Nikdy jsem o sobě neměla a nadále nemám příliš vysoké mínění, ať už se týče inteligence nebo vzhledu, částečně asi i proto, že od tatínka jsem se nikdy jakéhokoli uznání nedočkala a s maminkou do sebe vzájemně ohledně krásy/tloušťky/tělesných proporcí vytrvale ryjeme. Přece jen si myslím, nebo možná doufám, že snad nemám v mozku jen piliny. S tím související motto „Mě může nas*at jen inteligent“ jsem přijala za své už dávno na gymplu, tehdy jsem ale netušila, že se mi bude hodit až mnohem později. Na „výběrovém gymnáziu“, kam jsem se dostala až na odvolání a tudíž se považovala za nejslabší článek třídy, se sešla parta opravdu poměrně inteligentních lidí, ač by se našly i výjimky, kvůli kterým onen termín výběrové gymnázium dávám do uvozovek, protože v jejich případě se výběr doopravdy nějak nepodařil.
Za posledních pár let, co se víceméně denně vyskytuju na internetu, jsem zjistila, že opravdu ne všichni jsou tak intelektuálně na výši. Nejnovějším a velice se rozmáhajícím trendem jsou fashion blogy, v jejichž množství by se čtenář mohl přehrabovat vidlemi. Nejsem pravidelnou návštěvnicí žádných těchto blogů, jen do této části blogosféry občas zabrousím, třeba když na plurku narazím na odkaz nebo se k nějakému fashion blogu omylem proklikám. Zrovna včera při takovémto bezcílném potloukání po fashion blozích mi do uší hrála písnička Hapky a Horáčka Individualita a já si pomyslela, jak smutně vystihuje situaci. A napadlo mě, že vytvořit si úspěšný blog o módě je vlastně neskutečně primitivní.
Tak tedy, jak na úspěšný fashion blog?
- Základem je nechutná částka peněz. Většina fashionbloggerek vypadá, že jim vše platí dosti zazobaní rodičové, některým možná křivdím a na své rozmary si vydělávají samy (pochybuji ale, že kdyby byly plně zapřáhnuty do práce, stíhaly by se v každém modelu vyfotit v šedesáti různých pozicích);
- S peněžní stránkou souvisí také těžce vystajlovaný obrovský moderně vybavený pokoj. Nenarazila jsem zatím na žádnou fashionbloggerku, která by bydlela třeba na koleji. Na blog patří fotky obrovského interiéru s úhledně srovnanými šminkami, parfémy, laky na nehty a spoustou zbytečných serepetiček. A samozřejmě se nesmí zapomenout na tu a tam se ležérně povalující nejnovější číslo Vogue, Elle nebo Cosma!
- Každá správná fashionbloggerka nakupuje zásadně v H&Mku, NewYorker odsuzuje jako největší zlo a C&A je peklo, o němž se nesmí mluvit (postřeh MaryLove – pokud už nakupují v NewYorkeru, kryjí to za Anne Christine, protože ta zní asi víc fashionable);
- Oblečení úžasně moderního modelu na blog je potřeba splácat z co nejvíce stylů, které právě letí, je jedno, že právě tahle barva/střih slečně nesluší – co na tom, že jí legíny rozšiřují stehna, co na tom, že v baletní sukýnce vypadá její pozadí třikrát rozměrnější, hlavně, že je in;
- U outfitu nesmí chybět velké kafe ze Starbucks, aby bylo vidět, jak jsme proameričtí a hlavně že na to máme. Všechny jiné kavárny jsou zapovězeny, kdo je v módě, chodí do Starbucks, pro fashionbloggerství je závislost na kafi naprostou nezbytností;
- Co se týče líčení, zapomeňte na značky typu Rimmel a Max Factor, tady frčí Dior!
- Úspěšná fashionbloggerka uznává pouze výrobky firmy Macintosh, blog píše na růžovém MacBooku a čím více „i“ věcí, tím lépe – ve sbírce tedy nesmí chybět iPod a iPhone. Veškerá ostatní elektronika je pro nemoderní lidi!
- Nejvyšší modlou je Carrie Bradshaw a její kamarádky. Sex ve městě musíte znát nazpaměť, nebo jste naprosto out;
- Živoucí modlou (alespoň dokud její post nenahradíte) je Sandra Leopardová;
- Na blog pište především o tom, co nového jste si koupili, jakou barvu máte na nehtech, co máte na hlavě a případně jak jste se museli hrozně krotit, abyste nevykoupili celou novou kolekci v tom a tom obchodě;
- Občas přidejte povzdechy, jak jsou Češi hrozní a jak nemoderně chodí oblékaní, postěžujte si, že do školy nemůžete chodit ve vašich obvyklých modelech, protože tamní nerdi na vás divně koukají;
- Sem tam připište nějakou hlubokou myšlenku, kterou jste se někde omylem dozvěděli – vaši čtenáři nepoznají, že to rozhodně není z vaší hlavy, a budou vás obdivovat, jak jste inteligentní a angažovaní;
- Do toho všeho neustále hlásejte individualitu a originalitu.
- Samozřejmým doplňkem je ochotný partner, o němž se vyjadřujte co nejdětinštějším oslovením, a který má zálibu ve fotografování a bude vás fotit vždy a všude (někdo si holt vystačí se samospouští, ale to prostě není ono, že…). Nemělo by chybět také pár fotografií z toalet;
- Stěžujte si, že o vás lidé tvrdí, že jste hloupí, i když vás vůbec neznají, a že to, že se zajímáte o módu, ještě neznamená, že se nezajímáte i o politiku. Zkrátka jste zcela nepochopení.
Na závěr bych přidala ještě přímou úměru – čím hloupější a povrchnější spoty, tím vyšší návštěvnost.
Je mi jasné, že jsem teď možná některým čtenářům, tedy spíš čtenářkám, hnula žlučí, když tu takhle pomlouvám a odsuzuju jejich oblíbené blogy, mně se ale vážně zdá, že takovéto blogy jsou spíš rozmary a výmysly znuděných děvčat, která neví co se sebou (ano, tahle představa dostala na frak, když jsem se dostala na UK na obor, který je známý poměrně těžkými přijímacími zkouškami, a protože jsem se opět umístila až na chvostu těch, které přijímali, čekala jsem, že budu jedním z nejhloupějších a nejnešikovnějších lidí, abych během necelého roku zjistila, že to se mnou asi nebude tak žhavé, a že i mezi mými spolužačkami se naleznou fashionbloggerky… tím spíš mě mrzí, že znám inteligentní lidi, ahoj Martino, kteří se na vysokou nedostali…). Tvrdím o sobě, že se zajímám o módu, ale i přesto, že se o ni zajímám, nenosím legíny, protože se mi nelíbí a vím, že by mé postavě moc nelichotily, nosím zvonové džíny, i když jsou super out, ale já se v nich prostě cítím dobře, a dopouštím se ještě miliardy jiných módních prohřešků, za které by mě fashionbloggerky asi postavily na hranici a upálily. Ale kde tahle děvčata přišla na to, že když mají v šatníku nejmodernější kus oděvu, jsou něco víc než ostatní? Kde berou tolik sebevědomí? Co je vede k přesvědčení, že právě ony jsou ty nejchytřejší a nejkrásnější na celém světě? A k čemu míří? Chtějí se stát návrhářkami, designérkami… nebo snad studují žurnalistiku proto, aby šly ve stopách Františky Čížkové, módní kritičky Blesku? Tak se pak nedivme, že média vypadají tak, jak vypadají.
