• Domů
  • O mně
  • Jak na socky
  • Správa sociálních sítí
  • Kontakt
  • Nav Social Menu

    • Facebook
    • Instagram
    • LinkedIn
    • Twitter
    • YouTube
  • DOMŮ
  • O MNĚ
  • Rubriky
  • JAK NA SOCKY
  • SPOLUPRÁCE
  • KONTAKT

KlaPi.cz

Dva tisíce šestnáct

Ze života

1 Led

Já vím, je to hrozné klišé a říká to úplně každý, ale stejně to musím napsat – rok 2016 prosvištěl kolem a já stále jen nevěřícně zírám, že už je pryč. Teprve díky Štědrému dni jsem se tak nějak psychicky srovnala s tím, že už je prosinec, předtím jsem stále měla dojem, že je teprve tak září, maximálně říjen.

Jestli bych měla tenhle rok shrnout do pár slov, tak byl hodně náročný a vyčerpávající. Zatímco rok 2015 vnímám hodně pozitivně a mám na něj skvělé vzpomínky, 2016 mám tak trochu rozmazaný do jedné velké šmouhy.

Leden

Těsně před Vánoci 2015 jsme přebírali dům, čerstvě dostavěný a ještě vonící malbou. Už koncem roku jsme tedy absolvovali prvních pár výletů do IKEA, objednali postel, přivrtávali světla a podobně, a leden byl tedy ve znamení schůzek s interiérovou designérkou, a zaměřování skříní, rolet a podobných radostí. Jako první je paradoxně skoro hotová moje pracovna.

Po dlouhé fascinaci Funkčním tréninkem, který do nebes vychvalovaly dámy na Twitteru, jsem zajásala, když jsem se na podzim 2015 dozvěděla, že od začátku 2016 bude fungovat nová tělocvična KB5 na Harfě. Hned 4. ledna, těsně po otvíračce, jsem jim napsala a dozvěděla se „klidně přijď rovnou zítra“. A tak jsem šla a začala 2x týdně cvičit.

V SYMBIU je nový rok trochu jalový, klientů je málo a já moc nemám do čeho píchnout. Kolegové pracují na kampani pro ČVUT o svítícím kanálu, takže občas trošku přicmrndávám.

Začátkem ledna jsem taky v novoročním ajfru začala pracovat na diplomce… abych na ni pak zase měsíc nesáhla, že.

Únor

Začátkem února ze zvědavosti zajdeme na Svatební veletrh v hotelu Diplomat, na ten, pro který jsem před dvěma lety spravovala Facebook. Narazíme tam na příjemně svérázného zlatníka Vlastimila Kalaše a necháme si od něj udělat snubní prsteny.

Honičky kolem zařizování domu pokračují, skříně na míru jsou hotové, už máme i postel. Stále 2x týdně chodím do KB5 a koncem měsíce mi přicházejí předobjednané „chytré“ hodinky Fitbit Blaze.

Od hektického podzimu řeším, že už nestíhám dělat také překlady pro Yelp. Po novém roce konečně nacházím za sebe náhradu, mou kamarádku. Z Yelpu jí slíbí, že se jí ozvou, ale neozvou, a když otevřu začátkem února nástroj na překlady, zjistím, že český překlad už zase dělá Slovenka, po které jsem je teď rok a půl usilovně opravovala. Aha.

Březen

V SYMBIU se čím dál víc zapojuju do pre-sales procesu, dělám různé rešerše a audity obsahu do tendrů. Ze začátku hlavně proto, že nemám moc jiné práce, pak ale zjišťuju, že mě to baví a jsem v tom dobrá, a začínáme s mým team leaderem, kreativním ředitelem, řešit, že bych mohla být napůl social media manager a napůl spíš nějaký analytik nebo strategic planner.

Když jsme přebírali dům, v prosinci, Ivan prorokoval, že v březnu už budeme bydlet. Já tvrdila, že spíš v létě, tak v červnu. No, v březnu teprve začínáme řešit kuchyni, takže stěhování ještě hned tak nehrozí.

Velikonoce strávíme s Ivanem na chatě a celý prodloužený víkend prakticky bez přestávky vyšíváme na webových zakázkách. Já do toho ještě mastím diplomku. Ufff.

