Twilight (Stmívání)

Nelze to přehlédnout. Snad celou českou mládežnickou generaci zachvátila Twilight mánie. Fóra se hemží avatary z filmu, Plurk a blogy zavalily upírské layouty. Samozřejmě jsem si, již jako dávná obdivovatelka knih, nemohla film nechat ujít. A můj názor?

Twilight
režie: Catherine Hardwicke

Jakožto milovnice knižní verze jsem do kina mířila spíše s obavou než s nadšením. Reakce, jaké jsem zatím slyšela, byly buď pozitivní – mnohdy až přehnaně – nebo naopak velice negativní a kritické. Kam se teď řadím já, to vám hned prozradím.
S Robertem Pattinsonem jako Edwardem jsem se již stačila smířit díky ukázkám a plakátům, přesto to ale ani ve filmu nebyl ten „pravý“ Edward (což je vcelku logické, vždyť ho Stephenie popsala tak, že už snad dokonalejší být nemůže…) a v některých scénách mi připadal spíš k smíchu než k sežrání božský jako v knize. Jeho filmový styl nedbalé elegance a vlasů á la vrabčí hnízdo mě navíc poněkud iritoval. Navíc některé jeho rádoby láskyplné pohledy na Bellu, když už spolu chodili, mi připadaly spíše trochu znechucené – třeba v té scéně, kdy spolu leží v posteli, Bella spí a tak se k němu ve spánku přivine, mi jeho pohled, kterým ji sledoval, připadal spíš jako pohled „ježiši fuj, co to na mě leze?“. Nejvíc mne ale dostal v závěrečných scénách jeho vyčesaný roh nad čelem á la olízla mne kráva.
U Kirsten Stewart mi už na plakátech a v traileru vadilo, že se tváří stále unyle, případně skoro nasupeně. Faktem je, že ten výraz jí zůstal skoro celý film, stále se tvářila skoro stejně, ať už se jednalo o romantickou scénu s Edwardem nebo o procházku po pláži s Jacobem. Stále stejně laxní pohled a pootevřená ústa. Nakonec to ale nebylo až tak na škodu, jen jsem si Bellu představovala s méně ochrnutými mimickými svaly.
Když se na plátně objevil Eric, měla jsem dojem, že jsem asi v knize přehlédla pár řádků. Nějak jsem si totiž nestačila všimnout, že Eric je Vietnamec (nebo co to bylo za národnost). Zřejmě se projevila americká snaha dokázat všem, jak nejsou etnocentrističtí ani rasističtí. Ovšem stejně pak z Erika udělali trochu vyšinutého nebo mírně zpomaleného jedince – domnívám se, že v knize neohrožoval své spolužáky klackem s namotaným červem a nepokřikoval „It’s a worm, worm, look, look, it’s a worm!“
Mike Newton neboli sladký blonďáček… no dobrá, v knize se mi nikdy tolik nelíbil, tak pro mě za mě… tvůrci mě však velmi potěšili výběrem Jacoba, ten se jim podle mého docela povedl, jen mne trochu vyděsily jeho zářivě bílé zuby, které pak měli i někteří další herci – asi používali bělicí metodu Rosse Gellera z Přátel, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Pan policista Charlie Swan je v knize poměrně velká postava, ve filmu na něj tolik místa nezbylo, ale i přesto jim jeho výběr vyšel. Zvlášť počáteční scény mezi ním a Bellou se mi líbily, byly tak autenticky rozpačité. Nejgeniálnější ovšem bylo jeho neustálé vnucování pepřáku a krátký skeč s puškou. I Bellina maminka Renée, které také nebylo věnováno příliš pozornosti, byla vybrána dobře – správná praštěná dáma, která se tváří, že je mladší než je a chová se spíš jako dceřina kamarádka.
Cullenovic upírská famílie podle knihy přebývá ve starobylém domě a ne v té moderní krychli, jakou jim přisoudili ve filmu, a už příchod pěti nejmladších do školní jídelny mi způsobil naprostý šok. Rosalie je správná upíří Barbie, s tím souhlasím, a Alice takový malý ďáblík, zkrátka dívčí osazenstvo se poměrně vydařilo, ovšem Jasper jakožto vyvalený cherubínek je prostě strašný. Emmet jakožto svalnatý hopa, no dejme tomu. Esme ve filmu mnohokrát vidět nebyla, ale herečka mi příliš nevadila, jen mi připadá poněkud ošklivá na to, aby byla upírka. Carlislea jsem si ale představovala úplně jinak, tenhle chlápek vypadal, jako kdyby za sebou měl několik faceliftingů. Brrr.
