Facepalm kapitána Picarda

Některé holky mají slabost pro hadry, jiné pro boty, další zbožňují kosmetiku a mají jí doma tuny. Já jsem maniak na kabelky. Postupně jsem se ale vypracovala na maniaka náročného, který má od kabelky jistá očekávání a požadavky na její praktičnost – a tak jsem vloni začala shánět kabelku, která by uvnitř nebyla pytlem, v němž se nachází černá díra a kde něco najít je nadlidským úkolem, ale která by byla aspoň rozdělená přepážkou na dvě poloviny. Poté, co jsem zjistila, že i kabelky za pět tisíc, které jsou sice zvenčí osázeny šutříky Swarovski a pyšní se obrovským logem světoznámé firmy, vevnitř mají sotva fórově ušitou kapsičku na mobil, ztrácela jsem naději, že něco jako kabelku svých snů někdy seženu. Koncem léta jsme ale s Honzou zamířili do Fashion Areny, vybavit se trochu na dovolenou, a já zmerčila obchod značky Marc Picard. Tuhle značku jsem prvně zaznamenala poté, co jsme já a Sylvinka nastoupily na vysokou školu, Sylvinka se přestěhovala do Prahy, dostala netbook a maminka jí pořídila pěknou černou elegantní, ale prostornou kabelku, v níž by ten netbook mohla nosit do školy. Kabelka to byla moc krásná, s velmi decentním maličkým nápisem Picard, a pokud vím, Sylvince dobře slouží doteď. A tak se mi značka vryla do paměti jako kabelky, z nichž bych jednou nějakou chtěla mít. Zatáhla jsem tedy Honzu do jejich outletové prodejny a můj neomylný kabelkový čuch mě hned dovedl ke krásné kožené modré kabelce, která byla dokonce rozdělená na dva oddíly už zvenčí – na prostřední přepážce bylo připevněno ucho a dva postranní oddíly se zavíraly každý samostatným otočným zámečkem. Pěkná, prostorná, elegantní, krásně barevná kabelka, uvnitř kapsičky na telefon, tužky, klíče a podobné haraburdí. Cenovka hlásala 1 549 Kč, původní neoutletová cena 2 339 Kč. Vycouvala jsem, že tolik peněz za kabelku nedám, i když je tak pěkná a praktická, načež do mě Honza začal šít, že jsem přece po několika měsících shánění konečně potkala kabelku, jaká se mi líbí, a navíc od téhle dobré značky, a že bych ji tedy měla vzít. Argumentovala jsem, že mám kabelek spousty, že ji vlastně nepotřebuju a že spíš víc potřebuju ty peníze – načež se Honza, patrně poháněn strachem, že budu mít za čtvrt roku narozeniny a on zas nebude vědět, co mi má dát, nabídl, že mi ji koupí k narozeninám. Snažila jsem se ho ukecat, že je to přece hrozně drahá taška, že má sám málo peněz a ať se na to vykašle, ale byl neoblomný a kabelku mi koupil.

Těšila jsem se na ni od konce srpna do poloviny listopadu. Pak jsem ji na oslavě narozenin dostala a hned ji začala nosit. Ovšem po asi čtyřech dnech nošení se její ucho, umístěné na přepážce mezi dvěma oddíly, poněkud vytrhlo, a navíc z něj vypadla osička. Byla jsem z toho smutná, ale co byl můj smutek proti smutku a vzteku Honzy. A tak jsme 23. listopadu nesli kabelku do Fashion Areny na reklamaci. Z mého pohledu na tom bylo nejhorší, že už podle povahy defektu bylo jasné, že se to prostě brzy po reklamaci stane znovu – že je kabelka prostě blbě navržená a ucha nevydrží zátěž, ač jsem toho v kabelce zdaleka netahala tolik. (Kabelka se rozbila tak brzy, že ji ani nemám na žádné fotce, tudíž vám ji nemohu ukázati.)

Po Vánocích Honza očekával telefonát z prodejny, ale žádný telefonát se nekonal. Po novém roce jim tedy nespokojeně zavolal sám, načež se dozvěděl, že taška je opravená, může si pro ni dojít, a že mu volali, ale nedovolali se. Při jedné cestě z práce se tedy ve Fashion Areně zastavil a opravenou kabelku mi dovezl. Paní prodavačka mu prý při té příležitosti sdělila, že jde o velice úspěšnou kolekci kabelek, dokonce natolik úspěšnou, že ačkoliv je to kolekce loňská, vrací ji do prodeje a budou ji prodávat i letos.

A tak jsem měla kabelku zpět, tentokrát jsem se ale neodvažovala v ní nosit notebook nebo cokoliv těžšího a nosila jsem ji jen tu a tam, když jsem například šla někam jen s iPadem, nebo když jsem šla se sešitem a učebnicí na francouzštinu. Jednou při návštěvě u našich mi tedy z ucha kabelky opět vypadla osička, ale šikovný Petr byl schopný mi ji tam našroubovat zpět (načež mi děda asi padesátkrát poradil, ať si tu osičku zakápnu vteřinovým lepidlem, aby nevypadla znovu).  Těsně před začátkem nového semestru jsem ale byla na schůzce v Četce, kam jsem si brala iPad, a posléze na tancích, tudíž jsem v kabelce měla kromě iPadu taky tričko a kalhoty na převlečení – nic těžkého, a samozřejmě peněženku, telefon, možná nějaký časopis. Zkrátka a dobře, když jsem se pak večer vracela domů, ozvalo se tiché rupnutí… ne, tentokrát to nebylo už opravené ucho, ale zámeček jednoho z oddílů. Jak už jsem psala, šlo o takový ten otočný zámeček (víte, co myslím, ne?), ovšem ona placatá kovová část, o kterou se zamykal, se vytrhla z okolní kůže. Doma na mě už čekal Honza, když uviděl mou kabelku, předvedl mi vzorový facepalm podle kapitána Picarda a milou značku Picard proklel skrz celou její historii.

Honzův následující výlet do Fashion Areny byl poměrně těsně následován telefonátem slečny prodavačky, která mu omluvným tónem sdělila, že zjistili, že celá tato řada kabelek je vadná a rozpadá se, a tudíž je všechny posílají zpátky do Německa. A že se můžeme kdykoliv stavit na prodejně a vybrat si nějakou jinou kabelku.

Před týdnem jsme se tedy s H. sešli ve Fashion Areně a v obchodě Marc Picard prozkoumali jejich novou kolekci. Jedna z kabelek se mi zalíbila, Honza, pracující jako výstupní kontrola kvality, mi ji důkladně prozkoumal a prohmatal, a když jsme ani jeden nenašli žádný potenciál rozpadu, rozhodla jsem se, že ji vezmu. Stála dokonce o 300,- víc než její reklamovaná předchůdkyně, čímž se stala nejdražší kabelkou v mé sbírce. Srdečně tedy doufám, že se mi zase nerozpadne jako ta minulá…