UPOZORNĚNÍ! Obsahuje vysokou až nebezpečnou míru nadsázky, sarkasmu a ironie!
A) MEDIÁLNÍ ODBORNÍCI
Tito tvorové jsou už po půl roce studia žurnalistiky přesvědčeni, že jsou těmi největšími a na slovo vzatými odborníky na média. Jejich zeď na facebooku se hemží odkazy na různé články a reportáže, nejčastěji na velmi závažné téma, s jejich odborným komentářem a názorem typu „Tak tohle tedy Daniela Drtinová opravdu přehnala!“ či „Do týhle reportáže bych určitě nedával/a tyhle už dávno známý záběry, dramaturgie jim dost selhala…“ apod.
B) PILNÍ NOVINÁŘI
B) PILNÍ NOVINÁŘI
Často se velmi přátelí s výše uvedenými odborníky, jen jimi bývají trochu zastíněni. Pilní žurnalisté nechybí na jediné přednášce a vyznačují se zuřivým klapáním klávesnic. Přepisují si skoro doslovně cokoliv přednášející řekne, včetně jeho vtípků a zoufale blbuvzdorných přirovnání. Seminární práce mají hotové měsíc před odevzdáním a vždy přesně vědí všechny termíny, mají načtenou všechnu literaturu a mají ze všeho jedničky.
C) NEZAJÍMAVÝ PRŮMĚR
Obyčejní studenti, kteří sem tam zatáhnou nějakou tu přednášku, nikdy přesně neví, kdy se odevzdává která práce a jak má být dlouhá, a povinnou literaturu zpravidla přehlížejí. Všechny práce navíc smolí na poslední chvíli a na zkoušky se učí pár dní před termínem stylem „ať to je aspoň na tu trojku“. Poznámky z přednášek, na kterých nebyli, tahají z kategorií A) a B), které se vehementně brání, takže si nakonec vyměňují zápisky mezi sebou.
D) TĚŽCE PRACUJÍCÍ PAŘMENI
Ve škole se objevují značně sporadicky a když už, tak s velmi uhnaným výrazem reportéra, který celou noc psal svůj článek a teď ho ještě donutili jít na přednášku. Zápisky z přednášek, na nichž nebyli, žádají s výmluvou, že „Hele já byl/a v práci prostě, tak sem prostě nemohl/a přijít prostě, nemůžeš mi to poslat prostě? Já tě za to pozvu na panáka prostě ale fakt bych to potřeboval/a, chápeš prostě.“ Když už se ve škole sejdou, baví se o tom, jak super byla ta minulá kalba a jak ještě víc super bude ta příští kalba. A o tom, kdo se probudil na které konečné tramvaje a kdo koho či co poblil.
E) FASHIONBLOGGERKY
Nechodí do školy kvůli novým informacím, ale aby předvedly svůj nový model a pochlubily se kamarádkám, co si kde a za kolik koupily nového. Případně proto, aby posléze na blog mohly hodit fotky sebe s kelímkem kafe na fakultních záchodech a hrdě napsat, kdo všechno je učí. Během výkladu se ale tváří nadmíru znuděně a tulí se ke kelímku ze Starbucks.
F) ROSNIČKY
Trochu podobné předchozí kategorii. Na žurnalistiku chodí proto, že chtějí být v televizi, výklad je ale nezajímá, raději se mezi sebou baví o módě a nákupech. Na bakalářské práce si vybraly témata typu „porovnání české a zahraniční ELLE“ nebo „fotografický materiál časopisu Vogue“ a všechny seminárky a eseje zpravidla odevzdávají po termínu a s menším rozsahem, než jaký je stanoven jako minimální. Všechno jim ale prochází, protože při jejich velkém výstřihu, krásné tvářičce, milém úsměvu a prázdném pohledu se s nimi přednášející prostě odmítají dál trápit.
G) FLEGMOUŠI
Neboli ti, co mají všechno maximálně na háku. Do školy chodí občas a když už, tak aspoň uprostřed přednášky, o zkouškovém to jsou vždycky oni, kdo někde vyhrabe poznámky nebo rovnou zadání testu z minulého roku, zkrátka mají na všechno zaručený způsob, jak to ochcat. Při řešení týmového úkolu se tváří otráveně a nadávají na každý nápad s tím, že „Proč to tak komplikovat, co nejvíc to odfláknem, hlavně ať to máme z krku, ne?“. Případně je zaslechnete při hovoru typu: „Hej, už mám zařízenou praxi na příští rok.“ „Jo? Kde?“ „Ses posral ne, asi pudu někam pracovat vole. Hovno, kamarád mi dá razítko akorát, přece nebudu někde votročit.“
H) ULTIMÁTNÍ FLÁKAČI
Tvorové, které na fakultě skoro nepotkáte (leda na festivalu Pavlač, kde se točí pivo). Jediný okamžik, kdy se dá zjistit, že ještě studují, je, když o zkouškovém píší na Spolužáky „Hej lidi, tak buďte solidární ne a dejte sem poznámky z *výčet skoro všech předmětů*“, případně mají-li s vámi stejný termín zkoušky. I přesto, že se nakonec žádná hodná ovečka, která by na spolužáky ony poznámky nasdílela, nenajde, tito tvorové k nim kdesi přijdou a při dalším zkouškovém období se s nimi opět shledáte. Aniž byste chápali, jak to proboha tihle lidé udělali.
Moni says
13.5.2011 at 23:21To mě pobavilo, i když „typologie“ moc nemám ráda :) dobrý. Kam se řadíš ty?
Bára says
15.5.2011 at 15:26Zasmála jsem se a některé adepty bych hned zařadila. Přesto ne každý patří jen do jedné „skupinky“. :) Taky by mě zajímalo, kam se řadíš ty? ;)
KlaPi says
15.5.2011 at 21:08Barčo, já vím, však je to jen recese :) A jinak bych se zařadila mezi ty prostřední, co nikdy nevědí, kdy se má co odevzdávat a jak to má být dlouhé atd. :D a ještě jsem asi zapomněla dodat – nechodí na žurnapárty :D
Bára says
16.5.2011 at 05:33Ano, ano tak tam budu s tebou! :D Žurnapárty mě taky moc nebere. Ale přiznám se, že se občas tulím ke kelímku s kafem. :D
Moni says
17.5.2011 at 22:57Ještě, že se s otázkou přidala i Bára :)
Dano says
16.1.2012 at 07:27Pekné :)