Duben

Duben. Na nedostatek práce v SYMBIU už si fakt nemůžu stěžovat, do toho se krátí čas na odevzdání diplomky, práce na domě pokračují, s Ivanem navíc připravujeme nějaké weby pro klienty a vybíráme a objíždíme místa, kde bychom mohli mít svatbu. Na konci měsíce Utubering v Letňanech, kde máme s kolegyněmi drobné markeťácké WTF, když na pódiu Misha z Mishových šíleností zpívá svůj Minecraft song a všechny děti okolo zpívají sborem s ním :D

Květen

Začátkem měsíce dokončuju teoretickou část diplomky, zbývá ta praktická. Datum odevzdání je 31. července a moje vedoucí mi tvrdí, že to nestihnu a mám si to posunout až do ledna. Stres jako prase, protože to chci dodělat, nechci čekat až do ledna.

Konečně nám montují kuchyni a 14. května se konečně stěhujeme, což kocour těžce nese a 3 dny se schovává za pohovkou.

Začátkem měsíce řeším, zda prodloužit členství v KB5 na další měsíc. Ivan, strážce rodinných financí, říká, ať radši počkám, na účtě nemáme moc a ještě nás čekají doplatky za některý nábytek. Dodává, že po čtyřech měsících cvičení 2x týdně na mě navíc nejsou vidět žádné výsledky a že to tedy asi není to pravé cvičení pro mě a měla bych se poohlédnout po něčem jiném. Když se k tomu přidá moje lenost od přírody, stresy a nedostatek času, podvolím se a tak končí moje cvičicí období.

Koncem měsíce konečně objevujeme místo ke svatbě a platíme zálohu.

Červen

Zablokovala jsem si záda tak, že si je musím nechat narovnávat od jednoho mága, kterého mi doporučil kolega.

Řeším praktickou část diplomky a připravuju experimenty. Se SYMBIEM jedeme na dva dny na Slapy, plavíme se z Prahy parníkem. Já se ale musím týž den vrátit do Prahy, protože na druhý den mám na svém starém gymplu dohodnutý jeden z experimentů k diplomce. Nakonec se ale vracím do Prahy zbytečně, protože mi pár kolegů slíbilo půjčit jejich iPady a čtečky, na kterých bych mohla experiment provést, ale většina lidí mi je pak nedodala, takže jsem experiment neměla na čem udělat a musela ho zrušit.

Odjíždíme na týden na loď do Chorvatska. Posádka se tentokrát moc vydařila, nikdo (snad) nikomu nelezl na nervy, takže super. V práci jsem zrovna řešila jednu kampaň na poslední chvíli a musela jsem ji tedy předat někomu jinému a strašně jsem se stresovala, že mi budou nešťastně volat s nějakým průserem, takže jsem si nakonec z toho důvodu a proto, že se mi telefon strašně vybíjel neustálým přepínáním mezi operátory, hodila iPhone do režimu letadlo a přestala to řešit. Teprve když jsme se vraceli, přejeli hranice do Čech a já se znovu připojovala k signálu, proletělo mi hlavou, že kdyby se něco stalo doma, třeba s dědečkem, neměli by se mi jak dovolat. A když jsem pak volala s Makovicí, že jsme v pořádku doma, ta povídá: „No, hele, už jsem ti málem volala, že jestli chceš dědečka ještě někdy vidět, měla bys rychle přijet, ale pak jsem ti nechtěla kazit dovolenou…“

Hned první den po návratu si mě náš kreativní ředitel v SYMBIU bere stranou a oznamuje mi to, co se všichni už během mého volna dozvěděli – že odchází ze SYMBIA. Když mi to řekne, proletí mi hlavou „Aha, tak kam půjdu já…?“ Poslední den měsíce mu připravujeme s kolegy velkou oslavu narozenin, která má trošku hořkou pachuť rozlučky.

Červenec

Hned ze začátku prodloužený víkend na Šumavě s Moraváky, už vlastně tradičně.

Naše třetí výročí, jako zatím každý rok je strašně hnusně :D

Dědečkův stav se zhoršil, museli ho odvézt do vinohradské nemocnice, kde ho léčí ze zápalu plic. Po několika týdnech, kdy nám (nebo spíš Makovici) nikdo nechce nic moc říct, zjišťují, že to není zápal plic ale rakovina a koncem měsíce převážejí dědečka na Bulovku.

Podávám přihlášku ke státnicím, finalizuju diplomku, tisknu a odevzdávám den před termínem. A modlím se, aby mi to u obhajoby prošlo.

