Drápky

Naprosto chápu, když matky malých dětí kňučí kvůli stříhání nehtů svých ratolestí. Jak se strašně bojí, že ty malé prstíky střihnou.

Ano, opět použiju kočičí analogii.

Ano, je mi jasné, že mě militantní matky budou nenávidět.

Jde-li kočka po linoleu, zpravidla by neměla být slyšet. Když slyšet je, znamená to, že má moc dlouhé drápky.

A tak jsme usoudili, že je oběma kočkám trochu zkrátíme.

Ištara je v tomhle neuvěřitelná drama queen a vždycky dělá šílené scény. A stejně tak i dneska.

Vždycky se snažím jí drápky ostříhat co nejrychleji, zatímco ji I. drží, aby to měla rychle za sebou.

Jenže tentokrát jsem buď byla moc rychlá, nebo se mi Ištar nějak cukla – zkrátka jsem ji kleštičkami střihla až moc. Do masa.

Ištara zařvala.

Já vyjekla.

Z drápu se začala řinout krev.

Ištar na mě koukala šokovaným pohledem jako Já ti věřila a ty mě střihneš?! Jak jsi mi to mohla udělat?!

No a já to jako správná matka samozřejmě obrečela :D

Ovšem Ištar se aspoň poučila a při stříhání ostatních drápků už držela jako zcepenělá, jen abych ji znovu nestřihla.

Doufám, že si to bude pamatovat i do budoucna a nebude příště zase dělat drahoty. Jinak to zase obrečím jak želva :D