Signal festival 2014

Na první ročník Signal festivalu vyrazili se spolužáky, prošli pěšky půlku centra Prahy, dali si svařák a moc si to užili.

Tím pádem jsem se na druhý ročník hrozně těšila a vydupala jsem si, že na něj s I. půjdeme.

Pamatuju si, že vloni jsme se spolužáky klepali kosu, měli na sobě zimní kabáty a dávali si na zahřátí svařák, protože teploty už byly na nule. Leots bylo krásně teplo a i když předpověď vyhrožovala deštěm, nakonec naštěstí nepršelo.

Začali jsme stejně jako vloni na Míráku, kde se mi loňský videomapping moc líbil, ale ten letošní mi připadal už o něco slabší.

Další plán byl dojet k Národnímu divadlu, ovšem všechny tramvaje byly naprosto příšerně natřískané, takže jsme nakonec pěšky došli až na Karlovo náměstí, kde jsme se konečně vmáčkli do jedné z tramvají a svezli se k divadlu.

Jedna instalace byla taky na mé bývalé fakultě, FSV UK, a já si říkala, že bude fajn se tam zase podívat. Přede dveřmi ale byla fronta, protože se dovnitř z jakéhosi důvodu nepouštělo, a museli jsme čekat asi pět minut, než nás laskavě vpustili do útrob fakulty. A dílo umístěné na dvoře za to čekání rozhodně nestálo :D V tu chvíli už začínal být můj chlap solidně otrávený.

Dál jsme pokračovali na Střelecký ostrov, kde byla instalace Light Barrier, ze které byl nadšený Kryšpín (viz jeho článek o Signalu). Já jsem se ale zaprvé nedokázala přes šílené davy dostat moc blízko, takže jsem toho moc neviděla, a zadruhé jsem souhlasila spíš s tímto názorem:

A příští rok koupím fukar na kouř, budu do toho svítit baterkou a budu tomu říkat umění ;) Ale balonky na Palačáku super #signalfestival

— Tomáš Krause (@tkrause) October 18, 2014

Vydali jsme se tedy dál, na Kampu, kde byl The Pool, od něhož jsem čekala, že se budou jednotlivé body skutečně barevně měnit podle toho, jak po nich lidé skáčou – to ale vůbec nebyla pravda, postupně se měnila barva celého pole, takže také celkem zklamání.

Nejvíc jsem se těšila na 3D videomapping, o němž jsem na těch internetech četla, že je fakt super. Ovšem u vchodu k němu byly fakt obrovské davy a chlap zavelel „Kašleme na to,“ takže jsem o videomapping přišla.

Protože byl I. už vážně neskutečně zpruzelý a otrávený, protlačili jsme se davem až ke Containallu a na instalaci u Karlova mostu se taky vykašlali. Na nábřeží u Hergetovy cihelny byla instalace The Flow sponzorovaná Mercedesem, a ta se mi vážně neuvěřitelně líbila. Na zobrazená auta dopadaly proudy světélek podle toho, jak lidé na vystavěných pódiích tančili – super nápad, super provedení, z toho jsem byla vážně nadšená, a to nejen proto, že znám Andreje Boleslavského, který měl tuhle srandu na svědomí :) Povedlo se mi vecpat skrz davy hned do první řady, takže jsem z téhle instalace skutečně i hodně viděla, otrávený chlap na mě ale čekal u cedule s popisem a ani se nešel podívat blíž, o co vlastně jde, takže jsme brzy pokračovali dál.

Další zastávka byla u instalace sponzorované Preciosou, Crystallation, na Palachově náměstí. Tunel vypadal podle fotek v aplikaci úžasně… ovšem zblízka už tolik ne, protože DAVY DAVY DAVY DAVY.

Dál jsme mířili k poslední zastávce na Staromáku, vchod na něj z Kaprovky byl ale úplně ucpaný, takže jsme to obešli přes Malé náměstí a zkoukli ještě další videomapping, který ale taky nezanechal žádný wow efekt.

Pak už jsme zamířili domů. Sice jsme viděli jen malý zlomek festivalu, ale bohatě mi to stačilo. Evidentně byl letos Signal mnohem více propagovaný a tím pádem přilákal fakt nechutné množství lidí. V centru města se tak nedalo hnout, a to doslova, MHD naprosto nestíhala, ulice ucpané, lidi skákali pod kola autům – no prostě tragédie. Zatímco vloni o akci zřejmě věděli jen mladí lidé a studenti, letos za světlem vyrazily celé rodiny s kočárky a malými dětmi, i páry důchodců. A mezi tím vším se pohybovat Prahou? To se fakt nedalo. Asi nejsem ten správný hipster-frotér.

Navíc mám pocit, že byl letos festival komerčnější – hned dvě z námi zhlédnutých instalací byly sponzorované nějakou značkou, což vloni taky nebylo.

Celkový dojem – zklamání. Fakt hodně jsem se těšila, ale když vezmu nijaký dojem z většiny instalací, které jsme viděli, plus tlačení se šílenými davy a navíc otráveného chlapa, vůbec jsem si festival neužila. A kvůli davům jsem taky, jak vidno výše, nevyfotila skoro nic, co by stálo za řeč (a drahá polovička, ačkoli původní dohoda byla „půjdeme spolu fotit na Signal festival“, foťák ani nevytáhla z brašny).

Jestli bude festival za rok zase a bude zase takhle přelidněný, asi si jen v pohodlí domova prohlédnu fotky na Instagramu a s tím se spokojím.