Povánoční přežrání a večer pěkně v teple, zatímco venku sněží – to zcela jasně vybízelo k tomu, co každé dítě ze srdce nenávidí: vytažení starých fotek z dětství a jejich ukazování současnému partnerovi onoho roztomilého šmudlíčka na fotkách.
Při pohledu na černobílé a později i barevné rodinné fotky z minulého století mě napadlo, že vlastně každá česká rodina má ty fotky úplně stejné.
Stejný nábytek, protože za komančů nic jiného nebylo.
Stejné oblečení, protože za komančů nic jiného nebylo.
Stejné účesy, protože to přece tehdy letělo.
Ve fotoalbu každé rodiny najdete dovolenou pod stanem na Lipně/Slapech/kdekoliv jinde, najdete tu i fotky ze svatební hostiny v místním kulturáku, a minimálně na jedné z fotek bude určitě v pozadí vykukovat Wartburg.
Jediné, co se liší, jsou obličeje vyfocených lidí. A samozřejmě příběhy a vzpomínky, které se k fotkám vážou.
„Pamatuješ? To bylo tehdy, jak se strejda ožral a spadnul do potoka…“
…
A jaké fotky a příběhy budeme ukazovat a vyprávět svým dětem my z generace Instagramu?
„Hele, tohle je kafe, který jsem pila pětadvacátýho září 2014, a tady vidíš oběd, kterej uvařila babička desátýho března. A tady je novej krém na ruce, kterej jsem si koupila v povánočních slevách!“
Napsat komentář