Ležím na zádech a dívám se na oblohu nad sebou.
Nemůžu se hýbat.
Dopadá na mě jedna sprška zeminy za druhou.
Hlína mě tíží na plicích a je čím dál těžší se nadechnout.
Lapám po vzduchu, ale nemůžu se pohnout, nemůžu se zvednout. Mozek mi zachvacuje panika.
———
Probudím se z blbé noční můry a oddechnu si.
Pořád se ale nemůžu hýbat a mám problém se zhluboka nadechnout.
Na hrudníku mi totiž leží moje pětikilová kočka, čenich jen pár centimetrů od mého obličeje.
Dívá se na mě přísným pohledem svých oranžových očí.
Nehodláš vstávat, že ne?
Napsat komentář