Když jsem se kdysi, po své první návštěvě v kadeřnictví Klier, setkala s jednou z kamarádek, začala mi obdivovat účes, načež užasla:
„Takhle krásně ti to udělali v Klieru?! Já na ně vždycky slyšela lidi jen hrozně nadávat!“
Od té doby uplynuly dva nebo tři roky a já do Klieru chodím nadále. Vždycky jsem byla naprosto spokojená s tím, jak mě ostříhali, a navíc si jejich kadeřnice netouží se mnou povídat!
Protože jsem opět potřebovala dobarvit odrosty, zamířila jsem opět k nim. Kadeřnictví bylo zrovna naprosto vymetené, nikde ani noha, jen na recepci jedna z kadeřnic, kterou už jsem tam párkrát viděla. Vysvětlila jsem jí, co potřebuju, ona si mě posadila do křesla a už to jelo.
První zádrhel přišel, když jsem požádala o stejnou barvu jako minule.
„Jé, ale my ji zrovna nemáme… Tak vám můžu dát tuhle tmavou…“
Nakonec jsme tedy vybraly jinou, o něco tmavší červenou, a já doufala, že mi nechytne až moc tmavě. Minulá zářivě červená se mi totiž moc líbila, ale tentokrát mám smůlu.
Jakmile kadeřnice začala barvu nanášet, zjistila jsem další zádrhel – tahle kadeřnice si totiž povídat chtěla, a to hodně. Vlastně si celou dobu vystačila sama, jen občas se mě na něco zeptala, každopádně jsem odcházela s hlavou jako pátrací balon.
„Nosíte ofinu, nebo patku?“
„Patku, zprava doleva.“
Načež mi slečna ostříhala patky dvě, větší od pěšinky doleva a menší od pěšinky doprava. A závěrečný styling, kdy mi její kolegyně vždy udělaly krásný objem, ale ona mi vlasy připlácla k hlavě, mě taky moc nenadchl.
Když jsem si pak doma na domácí práce stáhla vlasy do culíku, úchylná ofina byla ještě výraznější, a tak jsem usoudila, že horší už to nebude a patku si podle svých představ ušmikla sama.
Doufám, že tahle slečna byla jen výjimka potvrzující pravidlo. Příště zajdu do Kliera zase, ale budu si dávat sakra pozor, abych nepřišla pod ruku téhle kadeřnici!
Napsat komentář