Jsou to už skoro 4 roky, co jsem se rozhodla přijmout onu velkou výzvu a zrekonstruovat tenhle byt, kde teď bydlím.
Doteď to považuju za svůj největší životní počin a úspěch – to, že jsem to všechno zařídila a vyřídila sama, bez pomoci kohokoli jiného. Že jsem ve svých jednadvaceti zvládla to všechno zorganizovat, i když jsem do té doby byla navyklá, že když něco potřebuju, maminka to zařídí nebo mi aspoň poradí. Myslím, že hlavně díky tomuhle bytu a jak jsem se o něj postarala jsem teď tím, čím jsem :)
Jasně, všechno má své mouchy, nic není dokonalé a teď bych už některé věci udělala jinak. Ale nemám výčitky z toho, jak jsem to udělala tehdy, protože vím, že vzhledem k rozpočtu a dalším věcem to prostě o moc jinak nešlo. Každopádně už brzy po rekonstrukci jsem si v Evernote vytvořila poznámku s body, co by měl mít můj budoucí domov jinak a lépe.
Vzhledem k tomu, že velká část zařízení bytu má momentálně 3+ let, znamená to taky, že pár věcí už začalo odcházet. Jako první nás opustil bezdotykový odpadkový koš, kterému prostě odešla elektronika, a následovala ho baterie u kuchyňského dřezu, která se patrně následkem nedávných odstávek vody ucpala rzí a začala vodu spíš plivat než chrlit proudem. A tak jsme usoudili, že ji vyměníme.
Načež jsem si ve své poznámce mohla odškrtnout jeden z bodů – vyšší baterii u dřezu s vytahovací sprškou. Ale co se Ivan při její výměně nanadával na „ty kokoty, co tu linku montovali“!
Napsat komentář