• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Eda

Ze života

19 Kvě
V bytě sousedícím s naším bydlí už odnepaměti stará dáma. Vypadá jako čarodějnice a já se jí jako malá bála, a moje máma, která tu bydlí už přes čtyřicet let, tvrdí, že sousedka vždycky vypadala tak jako teď a že je snad nesmrtelná. Nikdo nemá ponětí, kolik by naší sousedce, říkejme jí třeba baba, mělo být let. Tak nějak patří ke stálému inventáři tohoto domu.
V bytě kromě baby sídlí taky kanárek, a její manžel. Oba staří manželé se pravidelně vydávají na zdravotní procházky po sídlišti. Chodí většinou zaklesnuti do sebe, pán o holi, a co chvíli si sednou na lavičku. A protože ani pan manžel už není nejmladší a všemožné stařecké choroby už oba z páru dost nahlodaly, senilní pán se babě občas někam ztratí nebo zaběhne, takže se pak sídlištěm rozléhá nakřáplý hlas volající: „Dědo! Dědo! Dědo, pocem! Dědo!“ Naštěstí se starý pán o holi nepohybuje nijak závratnou rychlostí, takže ho jeho baba vždycky včas odchytí a odvede si ho domů. A já si pak říkám, jestlipak je pán opravdu tak senilní, že jen neví, kde bydlí? Co když se jenom pokouší na chvíli utéct od své báby, se kterou je permanentně zavřený v bytě a se kterou podniká úplně všechno? Třeba by se jen rád prošel někam dál, zase viděl něco víc než jenom Billu za rohem a Lidl tři zastávky odtud. A stará čarodějnice, které jsem se už v dětství bála, ho drží pod pantoflem a nikam ho ze svého vězení nepustí…
No dobrá, v předchozím odstavci jsem se maličko rozvášnila a popustila uzdu fantazii. Pravdou je, že máme starou sousedku. Pravdou je, že si o víkendu v šest ráno zpívá a přerovnává u toho láhve ve špajzu, který sousedí s máminou postelí a máma pak nemůže spát. Pravdou je taky, že má kanárka. Ovšem o manželovi nic nevím, pokud kdy nějakého měla, buď jí utekl, nebo už dávno zemřel. Vím ale, že na našem sídlišti žije ještě nějaká dáma s dost nakřáplým hlasem, která pravidelně venčívá svého psa. A pak na něj volá: „Edo! Edo, pocem! Edo!“ A když se tohle volání odráží od stěn paneláků, které je trochu zkreslí, a já mám otevřené okno, zní to úplně jako kdyby volala „Dědo! Dědo, pocem!…“

2 Comments

Previous Post: « Typologie studentů žurnalistiky
Next Post: Stumbled upon Tumblr »

Reader Interactions

Comments

  1. Desperádo says

    20.5.2011 at 05:05

    Ta původní verze se senilním zatoulaným dědkem byla lepší :))

    Odpovědět
  2. Slečna Marička says

    20.5.2011 at 14:29

    Moc pekny, uplne me z toho zamrazilo :-)

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (147)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
[instagram-feed]

Copyright © 2023 · KlaPi & Více než agentura