KlaPi.cz

Dva tisíce dvanáct

Ze života

Řeknu vám, to teda byl rok. Připadá mi, že byly minimálně dva, protože tolik věcí se mi snad za jeden jediný rok stát nemohlo. Každopádně když se podívám na post hodnotící rok předloňský, vidím v něm dva cíle, které jsem si vloni touto dobou kladla:

  • Udělat státnice v řádném termínu
  • Udělat přijímačky na StuNoMe
K obojímu si píšu „check“! Takže si říkám – docela dobře já :) No, a jak jsem se k tomu všemu propracovala?

Leden

Leden byl skvělý měsíc. Zkoušky jsem neměla žádné, takže jsem jen chodila tančit a na francouzštinu. Přišly mi knihy, co jsem si objednala z bookdepository k bakalářce, tak jsem hodně četla, a poznala osobně spoustu Tweetníků, se kterými jsme chodili do Palandy (a na koncert Mrtvýho brouka).
Začátkem měsíce jsem s Makovicí a kamarádkou byla na Louskáčkovi v Národním a odcházely jsme zklamané; poprvé v životě jsem byla na Czech Press Photo.
Po půl roce mi došla trpělivost s pomalým slabým androidem, plácla jsem se přes kapsu a koupila si iPhone, což je investice, které jsem od té doby ani jedinkrát nelitovala.
Šla jsem na ples gymnázia, po zkušenostech z minulého roku sama – a kromě toho, že jsem se tam moc neměla s kým bavit, protože ze spolužáků nás dorazilo dost málo, zvládla jsem se pohádat s bývalou kamarádkou a téměř v slzách odejít :D
Konference New Media Inspiration, která byla naprosto úžasná a já ještě víc zatoužila jít studovat nová média.

Únor

Šílené mrazy, Palanda s Tweetníky, čtení knih k bakalářce, psaní bakalářky.
Zápis předmětů do posledního semestru bakalářského studia a s tím spojená hysterie, že mi to nevyjde.
Skvělý večer u nás doma s kamarády a začátek nového, posledního semestru na žurnalistice.
S Makovicí jsme zašly na Giselle do Státní opery, byla opravdu krásná, tak jak jsme doufaly.
Přihlášku na nová média jsem měla podanou už snad od prosince, ale teprve v únoru jsem začala panikařit, co vlastně budu dělat, když mě nevezmou.

Březen

Hólí fest, tak trochu Bellydance Evolution po česku – v Městské knihovně, nádherná směsice tance.
Ve škole pořád něco odpadalo, ale i tak jsem měla dost práce – čas na psaní bakalářky se krátil, zjišťovala jsem další a další informace o e-knihách, byla na diskuzi o pirátství, a zároveň musela každý týden napsat povídku a recenzi do školy.
Wasyl slavil narozeniny, velmi dobrá akce; na ples FSV jsem šla s kamarádkami a dokonce si i zatančila s neznámým kýmsi z VŠE, a hned ráno jsme s Honzou, který měl po noční, vyráželi s dalšími přáteli na chalupu do Lužických hor. Ač jsme chtěli jet někam na výlet, místo toho jsme seděli na zahradě, případně v domě u krbu, a popíjeli a klábosili, a bylo to skvělé.
Další víkend jsme s Honzou vyrazili do Krumlova, což byl dárek od jeho rodičů k Vánocům. Opět úžasný víkend.


 

 

Duben

Tenhle měsíc ve vzpomínkách jakoby nemám. Než jsem se nadála, byl květen. Vím ale, že jsem duben strávila psaním bakalářky a obepisováním či obíháním a zpovídáním nakladatelů kvůli bakalářce. Do toho jsem stihla v sárí ples filosofické fakulty se Sylvou a jejími vícero doprovody, koncert Mrtvýho brouka ve Vagonu a Foursquare Day na Ladronce. A taky jsem stihla přijít o dalšího z přátel, který přetrhal kontakty – holt aby byla ženská s chlapem jen tak kamarádka asi nejde.
Má drahá maminka pořídila zrcadlovku, kterou mi slíbila za státnice, a na Velikonoce mi ji půjčila, motivačně. A taky jsem si v tomto měsíci pořídila nový notebook, 17“ Lenovo, protože starému hápéčku, jak už to tak u hápéček bývá, odcházel napájecí konektor.

