Víkend ve znamení úklidu celého bytu, balení dárků a psaní vánočních přání.
Obvykle jsou pro mě Vánoce svátky, kdy nostalgicky vzpomínám na dětství.
Tentokrát jsem se ale od nostalgie zcela oprostila a uklízela stylem máme malý byt.
Tímto stylem jsem taky uklízela svou sbírku kosmetiky a vyházela tak všechny stíny, řasenky a rtěnky, které už jsem víc jak rok nepoužila. A najednou jsem zjistila, že ten byt zas až tak malý není!
Přišla jsem pak za I. do obýváku, v ruce krabici.
„Můžu tě poprosit o přátelskou službu?“ ptala jsem se.
Ivan si krabici trochu obezřetně prohlížel a pak se opatrně zeptal: „No… jakou?“
„Až zase budu říkat, že si musím koupit nějaký kosmetický přípravek, zeptej se mě laskavě A nemáš něco takovýho schovanýho v krabici?“
I. se rozesmál a přátelskou službu mi přislíbil.
Během úklidu jsem totiž do jedné poměrně velké krabice vytřídila všechny krémy na ruce, tělová mléka, krémy proti vráskám, balzámy na rty, balzámy na vlasy, oleje do koupele a podobné přípravky a zjistila, že co se týče kosmetiky, jsem vybavená asi na deset let dopředu. Kombinace čtvrtletního předplatného Ladyboxu a mnoha různých dárků od mnoha různých kamarádek, případně od rodiny, totiž způsobila, že mám doma nepřeberné množství těchhle produktů, které jsem vlastně nikdy ani nepoužila. A když mi nějaký přípravek dojde, tak si ho rovnou koupím a ani mě nenapadne zaštrachat v zásobách a zkusit zase něco jiného.
A tak mám pro příští rok předsevzetí: Spotřebovávat kosmetiku, kterou mám doma, a nekupovat si pořád novou a novou… přece jen – vždyť mám malý byt!
Napsat komentář