Na Nově včera ve zprávách odvysílali reportáž o tom, že na Austrálii se žene hurikán. Moje máma poté strávila celý večer a půl noci u notebooku, kde na Google Earth sledovala, jak se hurikán blíží a vyhledávala pobřežní webkamery, aby to viděla v přímém přenosu. Teprve ve tři ráno, když jsem se připotácela do kuchyně s otázkou proč sakra ještě není v posteli, notebook dost neochotně vypnula. Hurikán zkrátka postupuje příliš pomalu, takže se ještě žádná katastrofa nekoná. Jaká škoda!
Musím říct, že Nova doopravdy ví, jak za to vzít. Malý senzacechtivý Čecháček zaslechne v televizi o nějaké blížící se katastrofě a je schopen udělat téměř cokoli, aby to viděl v přímém přenosu. A vyspělá technika dnešní doby mu to ráda umožní. Kde jsou ty časy, kdy se zprávy četly z novin nebo poslouchaly v rádiu, případně jen sledovaly v televizi. Dnes už člověk doopravdy může z tepla svého domova zažít díky internetu i zemětřesení. Nevím, jestli žasnout nad tím, jak je naše doba dokonalá, nebo se chytat za hlavu, kam tohle ještě povede.
Při pohledu na oblevou rozvodněný potok u naší chalupy jsem si vzpomněla na vyprávění mého dědy: „Jo, za mejch mladejch let, to tady ve strouze ještě bejvali raci…“ a napadlo mě, co asi budu vyprávět já svým vnoučatům? „Jo, za mých mladých let, to tu ještě hurikány nebývaly, to jsme na ně jen koukali přes internet!“ A má vnoučátka z toho budou mít stejnou srandu, jako mám já, když děda vypráví o racích.
Minulý týden jsme se na chalupě nad ránem dívali na Na samotě u lesa. Miluju ten film, ale tentokrát jsem o něm zase uvažovala trochu jinak. Třeba vezměme si scénu, kde Dana Kolářová jakožto maminka leží v posteli se svými dvěma dětmi a u petrolejky si čtou pohádky. Úžasná selanka, no ne? Jenže tak to dříve vážně bývalo, kdysi, před časy, které se teď zdají jako dávné. A jak vypadá večer v dnešní rodině, jedno, jestli na chalupě nebo obyčejně doma? Jedno dítě buší do počítače, druhé dítě do Playstationu a rodiče sledují v televizi Výměnu manželek. Úplná selanka, no ne? A jak bude vypadat rodinný večer za pár let? Ani se mi nechce o tom přemýšlet.
A já vím, že já svým malým dětem budu pohádky předčítat, takže tu selanku si můžeme udělat takovou, jakou chceme :)