Hrdina

Náš půlroční kocour je (na rozdíl od Ištar) neuvěřitelný mazel a přítula. Mimo to je ale taky fakt strašný poseroutka. Když zaklepou sousedi a chtějí ho vidět, musím ho nejdřív vydolovat z hloubi bytu (zatímco Ištara vesele běží na návštěvu do sousedovic bytu), a když ho pak přinesu na chodbu, začne tak zoufale kníkat, že by se ho i mrtvole zželelo. Jakmile ho pustím, zamíří třetí kosmickou rychlostí zpátky do hloubi bytu.

Dnes jsme ho vezli na přeočkování na veterinu. Naposledy jsme ho vezli tamtéž před několika týdny spolu s Ištar, kdy mi připadal o dost odvážnější, asi proto, že spolu s ním trpěla i Ištar. Dnes, kromě toho, že si lehl až úplně dozadu do přepravky, vypadal Sam po cestě celkem klidně a poměrně zvědavě se rozhlížel. I když jsme vešli do čekárny, vykukoval stěnami klece ven. Jenomže pak přišla paní s labradorem. V tu chvíli jsem měla podezření, že kocour kamsi vysublimoval, protože se vzadu v přepravce rozplácl tak, že nebyl vůbec vidět, zabořil hlavu do polštářku a splácl uši tak, aby z něj ani chloupek nebyl navenek k zahlédnutí. Pes byl velmi dobře vychovaný, a tak si na povel paničky sedl a jen trochu kňučel, protože kocoura patrně cítil, Sam ale vypadal, že by se nejradši podhrabal pod polštář a už nikdy nevylezl. V ordinaci jsme ho pak nejen z přepravky páčili oba dva (za doktorova pobaveného přihlížení), posléze jsme ho museli držet, protože se neustále snažil nenápadně na roztřesených přikrčených tlapkách odplížit do bezpečí. Zatímco minule ho při prohlídce doktor chválil, jaký je poslušný, klidný a odvážný, dnes jsme ho konejšili všichni tři a klepal se jako ratlík. Když jsem pak před něj na lékařský stůl položila otevřenou přepravku, v životě jsem neviděla žádnou jinou kočku do ní tak rychle zahučet.

Cestou domů v autě I. poznamenal: „Ištar už doma určitě rozjíždí párty. Rozsvěcí svíčky, roztáčí modlitební válečky a doufá, že už ss s ním nikdy nevrátíme…“

Pravdou je, že doma Samovi dost rychle otrnulo. Tedy hlavně poté, co jsem vytáhla ze skříňky mňamku, že ho za to trápení odměním. A Ištar mi málem ukousla ruku, když zjistila, že něco dávám jemu a jí ne.