Jedno ráno cestou do práce zastaví souprava metra dveřmi do kabiny přímo tam, kde stojím já v letních šatičkách, a mladý řidič mě pozve, abych se s ním svezla v kabině. Vždycky jsem po tom toužila, takže kývnu a svezu se s ním několik stanic. Akorát to telefonní číslo jsem mu pak (vyčůraně) nedala.

Hned následující ráno poté se mi chvíli po sedmé ráno vpotácí Ivan do ložnice (kde já ještě vychrupuju) s tím, že cestou do práce zakopl, upadl a asi si zlomil ruku. Jedeme na Bulovku, kde strávíme dopoledne lítáním mezi rentgenem a ortopedií. Zlomené to není, jen vykloubené, 3 týdny v sádře. Takže konec našim výletům na chatu, protože já nejsem s to se přenést přes svou hrůzu z řízení.

Srpen

Týden po přijetí dědečka na Bulovku ho propouštějí do domácího ošetření. Makovice je „naštěstí“ už od listopadu nezaměstnaná, takže se o něj může starat, ale je to psychicky dost ubíjející. Doktoři zjistili, že dědův tumor v plicích má snad 14 centimetrů a že se s ním tím pádem nic nedá dělat.

Ivanovi sundávají sádru a na další 3 týdny přikazují nosit ortézu. Když poprvé sedneme do auta, abychom dojeli aspoň na nákup, to nastartuje, ale záhy chcípne a odmítá znovu chytit. Ivan volá odtahovku a kalkuluje, za kolik peněz se ještě šestnáctiletého Superba vyplatí servisovat a za kolik už ne. Naštěstí je to nakonec jen nějaká drobnost a auto dál věrně slouží.

Festival Swing Me Prague v Pragovce, která není zrovna ideální pro koncerty a nazvučení tam za moc nestojí. Mydy Rabycad, které jsem měla solidně naposlouchané, mě ale naživo naprosto uchvátili.

V půlce září mě čekají státnice a chci si před nimi vzít volno, abych se mohla učit. Kreativní ředitel odchází a situace v SYMBIU je dost nestabilní, takže se musím hodně hádat, abych dostala aspoň několik půldnů volna. Nakonec sečtu všechna pro a proti a svou dlouhodobější nespokojenost, seberu do hrsti všechno odhodlání, které mám, a těsně před koncem měsíce dávám výpověď.

Září

První půlka září je ve znamení příprav na státnice – půl dne home office a práce, půl dne příprava na státnice, spousta energiťáků a stresu, že si vytáhnu některou z otázek, o kterých vůbec nic nevím.

V den státnic, 14. září, je 30stupňové vedro, já jedu do Jinonic a jdu na řadu jako úplně první ze všech třinácti státnicujících, rozložených do dvou dní. Porota to zdá se chce mít co nejrychleji z krku, takže za pár minut ani nevím jak odcházím se samými jedničkami a pak už jen čekám, až úspěšně odstátnicují i všichni spolužáci.

O dva dny později následuje oslava deseti let Studií nových médií s absolventským barcampem, kde se velmi příjemně přiopiju v dobré společnosti.

Návrat po „dovolené“ do SYMBIA, kam mezitím nastoupila nová Head of Social.

Říjen

Můj poslední měsíc v SYMBIU. Předávám své projekty kolegům, kteří je pak budou muset po mém odchodu předat mé nástupkyni, protože se s ní o 14 dní míjím. Někteří klienti dělají vlny, že se SYMBIEM začali spolupracovat kvůli mně a chtějí, abych jejich profily dál spravovala já. Zároveň mi to lichotí, zároveň mi je to nepříjemné, protože nechci svým odchodem cokoliv nějak výrazně komplikovat.

Dědečkův stav je den ode dne horší, domácí ošetření už je pro moji mámu nezvladatelné, tak nakonec s těžkým srdcem dědu odváží do Motola.

Na Marketing Festival tentokrát bohužel jet nemůžu, lístek mi kupovalo SYMBIO a vzhledem k tomu, že jsem ve výpovědi, radši pošlou někoho jiného.

Předsvatební focení s fotografkou, kterou vybíráme na svatbu. Předpověď hlásila slunečno a slunečno taky bylo, dokud jsme nedorazili na Střelecký ostrov, kde se focení mělo konat. Pak se zatáhlo a začalo strašně foukat, takže jsme tam při focení pěkně mrzli.