James, Victoria a Laurent, tak na téhle trojici si asi dali tvůrci doopravdy záležet, protože ti jako jediní naprosto odpovídali mým představám. Stopař James byl naprosto dokonalý a přesně vystihoval mé představy, Victoria taktéž a Laurent docela ušel, ač jsem taky v knize poněkud nepostřehla, že je to černoch (a navíc pomocník Dr. House… ).
Celý film se velice přesně drží knihy, což je podle mého rozhodně velké plus, ovšem některé již téměř ohrané hlášky (my brand of heroin, lion in love with a lamb etc.) nějak ztratily v hrané podobě na svém půvabu. Také scéna, kde Edward zachrání Bellu před rozmačkáním minivanem je ve své podstatě krásná, ovšem neustálým omíláním v klipech a upoutávkách se mi skoro až zhnusila. Hodně se mi ale líbil krátký střih, kde James, Victoria a Laurent vraždili Waylona, nebo tedy těsně předtím, než ho zabili. Tahle pasáž sice v knížce nebyla, ale do filmu se hodila a byla udělána moc pěkně.
Ona část, kdy Bella vyrazila s děvčaty do Port Angeles, obtěžovali ji ti kluci a Edward ji hrdinně zachránil a poté pozval na večeři, ta se mi také líbila, i když mi připadalo, že jí Edward všechno vyžvanil nějak brzy. Šplhání po stromech bylo sice zajímavé, ale v knize nebylo a připadalo mi také jako pokus o zakčnění celého snímku. A zářící upíří kůže byla ztvárněna velice pěkně, sice jsem si ji představovala úplně jinak, ale v zásadě nejsem proti.
A abych stále jen nekritizovala, musím říct, že výjev s baseballem mne zcela nadchl. Skvěle ztvárněn a hudební podklad (Supermassive Black Hole od Muse) k dění naprosto sedl. Jen mi občas připadalo, že milí hráči běhají na upíry trochu pomalu, ale logicky z nich nemohli udělat jen rozmazané fleky, to by určitě pro diváka nebyl tak velký zážitek, chápu.
Bellin rychlý úprk z Charlieho domu je další hodně povedená pasáž, Charlieho mi bylo hrozně líto, po tom všem, co mu Bella vmetla do tváře. Celkově hodně emotivní část, ale přesto ne přehnaná. Super.
Baletní studio a napínavé vyvrcholení filmu. Skoro až moc akční a napínavé, však je to také americký film, že? Ovšem chudák studio dostalo hodně za vyučenou. Ale James byl naprosto úžasný a Cullenovi také, hlavně záběr na Edwarda přicucnutého k Bellině ruce a nemohoucího se odcucnout, ten nám způsobil slušný záchvat smíchu.
Ples na úplný závěr byl maličko ošizený, a Belliny nádherné šaty doplněné teniskou a ortézou působily vskutku velmi apartně. Snaha napnout diváka, zda Edward nakonec Bellu pokouše či ne, byla maličko ubohá, a poslední scéna s Victorií byla tedy pěkně trapná – „diváku, vrať se a přijď se příště podívat, copak ta Victoria provede, nemysli si, že je to happy end!“ Připadala mi tam zcela zbytečná, vypočítavá a rušivá.
Co se týče hudby, tak ta mi k filmu seděla velice dobře a připadalo mi, že vybrali vážně skvěle. Sice jsem čekala, že bude snímek trochu více nacpán rockovými songy, ale i tak se mi to líbilo a hlavně už zmíněná hudba při baseballu a také Edwardova ukolébavka Belle.
A celkový verdikt? Nečekala jsem mnoho, a film tak předčil má očekávání. Robertu Pattinsonovi jsem sice na chuť nepřišla a asi nikdy nepřijdu, Jasper je hrozný poděs, ale celkový dojem je vcelku pozitivní. Neříkám, že bych ten film musela nutně vidět znova, ale časem se na něj ještě ráda podívám. A naopak jsem dostala chuť si znovu přečíst knihu, i když s tím asi ještě chvíli počkám, abych si nepředstavovala filmové postavy místo těch „mých“. A pokud váháte, zda jít či ne, tak podle mne to není něco, co byste nutně museli vidět, ale pokud zrovna nemáte co dělat, ukrátí vám právě Stmívání čas víc než dobře.