 

Květen

Tfujtajbl, květen. První polovinu měsíce mě v diáři strašilo barevně zakroužkované datum 18. s poznámkou odevzdávání bakalářek a přihlášek ke státnicím. Sháněla jsem poslední materiály, dopisovala bakalářku a jela s našimi na chalupu, aby mi mohla Makovice udělat korektury.
S Honzou jsme byli na dvou koncertech Pražského jara – na Mé vlasti a na Novosvětské (na té i s Makovicí). Do toho jsme nechávali zabezpečit lodžii a instalovat žaluzie, a vykastrovat kotě, protože se mrouskalo jednou za čtrnáct dní.
Poslední víkend v květnu jsem se pak s Makovicí, Petrem a Honzou odjela trochu odreagovat do Kutné Hory.
Konal se sraz naší třídy z gymplu, 3 roky po maturitě. Usmířila jsem se se spolužačkou, se kterou jsem se v lednu na plese rozhádala :D

 

 

 

 

 

Červen

Počátkem měsíce jsem odevzdala potvrzení, že mám dostatek kreditů na to, abych byla puštěna ke státnicím, pak si střihla první kolo přijímaček na StuNoMe, po němž jsem byla přesvědčená, že mě nevezmou a vyšilovala jsem, co jsem to za pitomce, že jsem si dala jen jednu přihlášku.
Šla jsem na tiskovku Palmknih, kde uváděly své nové čtečky, a další den hned na konferenci Firmy v sociálních sítích, kde se ke mně hlásila spousta známých lidí, což mě hrozně mile překvapilo a potěšilo.
Následující den přišla ledová sprcha v podobě mailu z fakulty, že mi kredity nevycházejí a nemůžu jít ke státnicím. Užila jsem si pěkný vystresovaný víkend, než se to v pondělí všechno vysvětlilo a já dostala termín státnic 21. června. Nejdřív jsem šla na druhé kolo přijímaček, a pak se necelých 14 dní učila. Má snaha byla korunována úspěchem, odstátnicovala jsem ke svému obrovskému údivu za samé jedničky. Nejdřív jsem slavila se sousedy doma, pak s našima u nich doma a pak s přáteli, a bylo mi krásně lehce, konečně po hektickém půlroce.
  

 

  

Červenec

Dánsko! Nejlepší akce loňského roku, rozhodně! Doteď jsem hrozně vděčná klukům, že mě vzali s sebou, a Blanche, že to celé umožnila. Prostě skvělých pár dní. Celkově byl červenec hodně dobrý měsíc, kdy jsem si užívala volna, hodně tančila a četla a bylo mi fajn. A v půlce jsem se dozvěděla, že mě berou na nová média, což jsme s Makovicí obě radostně obrečely.
 

 

 

Srpen

Honza s ještě teplým řidičákem nás vezl do Německa za sestřičkou. Málem jsem se po cestě pozvracela strachy, ale zvládl to dobře a málem naboural jen asi třikrát :D Ty čtyři dny byly ale úžasné, sestřička, Hendrik i Jonáš jsou tak strašně fajn lidi, že vždycky brečím, když se musíme rozloučit. Skoro celou dobu se pilo, klábosilo hodně in english, smálo se, grilovalo a slunilo na terase jejich nového domu… pohádka. Cesta nazpátek už šla Honzovi mnohem líp, a to jsme jeli za tmy a deště, obdivovala jsem ho, jak to zvládl.
Původně jsme se domlouvali, že po mých státnicích pojedeme do Paříže, na což jsem se těšila jako malé děcko. Nakonec ale Honza musel pracovat, takže z Paříže sešlo a mě to bylo čím dál víc líto, až jsme se rozhodli přece jen jet. A když jsme začali hledat zájezdy, zjistili jsme, že se dají sehnat docela levně k moři, a usoudili, že by nebylo špatné se zase jednou mrknout někam do teplíčka… a místo Paříže jsme objednali zájezd do Itálie :D
Taky jsme s H. vyrazili do Fashion Areny na nákupy, a já se pak sešla s kamarádkami (a Kukym) na pikniku v parku. A začala jsem zase trochu pracovat a načítat knihy o copywritingu a internetovém marketingu.
 

 

 

 

 

Září

Nejprve jsem sfoukla zápis na fildu, a pak oddrandila na dovolenou v Itálii :) Původně jsem chtěla sepsat nějaký post, případně vytvořit fotogalerii na Picase, ale na obojí nějak nebyl čas a chuť. Díky tomuto zájezdu jsem si Itálii připsala na seznam zemí, kam už nikdy nemusím jet (jejich věčné siesty by mě zabily), a organizované zájezdy jsem si připsala na seznam věcí, které už nikdy nemusím absolvovat, aneb Účastníci zájezdu hadr.
Po návratu z Itálie jsem se jen trošku prochrupla a hned letěla na koncert Coldplay, který byl tím nejlepším koncertem, jaký jsem kdy zažila. A vlastně ani nevím proč, protože jsem byla na několika koncertech P!nk, kde létala nad hlavami diváků a prováděla kdovíjaké kejkle, což Coldplay ne – a stejně to prostě byl dokonalý zážitek. Možná i proto, že to byl první koncert, na kterém jsem seděla a měla tak dobrý přehled o celé show, nevím.
Doháněla jsem pracovní věci, které jsem zameškala během dovolené, pozvali jsme s H. moji Makovici na večeři ku příležitosti jejích narozenin, a pak přišla konference Webexpo, kde jsem zase poznala spoustu lidí z Twitteru a s částí z nich velmi kvalitně zachlastala.
 

