Článek o Syndromu Okybača na ČiliChili mě pobavil už když vyšel. Ano, taky jsem v dětství měla problém, že jsem u některých písniček špatně odposlechla nebo nepochopila slova a pak jsem se divila, o čem je to tam vlastně řeč. Z výše linkovaného článku se mě ale skoro nic netýkalo, tedy kromě toho půrka za tolar. Mám ale vlastní errory.
Tak třeba poželezení. Myslela jsem si, že jde o nějaký speciální typ lezení, který je specifický právě pro klíče. Jasno mi v tom udělal až některý z dětských časopisů, který mi do poželezení díky písemné podobě dodal onu zbloudilou mezeru.
Leze leze poželeze, nedá pokoj, až tam vleze.
Ale proč o tom píšu zrovna teď? Protože jak na mě ve všech obchodních centrech útočí české vánoční koledy, nemohla jsem si nevzpomenout na chumlíček. Myslela jsem si, že je to nějaká sladká pochutina. Nebo něco jako cumel, akorát menší.
Já ti nesu dvě kožičky,
by zahřály tvé nožičky,
já zas tro chumlíčka
by kvetly tvé líčka.
Doteď se divím, že mi nepřišly zvláštní ty kožičky, ani kvetoucí líčka (která mě jako grammarnaziho víc trápí teď). Nevím, proč to odneslo zrovna to chumlíčko…
Veselé Vánoce ;)
Napsat komentář