Letošní Vánoce budeme trávit všichni společně na chalupě, jako obvykle. Tentokrát ovšem nás bude o Ivana víc. A dnes jsme provedli velký rodinný přesun z Prahy do divočiny. Zásoby na 14 dní, vánoční cukroví, vánočky a další pochutiny plus naše osobní věci, 4 cestující a kočka – to všechno jsme dnes úspěšně narvali do Superba a přepravili na chalupu. Následovalo horečné vybalování, roztápění kamen a další obvyklé činnosti po příjezdu.
Později k večeru jsme se s I. málem srazili v kuchyni.
„Doprčic práce, já se z toho dědy picnu!“ začala jsem se rozčilovat. „Já si tu furt nechávám prohořet kamna, abych si z nich mohla odebrat žhavý uhlíky na zátop v ložnici, a on – on! kterej na kamna nikdy ani nešáhne, i když jsou na pokraji vyhasnutí! – mi tam přiložil uhlí!“
I. se na mě vyděšeně podíval: „Ale… to uhlí jsem ti tam přiložil já,“ povídá nešťastně. „Jsi mi neřekla, že tam přikládat nemám!“
A tak jsem byla zase za nevděčnou :) Jenomže to je prostě dlouholetá deformace! My s Makovicí obě dobře víme, že pokud něco potřebujeme udělat, musíme to udělat samy, a tak mi vůbec nepřišlo na mysl, že by někoho jiného než mě (Makovici se zlomenou rukou těžko) napadlo přikládat!
Zdá se, že tohle budou ještě hodně veselé Vánoce… :)
Napsat komentář