Walter Isaacson je ve světě médií dost známé jméno, a díky životopisu Steva Jobse vešel ve známost i mezi českými jablíčkáři. Jeden by řekl, že když ten člověk už napsal knihy o Einsteinovi, Kissingerovi a Franklinovi, jeho kniha o Jobsovi bude velmi čtivá. To byste ale nesměli číst český překlad, protože to je snad nejhůř přeložená knížka, jakou jsem kdy četla.
Věrní čtenáři mě znají a vědí, že jsem za a) dost detailista a za b) hodně citlivá na špatné překlady. Amatérské titulky mi dokážou zkazit celý požitek z filmu, a vloni už jsem se tu rozčilovala nad špatným překladem knihy The Devil Wears Prada.
Knížka Steve Jobs je ale jiné kafe.
Nevím, co nakladatelství Práh vedlo k tomu, zadat překlad dvěma ženám, které o technologiích a Applu evidentně nevědí vůbec, ale vůbec nic. V tiráži se sice dočtete, že knihu redigovaly a jazykově korigovaly další tři dámy, text ale vypadá, jako by ho korektor ani neviděl, a bohužel ani odborný lektor ze serveru Appliště knihu nezachránil. Jestli ji teda vůbec před vydáním viděl.
Knihu jsem četla skoro dva měsíce. Když jsem začala, původně jsem se jen chytala za hlavu, kdykoliv jsem na nějakou tu perlu narazila, posléze jsem si ale začala pasáže zvýrazňovat, že z nich později udělám kompilaci. Tímto způsobem mi vzniklo 37 screenshotů z knihy.
Honem honem, než nám Jobs vychladne
Když zemře známá osobnost, nastává vždycky ve všech nakladatelstvích frmol. Všichni chtějí mít co nejdřív na pultech životopisy dané celebrity, aby se svezli na vlně mediálního humbuku, který úmrtí hvězdy provází.
A takhle nějak asi vznikl překlad Steva Jobse.
„Honem, honem, musíme to udělat, dokud je to čerstvý!“ řekli si v nakladatelství a hodili to na dvě nejbližší (možná juniorní) překladatelky, které byly zrovna po ruce. A ještě jim knížku rozřízli napůl, ať jedna pracuje na první půlce a druhá na druhé, aby to bylo rychleji hotové.
A tak prostě nebyl čas se zamýšlet třeba nad tím, že hledět zpátky v čase by mohlo znamenat, že prachsprostě vzpomínal (nebo že by považovaly Jobse za až takového šikulu, že by měl kukátko, kterým by se dalo hledět o desetiletí zpět?). A že otáčet se dozadu by se možná taky nemuselo překládat doslovně.
Zároveň se však překladatelky držely hesla, že co čtenář, to blbec, a důsledně překládaly všechno.
Ideálně doslovně.
Včetně názvů písniček či kapel.
Isaacson pojmenovává některé podkapitoly podle Jobsových oblíbených písní, ovšem překladatelka názvy otrocky přeložila. Místo Here Comes The Sun se tak kapitola jmenuje Vychází slunce a místo Like a Rolling Stone čteme kapitolu Jako valící se kámen.
Ne, tohle mi fakt hlava nebere.
Fanoušci Beatles nebo Dylana (nebo kdokoliv, kdo se aspoň minimálně vyzná v hudbě) určitě anglické názvy pochopí mnohem snáz než překlady a dojde jim, o čem je řeč, protože písničky znají. A ten, kdo je nezná – tomu bude překlad beztak platný jako mrtvému zimník. Takže proboha proč?!
Na korektury není čas, spěcháme!
Překladatelky byly asi v časovém presu, ono přeložit skoro 700stránkovou knihu není zrovna prdel, a už vůbec ne, když o jejím tématu nevíte ani zbla. A tak se asi překlad trochu protáhl, načež v nakladatelství mávli rukou: „Na co korektury, to je zbytečný, rovnou to pošlete do tisku, ať to může co nejdřív do prodeje!“
Tím pádem v textu zůstaly i další příšernosti, vyšinutí z větné vazby a věty, které přetažené mozky unavených překladatelek prostě v originále nepochopily.
(rozkliknutím fotek se zobrazí i komentáře)
A co že jsou to ti Angry Birds?
Výše jsem se zmiňovala o tom, že dámy překladatelky nemají o technologiích ani šajn. Proč si to myslím? To vám vysvětlím záhy.
Když překládáte text o nových technologiích, narazíte tam na slova, která se prostě do češtiny přeložit nedají.
Nebo dají, ale nepřekládají se.
Novomediální čeština je anglicismů plná. Překladatelky Steva Jobse se ale rozhodly tato slova vymýtit a prostě všechno překládaly.
Předpokládám, že proto, že netušily, že se to v češtině opravdu používá.
Dotykový hrot. Co na tom, že se tomu normálně říká stylus.
Někde máte kapitolu překvapivě pojmenovanou anglicky… a pak najednou bác, Gorilí sklo. I když v češtině taky používáme pro tuhle technologii termín Gorilla glass.
„Táto, prosimtě, nevíš, co to maj bejt ty Angry Birds?“
Stejný problém nastává v kapitole věnované iCloudu. Překladatelka patrně nemohla přenést přes srdce, že by se tomu skutečně říkalo cloud, a tak to prostě… přeložila.
Jenomže pak narazila na cloudové služby a fakt nechápu, proč se jí nepozdávaly oblačné služby... :D
Když dva dělají totéž, není to totéž
Jak už jsem psala, knihu překládaly půl napůl dvě ženy. Překlad je tedy dost nekonzistentní co se týče toho, co překládat a jak to překládat. Obvykle by tyhle problémy měl napravit korektor, ale na něj evidentně fakt nezbyl čas nebo peníze.
Nejpůvabnější na tom je, že v takhle zfušovaném překladu vyšel zrovna životopis Steva Jobse, v němž je vlastně hlavním poselstvím, jaký byl Jobs neskutečně náročný, perfekcionistický a bazíroval na sebemenších detailech. Myslím, že kdyby viděl tenhle překlad, tak by ho kleplo.
A být Isaacsonem, asi bych nakladatelství Práh zažalovala za to, že mou knihu takhle zprznilo.