory

21 Pro
Už jsem se tu kdysi zmiňovala o tom, že Národní divadlo již never more, a toho jsme se také drželi. Předplatné do Národního jsme vyměnili za předplatné do Státní opery a zatím musím říct, že hodnotím SOP lépe. První představení, Kouzelnou flétnu, jsme absolovaly i s MaryLove, a ta se mi líbila velmi, pěvecké výkony byly úžasné, scéna a kostýmy nádherné, zkrátka spokojenost.
Minulý čtvrtek jsem zhlédla ještě Rusalku, o níž se tu hodlám trochu rozepsat.
Když během předehry začali na tenkou oponu promítat nejprve třpytící se vodní hladinu a posléze éterickou bytost v rozevlátých šatech, osvětlenou měsíčním svitem, nahnula jsem se k mámě a zeptala jsem se: „To je princezna ze mlejna?“ A jak jsem posléze zjistila, nebyla jsem tak daleko od pravdy – celé představení totiž režíruje Zdeněk Troška. Musím uznat, že na kulisách a kostýmech se vyřádil, možná až moc, i když mně se to líbilo, připadala jsem si opravdu jako v pohádce. Některé promítané dotáčky mi tedy připadaly maličko slabomyslné, například záběry na přijíždějící princovu družinu na koních, a interiér zámku byl tak příšerně kýčovatý, že jsem se bála, aby na mě z jeviště nespadlo kilo cukru, nadchlo mě ale pojetí doupěte čarodějnice. Zkrátka scéna a kostýmy bych hodnotila velmi uspokojivě, pěvecké výkony byly bohužel o něco horší. Že v operách jsou většinou princové a princezny trochu přestárlí už jsem si zvykla, Rusalka (Helena Kaupová) ale měla i přes české jméno problémy s češtinou, stejně jako čarodějnice v podání Galii Ibragimové, u níž byl ruský akcent velmi cítit. Princ (Peter Berger) vypadal jako vypasený sedlák a ke konci opery už mu docházely síly, hajný nebyl s to se trefit do rytmu… jen vodník (Milan Bürger) podal skvělý výkon.
Na závěr bych se ještě chtěla věnovat rozdílům mezi Národním divadlem a Státní operou. Teprve při zhlédnutí těchto dvou představení v Opeře jsem si všimla, že orchestr v Národním vlastně hudbu jen tak „šudlá“. V Opeře když má orchestr zahrát fortissimo, divák to rozhodně pozná, zvuk orchestru z ND mi připadal oproti Státní opeře nějak plochý. Také velmi oceňuji, že v opeře SOP zapojují i baletní soubor, což je v Národním k vidění čím dál méně. Zároveň také nešetří na kulisách, které jsou v Národním čím dál jednodušší a podle mého ohavnější, a hlavně – Státní opera má stále klasická nastudování a nesnaží se hry za každou cenu modernizovat, což je právě důvod, proč jsme zanevřeli na Národní divadlo.

Leave a Comment

Previous Post: « Ňů Můn
Next Post: Parfém: příběh vraha »

Reader Interactions

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura