Ačkoliv často trpím dojmem, že jsem k ničemu, občas se prokáže, že mívám i světlé momenty :)
Tak třeba když jsme vyrazili zpět ku České republice. I. místo navigace používá svůj telefon se samolepicím držákem, ovšem držák má trochu problémy držet a I. si tak každých pět minut telefon šteloval, aby na něj líp viděl.
Když jsem ho viděla, jak s držákem zápasí, nejdřív jsem se chvíli pokoušela držák nějak přesvědčit, aby držel. Podotkli jsme s I., že by se nám hodila trocha lepicí pásky, abychom to přilípli, ale tu jsem bohužel v kabelce neměla (ačkoliv jsem si chvilku hrála s myšlenkou využití náplastí, které s sebou v kabelce nosívám).
Nakonec jsem se zanořila do útrob své kouzelné tašky a po chvíli hrabošení vylovila skřipec do vlasů. Zezadu jsem sepnula kabely od telefonu a přicvakla je k držáku tak, že přestal vytrvale padat a dokonce i jakžtakž držel v pozici, jakou jsme od něj požadovali.
A proč to sem píšu? Abych měla zaznamenáno, že to moje nošení obrovské kabelky nacpané miliardou zbytečností občas i k něčemu je!
Napsat komentář