Zmatky

Když mi minulou neděli přišla SMS od Puffin, že za týden pojedou do Prahy a jestli bych měla čas se sejít, zaradovala jsem se. Vyšlo to dobře, zrovna jsem o víkendu v Praze, sejdu se ráda.

Uvažovala jsem nad onou formulací za týden, jestli znamená sobotu, nebo až neděli, a říkala jsem si, že to možná zatím neví ani Puff a že vyčkám dalších informací.

Dnes, v sobotu ráno, mi přišla další zpráva, že tedy opravdu pojedou a jestli bychom se mohly sejít v 15:30 ve Starbucks na Čerňáku. Souhlasila jsem, ve tři se oblékla a mířím příšerně narvaným obchodním centrem ke stánku Starbucks. U pokladny je fronta asi dvaceti lidí, všechna křesílka plná, a já kroužím kolem a hledám známou tvář.

Známá tvář nikde. Kroužím dál, procházím kolem už popáté a všem usazeným s kafíčky zírám významně do ksichtů (že blbě vidím na dálku už jsem vám říkala, ne?). Píšu Puffinovi SMSku. Kroužím dál, lidé si mě divně prohlížejí, rodiče si radši drží své děti, aby jim je ta podezřele vypadající potrhlá ženština neukradla.

Zpráva zůstává bez odpovědi. Zkouším Puffinovi zavolat a přitom si významně prohlížím lidi ve frontě, která stále narůstá. Puffin mi to nebere. Tlačím se skrz davy, hledám mapu obchodního centra. Není tu někde ještě jeden Starbucks, o kterém nevím? Ale vždyť to tu znám jak svoje boty, bydlím vedle, procházím to tu 3x týdně…

Konečně mi přichází zpráva od Puff.

Do pytle, KlaPinko, my tam jedem až zejtra!