Ubohá Rusalko bledá, běda!

Už jsem se tu kdysi zmiňovala o tom, že Národní divadlo již never more, a toho jsme se také drželi. Předplatné do Národního jsme vyměnili za předplatné do Státní opery a zatím musím říct, že hodnotím SOP lépe. První představení, Kouzelnou flétnu, jsme absolovaly i s MaryLove, a ta se mi líbila velmi, pěvecké výkony byly úžasné, scéna a kostýmy nádherné, zkrátka spokojenost.

Minulý čtvrtek jsem zhlédla ještě Rusalku, o níž se tu hodlám trochu rozepsat.

Když během předehry začali na tenkou oponu promítat nejprve třpytící se vodní hladinu a posléze éterickou bytost v rozevlátých šatech, osvětlenou měsíčním svitem, nahnula jsem se k mámě a zeptala jsem se: „To je princezna ze mlejna?“ A jak jsem posléze zjistila, nebyla jsem tak daleko od pravdy – celé představení totiž režíruje Zdeněk Troška. Musím uznat, že na kulisách a kostýmech se vyřádil, možná až moc, i když mně se to líbilo, připadala jsem si opravdu jako v pohádce. Některé promítané dotáčky mi tedy připadaly maličko slabomyslné, například záběry na přijíždějící princovu družinu na koních, a interiér zámku byl tak příšerně kýčovatý, že jsem se bála, aby na mě z jeviště nespadlo kilo cukru, nadchlo mě ale pojetí doupěte čarodějnice. Zkrátka scéna a kostýmy bych hodnotila velmi uspokojivě, pěvecké výkony byly bohužel o něco horší. Že v operách jsou většinou princové a princezny trochu přestárlí už jsem si zvykla, Rusalka (Helena Kaupová) ale měla i přes české jméno problémy s češtinou, stejně jako čarodějnice v podání Galii Ibragimové, u níž byl ruský akcent velmi cítit. Princ (Peter Berger) vypadal jako vypasený sedlák a ke konci opery už mu docházely síly, hajný nebyl s to se trefit do rytmu… jen vodník (Milan Bürger) podal skvělý výkon.

Na závěr bych se ještě chtěla věnovat rozdílům mezi Národním divadlem a Státní operou. Teprve při zhlédnutí těchto dvou představení v Opeře jsem si všimla, že orchestr v Národním vlastně hudbu jen tak „šudlá“. V Opeře když má orchestr zahrát fortissimo, divák to rozhodně pozná, zvuk orchestru z ND mi připadal oproti Státní opeře nějak plochý. Také velmi oceňuji, že v opeře SOP zapojují i baletní soubor, což je v Národním k vidění čím dál méně. Zároveň také nešetří na kulisách, které jsou v Národním čím dál jednodušší a podle mého ohavnější, a hlavně – Státní opera má stále klasická nastudování a nesnaží se hry za každou cenu modernizovat, což je právě důvod, proč jsme zanevřeli na Národní divadlo.