Spontánní rozlučka se SYMBIEM, kam přijde pro mě překvapivě hodně kolegů a spousta z nich mi říká, jak se jim se mnou skvěle pracovalo a že jim budu chybět. Vzhledem k tomu, že jsem měla spíš dojem, že jsem v kanceláři zbytečná a nikdo si mého odchodu snad ani nevšimne, tak mě to hrozně překvapí a strašně to obrečím.

Listopad

Jedním z důvodů, proč jsem dávala výpověď, bylo i to, abych mohla kdyžtak Makovici trochu pomoct s péčí o dědečka. Nemoc ale byla rychlejší, týden po mém odchodu ze SYMBIA mi Makovice píše, že okamžitě vyráží do Motola, protože jí volal doktor, že se dědečkovi hodně přitížilo a vidí to na hodiny až dny. Už to ale nestihla, zemřel ještě před jejím příchodem.

Šest dní poté je mi sedmadvacet. Nějak nemám náladu to jakkoliv slavit. Vlastně si teď už ani nevzpomínám, co jsme dělali… šli jsme na večeři? Nevím.

Začínáme s Makovicí sestavovat rodokmen naší rodiny, hrabu se v rodinné kronice z otcovy strany a dostávám se přibližně do roku 1775.

Prosinec

Blížící se Vánoce nějak vůbec nechápu. Všechny dárky vyřeším online a mám je doma s dost velkým předstihem, stále se mi ale adventní atmosféra nějak vyhýbá.

Začínám pracovat pro nového klienta, pro kterého jsem už před pár lety pracovat toužila.

Promoce, s překvapením zjišťuju, že mám červený diplom. Po čtyřech letech konečně dělám poslední tečku za dvouletým magisterským studiem. (To vypadá napsané ještě mnohem hůř, než jak blbě to zní).

Po čtrnácti dnech intenzivního pobíhání po Praze kvůli všem večírkům, předvánočním setkáním a práci pro nové klienty mě těsně před Vánoci sklátí nějaký morybundus a doktorka mi nasadí antibiotika.

Vánoce trávíme tradičně na chalupě, i když letos prvně bez dědečka. Paradoxně právě díky tomu celý Štědrý večer nehraje televize a je to vlastně docela příjemné. Na Boží hod, stejně jako už posledních pár let, co jsme s Ivanem spolu, odjíždíme zpátky do Prahy a na Štěpána jedeme do Klatov za Ivanovou maminkou.

Mezi svátky zůstáváme v Praze a Silvestra slavíme s pár přáteli u nás doma, se spoustou jídla, pití a s Cards Against Humanity.

Ufff.

I při vzpomínání na to, co všechno mě za tenhle rok potkalo, na mě dolehlo to vyčerpání a vůbec se nedivím, že na ten rok pohlížím jako na náročný a vyčerpávající.

Zároveň se mi ale během něho podařilo konečně dodělat školu, a jsem pyšná, že jsem se na to i přes spousty okamžiků, kdy jsem se na to chtěla vyprdnout, nakonec nevykašlala.

Taky jsem se naučila víc věřit svým schopnostem, dovednostem a zkušenostem, a míň o sobě pochybovat, a udělala hodně těžké rozhodnutí, kterého jsem se hodně bála – odešla na volnou nohu. Po dvou měsících můžu říct, že jsem fakt ráda, že jsem to udělala, a myslím, že do budoucna jsem připravená se těchhle výzev tolik nebát. Když fakt chci, tak to zvládnu. Sama.

Pořád mi ještě plně nedošlo, že mám fakt dostudováno, díky tomu, že už nemusím číst věci do školy a k diplomce jsem ale od září začala mnohem víc číst. Splnila jsem tak svou challenge na Goodreads a za loňský rok přečetla 9034 stránek, což je nejvíc za celou dobu, co Goodreads používám. (Nechci ani vědět, kolik by to bylo, kdybych připočetla všechnu tu četbu k diplomce a státnicím…)

Rok 2016 pro mě byl plný nervů, nemocí, nemocnic a úrazů (i když naštěstí ne mých), pořízení a zařízení domu nás finančně dost vycucalo, takže jsme museli začít poměrně výrazně šetřit a nejednou jsem se stresovala tím, že na mě na účtě svítila podezřele nízká částka. Nemůžu ale říct, že bych si tenhle rok nějak sáhla na dno, zas tak hrozný nebyl, byl ale tak nějak od začátku do konce dost vysilující a stresující.

