Před několika měsíci, chvíli poté, co zemřel Jan Kašpar, nás napadlo, že bychom měli zajít na Cimrmany. A následně jsme myšlenku rozvinuli, že bychom možná měli zhlédnout všechny hry dříve, než osazenstvo divadla vymře (ano, zní to dost černě, ale něco na tom je, ne?). Včera jsme tedy byli na Cimrmanovi v říši hudby. A bylo to super. Aplaudovalo se vestoje a Svěrák nakonec předstoupil před publikum s tím, že jako super, že děkujou za přízeň, ale že už žádné další číslo nemají a že bychom teda mohli opustit divadlo :D „Je nám jedno, kam půjdete, hlavně ale jděte ven z divadla.“ :D
Od té doby mám strašného ušního červa, aneb stále si zpívám Plukovník Colonel, v bílých šortkách, řekne good řekne well, a vše je all right…
Za pár týdnů máme vstupenky na Švestku. Nemůžu se dočkat, je to jedna z mých nejoblíbenějších her. Neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit!
Napsat komentář