Velhartice

Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu —
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
„Nuž dej sem zlaté čiše, páže,
a nalej vína — dolej výš —
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“
král Karel vesel káže.

Romanci o Karlu IV. jsme se museli učit nazpaměť na gymplu a když jsem pak navíc četla knížky o Karlu IV. od Vaňkové, zrodila se ve mně touha ony Buškovy Velhartice navštívit. A neměla jsem nejmenší tušení, kde se vlastně v naší republice nacházejí. Tím pádem, když jsem zjistila, že jsou od Ivanovy chaty co by šutrem, cíl dalšího výletu byl jasný.

Hradozámek Velhartice je moc pěkně opravený, rozhodli jsme se ale jít jen na prohlídku hradu a zámeckou část nechat třeba na jindy. Prováděl nás mladík, takový filďák už od pohledu, vlnité vlasy přerostlé na princátko, na sobě jakési divné otahané sako. Po první části výkladu a přesunu do Rajského paláce se ozvala malá asi pětiletá holčička:

„Mamiiii, co ta paní povídala?“

Matka znervózněle: „Pšššt! To není paní, ale pán!“