Mladá generace neví, co se stalo 17. listopadu a proč tohle datum slavíme. Každý listopad se tohle téma v médiích propírá znovu a znovu. Každý listopad některé z médií či agentur uspořádá na toto téma výzkum a internet se pak hemží články a komentáři o tom, jací jsou mladí ignoranti, kteří si neváží naší historie.
Ano, 17. listopad 1989 je v českých dějinách důležitý milník. Ale kdo může za to, že o něm mládež neví dost?
Jsem revoluční dítě. Narodila jsem se 4 dny před sametovou revolucí, takže samozřejmě na dění před ní, během ní ani těsně po ní rozhodně nemám své vlastní vzpomínky.
Co přesně se dělo v Československu před rokem 1989, jak se situace vyeskalovala a jaké byly následky jsem se ale přesně dozvěděla až na vysoké škole.
A to jen díky tomu, že jsem studovala žurnalistiku, pro kterou byly události minulého století dost zásadní a věnovali jsme se jim velmi detailně.
Do té doby jsem věděla jen neurčité střípky a 17. listopad mi tak připadal jen jako další datum z učebnice, které se musím nadrtit nazpaměť.
Na základní škole, v 90. letech, nás učily ještě soudružky učitelky vychované a vzdělávané za komunismu, a na události těsně předcházející našemu narození tehdy rozhodně nedošlo. A možná díky bohu. Tehdy bychom z toho ještě zdaleka neměli rozum a čert ví, jak by tyhle soudružky učitelky ovlivnily náš světonázor a smýšlení.
Dalo by se čekat, že potřebný všeobecný rozhled a tedy i vhled do nedávné historie mi dodá všeobecné gymnázium. Během oněch osmi let jsme se ale dostali maximálně ke druhé světové válce. Co se dělo po roce 1945 se řešilo až na dějepisném semináři pro maturanty, mezi které jsem já nepatřila.
Ano, v osnovách dějepisu sice 20. století je, ale když máte děcka během 8 let naučit historii od pravěku až po současnost, jedete tedy od konce, do toho vám vletí nějaké ty odpadlé hodiny a podobně… Prostě se to nestihlo.
Kromě toho, vyučovat události posledních cca 70 let je dost ošemetné a mnoha učitelům se do toho fakt nechce. A ne že bych jim to kladla za vinu.
Tato část našich dějin má výhodu i nevýhodu v tom, že si ji stále pamatujeme.
My, mladá generace, ne. Ale naši rodiče, prarodiče a učitelé ano. A každý z nich má na tyto události svůj názor. A zpravidla poměrně dost vyhraněný.
Jenže jak tedy školákům nebo studentům středních škol tyhle dějiny podat objektivně? Zvlášť pokud jde o ty puberťáky, kteří si svůj názor na politiku teprve tvoří.
Zároveň je nechcete učit něco, s čím bytostně nesouhlasíte.
Zároveň jim ale nechcete a ani byste neměli podsouvat svůj názor.
Určitě máte ve třídě před sebou i děti, s nimiž už tuto problematiku probírali rodiče nebo prarodiče. A je dost možné, že to, co jim budete říkat vy, bude v přímém rozporu s tím, co už slyšeli doma.
Nedivím se, že se pedagogové tomuhle tématu vyhýbají. Je to takový horký brambor, se kterým nikdo moc neví, co si počít. Protože ani celý národ po 26 letech od sametové revoluce pořádně neví, co si má o nedávných dějinách myslet, není ve svém názoru jednotný. To je prostě ten problém s dějinami, které si pamatujeme.
Jenže kdo tedy má tu mladou generaci, kritizovanou za její neznalost, poučit o tom, co se tu v minulém století dělo?
Je to, že mladí neví, proč slavíme 17. listopad, jejich vlastní selhání, jejich ignorance?
Nebo jen neměli štěstí na někoho, kdo by jim pomohl se v novodobých dějinách zorientovat?
Moje maminka má aprobaci čeština dějepis a před revolucí učila na základní škole. Když jsem byla malá, pamatuju si, jak jsme spolu prohlížely obrázkové knihy o pravěku a antice a mě to tehdy hrozně bavilo. O událostech minulého století se u nás doma ale nikdy nemluvilo. Dědeček je zarytý komunista, takže jakákoli diskuze na toto téma by byla odjištěným granátem. Proto jsme kolem téhle tematiky vždycky chodili a i nadále chodíme po špičkách a – jak už jsem zmiňovala nahoře – co se tu dělo za komunismu a co je to sametová revoluce jsem se vlastně dozvěděla až na vysoké.
V srpnu 2008 jsem šla s kamarádkou po Václaváku a zastavila nás jakási reportérka s dotazem, jestli víme, co se stalo před 40 lety, 21. srpna 1968. A já neměla potuchy a hrozně jsem se za to styděla. Jo, tehdy jsem i já byla součástí jednoho z v perexu zmiňovaných průzkumů, a stala jsem se jedním z podnětů pro článek o tom, jaká je mladá generace neznalá a ignorující naši historii.
Napsat komentář