Jsem ale zvědavá, co pro nás má připravené rok 2017, a opravdu srdečně doufám, že bude podobnější spíš roku 2015 než 2016 :)

Leave a Comment

Previous Post: « 3 české YouTube účty, které stojí za to sledovat
Next Post: Kam vyrazíme na svatební cestu? »

Reader Interactions

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Primary Sidebar

O mně

Social media manažerka na volné noze, zvědavá houba na informace, technický nadšenec a milovník gadgetů.
Chcete vědět víc?

Sledujte mě

  • Bloglovin
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • Twitter
  • YouTube

Vyhledávání

Archivy

Rubriky

  • 365 (366)
  • Názory (100)
  • Povídky (13)
  • Sociální sítě (6)
  • Zajímavosti (57)
  • Ze života (146)

Štítky

#30do30 #coprávěčtu #cosedotweetunevejde #expediceWales #fotocz #Francie #geek #grammarnazi #hejt #inspirace #kočky #kultura #marketing #muživsženy #móda #nacestách #nowwatching #Praha #produktivita #rekapitulace #skandinávie #skotsko #socky #studyhard #střípky #svatba #vyzkoušenozavás
  • Facebook
  • Instagram
  • LinkedIn
  • YouTube
🖱 Ergonomická myš = gamechanger 💯 Na zač 🖱 Ergonomická myš = gamechanger 💯

Na začátku roku, když jsme nahrazovali můj iMac novým M1 Macbookem Pro, jsem si zároveň poručila novou myš. Vybrala jsem si tuhle Logitech MX Master 3, která je ergonomicky tvarovaná a má spoustu tlačítek, která si můžete nastavit podle potřeby (i na Macu!) – a po asi čtvrtroce používání ji mohu maximálně doporučit! 

👉🏻 Méně mě bolí zápěstí. Nikdy jsem s ním naštěstí neměla velké potíže, karpály se mi vyhnuly, ale po celém dni „myšování“ jsem občas přece jen cítila, že to není ono. Myš jsem doplnila ještě tímhle polštářkem z paměťové pěny a je to tedy fakt rozdíl! Když jsem teď musela chvíli pracovat se starou Magic Mouse od Applu, nechápala jsem, jak jsem s ní mohla tolik let vydržet.

⚙️ K myši má Logitech i appku (ano, i na Apple), kde si můžete nastavit gesta a také si jednotlivě nastavit chování v různých aplikacích. Myška má dvě scrollovací kolečka, takže třeba při stříhání videa je naprostá slast moci si bočním tlačítkem posouvat timeline a fakt mi to usnadňuje práci ❤️

🖱 Moje argumenty pro Apple myš byly, že umí applí gesta a že bude spolehlivá, obávala jsem se neustálého odpojování, padání ovladačů a podobně, což se mnohdy u jiného než Apple příslušenství děje (o tom, že mám dvoje Bluetooth sluchátka a ani jedna mi zatím k M1 Macbooku Pro nejdou připojit, vám budu vyprávět zas jindy 😄). Musím ale říct, že obavy byly liché, zatím jsem neměla žádný problém, jediná drobnost je, že zatímco Apple myš si uměla postěžovat, že jí dochází baterky, a vyhodila mi notifikaci na displeji, tahle to nedělá, takže mi občas dojde šťáva uprostřed práce. Naštěstí ale stačí myš připojit kabelem a můžu pracovat, zatímco se nabíjí, takže to není takový problém (naštěstí jsem měla Apple Magic Mouse na tužkovky a ne takovou tu, co musíte pro nabití položit na zádíčka 🤣)

Zkrátka a dobře, tahle myš se mi osvědčila a předčila moje očekávání. A kdyby vás fakt zaujala, a nebo jste po ní už dříve pokukovali, tak na Alze na ni teď mají slevu během Dnů Marianne 😁 a ne, tohle není spolupráce ani placená reklama, jen mi tahle myška fakt zlepšila komfort při práci.
Tenhle post je takzvaně #BasedOnATrueStory – před pár týdny se mi totiž stalo přesně tohle. 

