Eda

V bytě sousedícím s naším bydlí už odnepaměti stará dáma. Vypadá jako čarodějnice a já se jí jako malá bála, a moje máma, která tu bydlí už přes čtyřicet let, tvrdí, že sousedka vždycky vypadala tak jako teď a že je snad nesmrtelná. Nikdo nemá ponětí, kolik by naší sousedce, říkejme jí třeba baba, mělo být let. Tak nějak patří ke stálému inventáři tohoto domu.

V bytě kromě baby sídlí taky kanárek, a její manžel. Oba staří manželé se pravidelně vydávají na zdravotní procházky po sídlišti. Chodí většinou zaklesnuti do sebe, pán o holi, a co chvíli si sednou na lavičku. A protože ani pan manžel už není nejmladší a všemožné stařecké choroby už oba z páru dost nahlodaly, senilní pán se babě občas někam ztratí nebo zaběhne, takže se pak sídlištěm rozléhá nakřáplý hlas volající: „Dědo! Dědo! Dědo, pocem! Dědo!“ Naštěstí se starý pán o holi nepohybuje nijak závratnou rychlostí, takže ho jeho baba vždycky včas odchytí a odvede si ho domů. A já si pak říkám, jestlipak je pán opravdu tak senilní, že jen neví, kde bydlí? Co když se jenom pokouší na chvíli utéct od své báby, se kterou je permanentně zavřený v bytě a se kterou podniká úplně všechno? Třeba by se jen rád prošel někam dál, zase viděl něco víc než jenom Billu za rohem a Lidl tři zastávky odtud. A stará čarodějnice, které jsem se už v dětství bála, ho drží pod pantoflem a nikam ho ze svého vězení nepustí…

No dobrá, v předchozím odstavci jsem se maličko rozvášnila a popustila uzdu fantazii. Pravdou je, že máme starou sousedku. Pravdou je, že si o víkendu v šest ráno zpívá a přerovnává u toho láhve ve špajzu, který sousedí s máminou postelí a máma pak nemůže spát. Pravdou je taky, že má kanárka. Ovšem o manželovi nic nevím, pokud kdy nějakého měla, buď jí utekl, nebo už dávno zemřel. Vím ale, že na našem sídlišti žije ještě nějaká dáma s dost nakřáplým hlasem, která pravidelně venčívá svého psa. A pak na něj volá: „Edo! Edo, pocem! Edo!“ A když se tohle volání odráží od stěn paneláků, které je trochu zkreslí, a já mám otevřené okno, zní to úplně jako kdyby volala „Dědo! Dědo, pocem!…“