 

 

 

 

Říjen

Začátek prvního semestru na nových médiích, a já měla téměř klasicky první týden výuky rýmičku a kašlíček – chytila jsem je totiž od Honzy, kterému je přivodila klimatizace v autobuse na dovolené. První #SNMbeer mé stunomácké existence, a schůzka s Marietkou, kterou jsem neskutečně obdivovala (a stále obdivuju), jak stíhá dvě školy, práci a život. Má promoce, konečně jsem dostala svou trubku a jsem už diplomovaná trubka :) Při té příležitosti přijela sestřička s rodinou k nám do Prahy, byli jsme celorodinně na obědě a pak s přáteli chlastali doma, moc fajn. A zároveň všechno dost hektické, protože jsem zmlsaná flákačskou žurnalistikou byla poněkud překvapena, že na stunome musím fakt docela makat i během semestru :D Což ale nic neměnilo na tom, že mě to studium třeskutě bavilo a baví.
 

Listopad

Upsala jsem se posilovně a od prvního začala chodit cvičit, nejdřív s jejich trenérkou. Hned další týden jsem ale byla opět nachcípaná. S Honzovými přáteli jsme šli na bowling, bowlela jsem asi potřetí v životě a podle toho jsem taky dopadla :D
Stíhala jsem školu, francouzštinu, práci a fitko a tak nějak zapomněla, že se vlastně blíží moje narozeniny, což mi ale dobře připomněl Honza zorganizováním party jako překvapení. Překvapená jsem byla, a taky jsem se dost zkulila :D Jakmile jsem ale vystřízlivěla, vyrazila jsem v den mých narozenin na koncert Parov Stelar Bandu, což byl vážně nářez. A taky jsem (stejně jako na Coldplay) zjistila, že není nutné na koncert chodit s někým – klidně si vystačím sama. Teda když zrovna neomdlívám jako na WT (kde jsem ale stejně byla s doprovodem :D).
Poslední víkend v listopadu pak Copycamp, akce pro copywritery, kde jsem se seznámila s dalšími lidmi z Twitteru.
 

Prosinec

Nějakým zázrakem se mi povedlo vymyslet všechny vánoční dárky a většinu z nich i koupit už v listopadu, proto jsem v prosinci nevyšilovala ohledně Vánoc, ale spíš tu a tam koupila nějaký další menší dárek, co mě aktuálně napadl. Oproti předchozímu roku na mě ale nepřišla hospodyňkovská předvánoční nálada, takže jsem nic neupekla ani nevyzdobila byt, částečně taky proto, že jsem měla docela dost věcí do školy a do práce, takže na nějaké vánoční pitominy nezbýval čas.
Vánoce v rodinném kruhu byly letos moc fajn, povedlo se mi Makovici nadělit dárek, ze kterého měla radost, jakou jsem ji ještě nikdy mít neviděla – čtečku Kindle 5.
Na Silvestr jsme s Honzou nejprve neměli žádné plány, pak jsme byli pozváni na oslavy s tweetníky, v sobotu mezi svátky jsem ale padla s chorobou, z níž se vyklubala angína, takže jsme už druhý Silvestr v řadě trávili doma s kočkou. Ale musím říct, že mi to zase nijak extra nevadí, příchod nového roku mi posledních několik let nepřipadá jako až tak oslavy hodná příležitost :)
 

 

 

 

 

Tenhle rok mi hodně dal. Poznala jsem spoustu nových fajn lidí, poučila se, že nemám lidem půjčovat peníze, podívala se do Dánska a získala jakés takés sebevědomí, že snad vážně nebudu úplně k ničemu. Byl to hodně pestrý rok plný zvratů, a já na něj budu hodně ráda vzpomínat.
A cíle do dalšího roku? No… že by konečně ta Paříž? :)

Reader Interactions

Comments

  2. Mně se fakt líbilo, že jsem měla pocit, jako bych četla o sobě – Dánsko, Itálie…a vůbec, pěkně sepsané a přeju vše nej do nového roku!

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This error message is only visible to WordPress admins
Error: No posts found.