Dlouho jsem si vždycky při sledování jedné slečny na sociálních sítích říkala, jaké má štěstí, že je tak krásná a tolik jí to sluší, i když zrovna točí Stories nenamalovaná v 6 ráno v posteli. 

A pak hodila na YouTube nové video o své beauty rutině a já nestačila žasnout, že její přirozená krása není zdaleka tak přirozená 🙈 

Opět se mi potvrdilo, že srovnávat se s lidmi na sociálních sítích je nesmysl, protože prostě nevíte. Neznáte celý jejich život. 

Ta dokonalá máma se vždy uklizenou domácností a hodnými dětmi má určitě taky doma často bordel a řvoucí satáňata.

Ta holka, jejíž 🐐🐐 byste chtěly mít, je třeba má umělé.

Ten namakaný borec, co mu závidíte sickpack, třeba tolik dře jen proto, že mu někdo zlomil srdce a on to prázdno potřebuje nějak zaplnit.

Ta holka, která podle sociálních sítí vypadá, že má úplně všechno vyřešené a naprosto snový život, je třeba psychicky pěkně na dně.

A nebo taky ne. Jak to ale je, to nemůžete vědět.

Všichni na sociálních sítích ukazujeme jen to, co uznáme za vhodné. Pokud nejste zrovna někoho blízcí přátelé, tak vůbec netušíte, jaká je celá pravda.

Tohle je za mě jedno z nejdůležitějších uvědomění pro to, aby vás sociální sítě nesemlely. 🤷🏻‍♀️
.
.
.
#srovnani #porovnavani #socialnisite #jaknasocky #jaknasite #jaknasocialnisite #nenivsechnozlatocosetrpyti #kyberbezpecnost #socialmedia #mentalwellnessdays #psychika #deprese #vyhoreni
Moje nejpoužívanější aplikace v telefonu? 📲

Přiznávám, že se za posledních pár měsíců trochu proměnily 🙈 Mezi jedněmi z nejpoužívanějších je appka Nurture, která slouží pro trackování těhotenství a symptomů. Zalíbila mi proto, že využívá data od své početné uživatelské báze k tomu, aby vypočítala pravděpodobnost některých symptomů v daném týdnu těhotenství, a nebo vás vlastně ujistila, že se nic neděje – když tam zalogujete, že vás třeba něco konkrétního bolí, tak vám napíše například, že to se v tomhle týdnu stává 45 % jejich uživatelek. Což je celkem uklidňující si přečíst 🙈 zvlášť pokud jste v tom poprvé a jste z toho trochu vypleštění jako já 😁
.
.
.
.
.
#tipnaappku #tipnaaplikaci #18tt #tehotenstvi #tehotna #zezivota #pregnant #nurture #glowapp
Dneska něco na odlehčení, když už tady všich Dneska něco na odlehčení, když už tady všichni šplháme po zdi z lockdownu. 😁

Tohle je takový můj „pet peeve“. Vadí mi, když lidi špatně vyslovují LinkedIn, vždycky mi z toho úplně nelibostí vstávají chlupy (podobně jako když event manageři říkají [ívnt] 🙉). 

Máte taky nějaký podobný bizarnosti, ze kterých vám slézají nehty? (A máte někdo český termín pro „pet peeve“?)
.
.
.
#socialmedia #socialmediamanager #socialmediamanagement #networking #linkedin #social #proodlehceni #vtip #joeylearnsfrench #socialmediamarketing
📚 #copravectu: MAKE TIME ⏰

Tahle knížka mě fakt hodně zaujala. Dokonce tak, že jsem ji nejdřív koupila jako e-book, přečetla ji a pak si ji objednala ještě v papíru. Je to totiž jedna z těch knížek, ke kterým se prostě chcete vracet a listovat jimi 📖

Autoři Make Time pracovali na produktech od Googlu (Gmail, YouTube apod.) a pak napsali tuhle knihu, jak na produktivitu, soustředění a time management. 🧠

Jejich přístup je ale jiný v tom, že vám nenutí celý svůj postup. Naopak, je to tak trochu „sestav si vlastní systém na míru“. Jejich framework se totiž skládá z postupu HIGHLIGHT ➡️ LASER ➡️ REFLECT, tedy 3 částí produktivity, ke kterým patří ještě 4. sekce ENERGIZE, tedy jak nejlíp pracovat s energií, udržovat svoje tělo a odpočívat, abychom byli co nejproduktivnější.

Každá ze sekcí pak obsahuje různé metody a akční kroky, které můžete otestovat. Jake a JZ vlastně každý den považují za nový sprint, kdy můžete otestovat nové metody a vybrat si z jejich knihy jako z meníčka – „Hmmm, dneska mám chuť třeba na tohle, pojďme to zkusit!“ 💡

Ústředním motivem Make Time je stanovit si každý den svůj Highlight. Highlight není nejdůležitější úkol dne, ale je to vlastně určitá priorita, která vůbec nemusí být pracovní. Mně například nikdy nefungoval přístup zvolit si 3 nejdůležitější úkoly dne. Obvykle mám buď více úkolů se stejnou prioritou, nebo jen hlavní dva kameny, ale zřídkakdy jsem se vešla do těch mnoha lidmi opěvovaných 3 hlavních úkolů. Highlight mi oproti tomu vyhovuje – můžu třeba ráno říct, že dnes je hezky a můj dnešní Highlight bude, že chci jít po práci na dlouhou procházku. Podle toho si pak vyberu z ostatních metod v knize ty akční kroky, abych opravdu všechnu práci stihla zaklapnout dříve a mohla vyrazit ven. A nebo je mým highlightem odevzdat hodně důležitý dokument pro klienta, a tak se na to vrhnu hned od rána a vyberu si ty metody, které mi pomohou se dobře soustředit. 

✏️ Make Time počítá s tím, že každý den je jiný a každý den se vám v produktivním arzenálu může hodit něco jiného, takže vás s tím naučí hezky pracovat. Není to nějaký jednou daný systém, který musíte den za dnem stále dodržovat děj se co děj 🤷🏻‍♀️ Doporučuju! 👍🏻
Shopteťáci, zbystřete! 👀 Máte-li e-shop na Shopteťáci, zbystřete! 👀

Máte-li e-shop na @shoptet.cz, neměla by vaší pozornosti ujít Shoptet Univerzita 👩🏻‍🎓 – špičky v marketingu zde sdružily svoje know-how a připravily články a návody, jak pořádně podpořit váš e-shop, a pro Shopteťáky je Univerzita úplně zdarma! 

Já připojila několik článků o sociálních sítích a jejich strategickém využití 🧠

Shoptet Univerzitu najdete na ➡️ shoptet.cz/shoptet-univerzita/ ⬅️

#jaknasocky #shoptet #eshopari #univerzita #obsahzdarma #shoptetuniverzita #skolim #skoleni #marketing #marketingnasocialnichsitich #vzdelavani #kdeseochytrit #socialnisite #jaknasite #holkyzmarketingu #holkypodnikatelky
Nový Více než kurz je online 🥳🎉 Na www.v Nový Více než kurz je online 🥳🎉

Na www.vicenezkurzy.cz ode dneška najdete kurz 👩🏻‍🎓 Facebook reklama II – Nastavování kampaně, díky kterému se naučíte nastavovat efektivní Facebook kampaně.

Kurz má kolem 60 lekcí 👩🏻‍🏫, které trvají 4,5 hodiny ⏳ a dozvíte se tam všechno o tom, jak pracovat s cílením, jaké účely kampaní Facebook nabízí a k čemu se hodí, podíváme se na zoubek i Facebook Pixelu, vlastním publikům, podobným publikům...

Online kurzy koncipuju tak, aby šly mnohem více do hloubky než moje obvyklá školení – na běžném školení během 4 hodin prosvištíme jak tvorbu kreativy, tak i nastavení celé kampaně a sady reklam, kdežto v online kurzech mám 2 hodiny věnované čistě jen tvorbě reklamy a kampaňovým formátům a teď i další 4,5 hodiny věnované detailnímu nastavování kampaně. A navíc vám videa zůstanou, takže se k nim můžete kdykoliv vrátit 👀

Doufám, že se vám bude kurz líbit! ⭐️

#onlinekurz #jaknasocky #vicenezkurz #vicenezagentura #skoleni #skolim #facebookkampane #reklama #placenareklama #reklamanafacebooku #jaknasite #holkyzmarketingu #podnikani #podnikam #podnikatelka #jsempodnikatelka #jsemskolitelka
Zobrazit víc... Sledujte můj Instagram

Copyright © 2021 · KlaPi & Více než agentura